Obec se nacházela v nadmořské výšce 159 m. Slovanská okrouhlice byla zmíněna roku 1207 v listině papeže Inocence III., kterou potvrdil cisterciátskému klášteru v Oseku držbu 12 vsí, mezi nimi Tuchomyšl, Lochočice, Habří, Otovice a další. Roku 1334 je už v majetku roudnického kláštera. V roce 1426 už tady stála tvrz. Majetek získal i s hradem Kyšperkem Jakoubek z Vřesovic. Jako další vlastníci se zde vystřídali Glacové ze Starého dvora, pak Wolf z Vřesovic, 1575 Leopold Kölbel z Geisingu, od roku 1579 držel ves Mikuláš Otta z Miliny a Dolních Trmic. Roku 1600 měla ves 25 usedlostí. Kolem roku 1647 zde byl založen rybník v soutoku Zalužanského a Modlanského potoka pro mlýn a pilu. Roku 1662 koupil ves spolu s Trmicemi Jan Hartwig, hrabě Nostic. Dne 28. 6. 1718 vyhořel panský statek a severní část obce. V roce 1868 zde byla založena Albertova šachta, pozdější Prokop Holý a 1872 Otto-Ernestova šachta. Po otevření dolu Barbora III. se vše podřídilo těžbě uhlí. Roku 1966 bylo z katastru obce vyčleněno 76,77 ha pozemků pro těžbu. V roce 1972 byla vyhlášena stavební uzávěra pro obce Tuchomyšl, Vyklice a Lochočice. Roku 1974 byl otevřen velkolom Chabařovice, a tím začal zánik těchto obcí. Byly likvidovány během let 1974 - 77. Tuchomyšl byla rozlohově největší obec. Rozkládala se na ploše 496 ha. V době bourání měla 184 domy a 900 obyvatel, veškerou občanskou vybavenost jako nádraží, poštu, školy, kina, sportovní kluby a další. Kostel sv. Martina na návsi u rybníka byl doložen 1352. Presbytář byl sklenutý křížovou klenbou a věž se stanovou střechou ze 16. století byla upravena v 18. století s další výstavbou. V boční stěně byl epitaf Kateřiny Kölblové z roku 1575 a ženy Heřmana Kölbla rozené Štampachové z roku 1606. Objekt byl zbořen roku 1977. Rovněž barokní kaple z 18. století spolu se sochou Jana Nepomuckého (směr Lochočice) byla zničena. Nezachoval se ani krucifix od kostela s datem 1696. České jméno je odvozeno od mužského osobního jména Tuchomysl - rozuměj Tuchomyslův dvůr.