Co možná nevíte o blanickém předměstí
V literatuře se lze setkat s tvzením, že táborská předměstí vznikala v období první republiky. To je pravda jen zčásti. Tábor se rozrůstal mimo své hradby již zřejmě ve středověku.
Původní podhradí v místech dnešní vilové čtvrti, zachycené na kresbě Jana Willerberga z roku 1602, zaniklo při dobývání města císařskou armádou roku 1621. Dodnes tu máme prastarou čtvrt Koželuhy dole při řece a vlastní předměstí Tábora se rozkládalo, tam kde je dnes Křižíkovo náměstí. Uliční síť Blanického předměstí neboli Blaňáku sice pochází z dvacátých let 20. století, ale čtvrt měla svůj počátek o dvě desetiletí dříve.
Někdejší Kuldanov
Mezi léty 1903 až 1910 vznikla zástavba severní části dnešní Hošťálkovy ulice a jejího nároží s ulicí Budovcova . Ačkoliv hranice čekanického katastru prochází údolíčkem dnes kanalizovaného potoka jižně od bývalé Setunského cihelny a dále ulicí Doliny, tehdy tomu bylo jinak. Nová zástavba se stala správní součástí tehdy samostatných Čekanic. Zástavbě se říkalo Kuldanov či Nové Čekanice. Kuldanov proto, že pozemek původně patřil rolníku Kuldanovi. Domy byly postaveny z cihel ze zmíněné cihelny podnikatele Setunského, jemuž patřila jižní část Hošťálkovy ulice, kde se rozkládala velká zahrada. Obyvatelé domků bývali zaměstnáni v cihelně či u státních drah. Záhy po konci první světové války byly směrem od mostu přes železnici vyměřovány ulice nynějšího Blanického předměstí, pojmenovaného spíše podle památného vrchu Blaníku než podle vsi Blanice. Zámožní Setunští na prodeji parcel pro novou zástavbu vydělali. Do roku 1926 Kuldanov patřil Čekanicím, ale brzy jej nové táborské předměstí pohltilo. Čekanice tak ztratily 18 čísel popisných. To sebou přineslo i přečíslování domů.
Lidé žili celý život v jedné ulici, ale úředně se narodili v Čekanicích a zemřeli v Táboře. Na původní příslušnost upomínají dvě skutečnosti: děti z Blaňáku stále náleží do spádové oblasti školy v Čekanicích a většina obyvatel čtvrti se po smrti ,,přestěhuje" na čekanický hřbitov. Toto pohřebiště s půvabným výhledem na město vzniklo roku 1922, na protest proti založení Nového táborského hřbitova, který vznikl na podmáčeném a poměrně odlehlém pozemku. Stejně učinily i Čelkovice a Horky a i některé movitější rodiny z vnitřního města si na čekanickém hřbitově zřídily své hrobky.
Po kom se jmenují ulice?
Ulice nové čtvrti byly pojmenovány po takzvaných českých pánech, příslušnících stavovského odboje popravených roku 1621. Těch bylo jak známo 27 (pány byli jen tři z nich). Tolik ulic na Blanickém předměstí ale nebylo, navíc několik ulic nese jména mužů, kteří na Staroměstkém náměstí o hlavu nepřišli (Thurn, Stránský, Skála). Jedna ulice dostala jméno po popraveném žateckém primátorovi Hoštálkovi.
Většina domků původního Kuldanova byla zdánlivě při pohledu z ulice přízemní, ale z pohledu severního měly podlaží dvě. Polosuterénní jednopokojové vlhké byty, v jakých žili mí příbuzní, sousedily stěnami se sklepy. Dnešnímu bytovému standardu by vyhovovaly pramálo. Blanické předměstí není architektonicky nezajímavé. Patrové domy na začátku Hoštálkovy ulice mají dodnes novorenesanční fasády. Někdejší hotel Růžička (později hostinec Blaník, dnes U Žida) je příkladem secesního slohu, v Táboře málo zastoupeného. Za ním ve vnitrobloku stojí chalupa venkovkého vzezření, která snad okolní zástavbě předcházela. Zástavba z dvacátých a třicátých let je tvořena převážně úhlednými většími či menšími domky. Trochu jiné, modernější domy vznikly na Kouřimově (původně snad Kouřimské předměstí), mezi dnešní pekárnou , Zavadilskou ulicí a železnicí. Charakter zástavby Blanického předměstí nenarušily ani mladší vestavby bloků bytových domů v ulicích Brigádníků, Mírová a Jesenského.
Z památných událostí, jež Blaňákem prošly, je na místě jmenovat dva spojenecké nálety z 24. a 29. dubna 1945, jejichž cílem bylo nádraží. Bomby těžce poškodily několik domů a dodnes mají objekty čtvrti popraskané zdi. Z obyvatel nezahynul nikdo, ve stojícím vlaku zemřely desítky německých uprchlíků. V koloniálním obchodu Josefa Volfa je dnes vietnamská večerka. Současný majitel ale nechal na fasádě přiznat původní nápisy, což je chvályhodné. V domě se prý za války skrývali významní příslušníci odboje.