Páreček sýkorek modřinek na jaře zahnízdil a vyseděl 5 vajíček, ze kterých se vyklubaly malé, zvědavé sýkorky. Mezi nimi byla sýkorka Lori, která se vylíhla jako poslední a byla nejmenší ze všech. Její sourozenci byli větší a silnější a vždycky se první dostali k potravě, když rodiče přilétali své děti nakrmit.
Lori se vždycky snažila a otevírala zobáček, co mohla, ale byla příliš malá a drobná, aby konkurovala svým hladovým sourozencům.
A tak Lori zůstala jako nejmenší až do výletu z hnízda. Když se Lori vydala na svůj první výlet z hnízda, měla strach. Cítila se slabá a zranitelná a nevěděla, jak si najde potravu a zda vůbec přežije první zimu.
Jednou prolétala kolem lidských příbytků a všimla si, jak velcí a malí lidi něco připevňují na strom, kam ráda sedávala. Lidí se sýkorka Lori bála, ale už věděla, že ji mohou zaopatřit potravou.
Když lidé odešli, letěla zkontrolovat, co na strom připevnili. Bylo to malé krmítko a bylo plné chutné slunečnice. Lori se moc dobře nazobala, až měla bříško plné. Když přiletěla druhý den, v krmítku bylo opět chutné zrníčko. A tak to bylo úplně celou zimu. Jen díky ochotným lidem sýkorka Lori zimu přežila bez úhony.
Pokud chcete nejen sýkorce Lori pomoci, přineste něco dobrého do krmítka.
Nejraději má slunečnici, kterou jako pochoutku ocení i v létě.
POZOR, Z KEŠE NĚKDO ÚMYSLNĚ STÁLE BERE LOGBOOK.
VEMTE SI, PROSÍM, NA ZALOGOVÁNÍ KOUSEK PAPÍRU NEBO POSTAČÍ FOTOLOG.