Smírčí kříže jsou staré kamenné objekty roztroušené v Čechách a na Moravě v místech, kde došlo k nějaké tragické události, buď hrdelnímu zločinu, kdy na základě středověkého systému smírčího práva byl provinilci byl mimo vyrovnání se s pozůstalými uložen nějaký úkol, nebo na tomto místě došlo k neštěstí, kde na jeho připomínku byl postaven kříž. Bohužel se často stávají oběťmi vandalství, krádeží či nešetrného zacházení a bývají ničeny ať už z důvodu neznalosti, lhostejnosti či neúcty k těmto památkám. Často je ničí lidé, kteří o nich vůbec nich netuší a prostě jim překážejí ve vykonávání zemědělské či jiné činnosti.
< >
Kříž z je vytesán z hrubšího pískovce a je téměř po ramena zapadlý v zemi. Na čelní straně kříže je vyhlouben reliéf maltézského kříže o výšce 32 cm, nad ním je písmeno „H“. Nad levým ramenem další zbytky znaků, které jsou porušeny erozí. Na zadní straně taktéž rytina kříze. Rozměry 75x63x25 cm.
K tomuto kříži se váže pověst „O hejdukovi“ :
Kdysi došlo ke sporu mezi vrchností panství Pecka s vrchností bělohradského panství o vlastnictví lesa na západ od Horního Javoří. Obě vrchnosti se domluvily, že vlastnictví lesa bude s konečnou platností určeno podle výsledku zápasu, ke kterému dojde mezi vybranými siláky z obou panství. Jak bylo domluveno, tak bylo učiněno a k takovému zápasu pak u sporného lesa došlo. Na straně Pecky stál silný, sebevědomý a vychloubačný hejduk, bělohradská vrchnost postavila starého, leč silného ševce Arnošta z Bukoviny, kterého před zápasem na své náklady nechala předem vykrmit hrachem, masem a pivem. Pak došlo k zápasu, ve kterém švec měl natolik navrch, že se před bojem vychloubačný hejduk dal na útěk. Švec jej honil a dohnal právě v těchto místech, kde jej zabil a kde na paměť byl vztyčen tento kříž. A protože v tomto zápase šlo o hrdlo, nazývá se sporný les od těch dob „Hrdla“ a místo skonání přemoženého „U Hejduka“. Lesík, o který byl spor, připadl bělohradskému panství. Aby byl konec sporům, smluvili se oba páni, že hranice budou tam, kudy utíkal hejduk. Švec za odměnu vyžádal si kus pole, aby mohl býti živ. Postavil si tam chaloupku a z Bukoviny se tam přestěhoval. Za ním přišli i jeho synové, stavěli si nové chalupy i na pozemcích, které byly daleko od Bukoviny, až vznikla nová osada Arnoštov. Tolik ve zkratce legenda.
Finálka opět na dohled od kříže.
Děkuji kolegovi Jojaveja za kontrolu před zveřejněním.
Zdroj: výstava „Smírčí kříže Podkrkonoší“ Hořice únor 2022, Bělohradské listy 2019, foto vlastní