Kříž ve Starých horách
Pískovcový kříž byl postaven v roce 1784 na rozcestí polních cest uprostřed polí a vinohradů. Ještě v polovině 19. století však zde nebyla taková pustina, jako je dnes. Nedaleko kříže stálo několik malých chalup a sušáren na ovoce. Poslední domky byly zbořeny v 60. letech 20. století. Kříž býval místem zastavení sedláků, kteří se zde modlili, podle starých pamětníků se zde konaly i pobožnosti. Vinohrady zde poprvé zanikly ve druhé polovině 19. století, protože je zničil révokaz. Byly nahrazeny ovocnými sady a zahrádkami, jejichž části se dodnes nacházejí za chalupami v ulici Horní Podvinohradí. Na počátku 60. let 20. století byla velká část těchto sadů a polností násilně zcelena. Z vyprávění prababičky si pamatuji, že zkrátka jednou přijela z práce a na dvou třetinách pole měli vytrhané stromy a traktory rozorávaly meze. Na těchto pozemcích, které připadly družstvu, vznikly družstevní vinohrady, které však neměly dlouhého trvání. Část vinohradů zpustla již kolem poloviny 80. let 20. st., zbytek byl zplundrován a opuštěn a následně přeměněn v pole v 90. letech. Část těchto pozemků je dodnes již téměř čtyřicet let neobdělávána...
Ale nazpět k našemu kříži. V 80. letech byl kříž poničen pádem dřevěného posedu. Samotný krucifix byl rozbit, horní část soklu byla sražena. Opravy se kříž dočkal v roce 1996 a jeho torzo bylo doplněno plastikou ukřižovaného z dílny sochaře Otmara Olivy. V minulých letech byly kolem kříže vysazeny stromy a zřízeno jednoduché posezení.
Ke kříži a k jeho bezprostřednímu okolí se traduje několik povídaček. Staří pamětníci vzpomínali na sedláka Daňhela, který zde byl v roce 1911 raněn mrtvicí a zemřel (farní matrika uvádí Tomáše Daňhela, jenž zemřel na mrtvici v prosinci 1911, bližší místo skonu však není známé). Jindy sedlák Dobiáš vezl kolem naložený vůz, nešťastně z vozu spadl a srazil si vaz. Prarodiče také strašívali svá vnoučata báchorkami o klekanici, která se v okolí kříže má v podvečer zjevovat. Osobně musím ovšem konstatovat, že jakousi podezřelou shrbenou stařenku, ploužící se v parném letním podvečeru nedaleko polem, jsem zde zahlédl jen jednou...
Ke keši: Krabička není schována přímo u kříže, protože se zde občas schází pejskaři, děcka, mládež, milenci, záletníci, výletníci... A nesmíme zapomenout také na klekanicu!!! Ke kříži nevede žádná přímá slušná cesta, dle ročního období budete muset tedy překonávat okolní pole a meze a je už jen na vás, z které strany se ke kříži vypravíte. Asi doporučuji využít waypointu... Krabička je malá lock-lock, je v ní jednoduchý logbook, geotužka a místo pro menší TB a CWG.