První písemná zmínka o tomto místě pochází z roku 1300. Pravděpodobně byly Všebořice založené již v půlce 12. století a jejich původní tvar byl okrouhlý s návsí ve středu. V zmínce z roku 1352 se píše o tvrzi s kostelem. Do roku 1363 sem spadala i vedlejší obec Bukov, ale ve zmíněném roce získala samostatnost. Dnešní čtvrť se dále rozvíjela a kolem roku 1400 ji tvoří kromě tvrze panský dvůr a čtyři usedlosti. O rok později přibyly pod Všebořice i nedaleké vsi Žďárek a Strážky, následně roku 1429 ještě Dělouš, Kamenice, Podhoří a Roudníky. Tento celkový majetek poté odkoupil Jan z Lungwitz z Jílového společně s Chuderovem. Pod jednou správou ovšem všechny obce vydržely jen do jeho smrti, následně byly rozděleny mezi jeho syny.
Volf Soldán ze Štampachu a jeho manželka Markéta z Lungvic
V druhé polovině 16. století je opět spojil Wolf Soldan ze Štampachu u Chebu a přikoupil od císaře Rudolfa II. další vesnice, jimiž byly Knínice, Slavošov, Zadní Telnice, Větrov a Habartice. Kromě značného území také pro Všebořice nechal postavit kolem roku 1590 renesanční zámek.
Sádrový dlitek části zvonu, jenž nechal odlít na památku své zesnulé manželce
Markétě z Lungvic, Volf Soldan.
Volf Soldan roku 1609 umírá, proto jeho syn jemu, i jeho manželce Markétě z Lungvic, která skonala již roku 1603, nechal vytvořit náhrobek v místním gotickém kostele, který byl při pozdější barokní přestavbě kostela přemístěn na vnější zeď kostela, včetně náhrobku jeho syna Jana Albrechta ze Štampachu.
Jan Albrecht ze Štampachu
Před bitvou na Bílé hoře se ve Všebořicích nacházel poplužní dvůr s tvrzí, pivovar, ovčín, vinice, chmelnice a 14 dalších usedlostí. Majiteli zůstávali Štampachové a ti sídlili střídavě ve Všebořicích a na Bukově. Po roce 1620 jim byl ovšem majetek zkonfiskován a přidělen jinému rodu. O 20 let později Alexander Regnier z Bleilebenu na Soběchlebech připojuje ke Všebořicím obce Bánov, Habrovice a opět připojuje Bukov. Od roku 1655 se opět střídá řada rodů ve vlastnictví Všebořic a roku 1680 vypuká vzpoura obyvatelstva, které bylo nespokojené z množství vojenských tažení přes jejich obydlí. Ta je následně vojensky potlačena. Koncem 17. století, přesněji v roce 1694 je dokončen nový barokní kostel svatého Mikuláše na místě předchozího gotického kostela. Jeho vybavení se zařizovalo dalších třicet let a vydrželo až do poslední přestavby roku 1858. Počátkem 18. století je zdejší panský dvůr patrový, nestejnoměrně obdélníkový, rozdělený na obytnou a hospodářskou část. Ve dvoře se nacházela valená klenba s lunetami a obytná část měla taktéž valenou klenbu tentokráte plackami. Roku 1717 přibyla k hřbitovu barokní budova márnice. O 7 let později panství kupují hrabata Hartigové, které ho spojují s Březnicí (dnešním Krásným Březnem) a vzniká jedno panství, které vydrželo až do roku 1865. V roce 1740 je objeveno náhodou uhlí v oblasti Všebořic a začalo se zde těžit. Půda byla výhodně rozprodána a v obci se nacházelo i horní ředitelství. Do těžby se zapojil i tehdejší vlastník všebořického panství z rodu Ledebourů Adolf. Tou dobu zde bylo 8 dolů, které byly později zavřeny pro nedostatečnou kvalitu těženého paliva.
