ZA NAŠIMI HUMNY

„Ves Brniště, položená líbezně na úpatí Brnišťského vrchu, je pro svou nádhernou a zdravou polohu s oblibou navštěvována letními hosty. Obyvatelstvo je bodré, počestné a vstřícné vůči všem, kdo zde hledají klid a zotavení. Lákají je sem levné letní byty, dobrá kuchyně, zdravá pitná voda, možnost koupání v místních lázních, lesní procházky a rozkošné výlety polodenní i celodenní.“                                    Karel Vollmann, Dějiny obce Brniště (1350‒1930)

 V mokřadech

Dnešní putování začneme jako minule v místech bývalé „Dolní obecní brány“ na parkovišti u Panenského potoka (naproti firmě Glass-Metal). Společně se vydáme kolem obecních rybníků do míst, které jsou v době letního divokého růstu všeho zeleného pro většinu lidí skryta, ne však zvířatům a ptákům. V těchto letních měsících je to spíše cesta do pravěku či výprava do pralesa s mačetou v ruce. Kudy se vydat nám prozradí naše staré dobré známé mapy. Kdo ještě nemáte, nahrajte si do svých mobilů aplikaci Mapy.cz a pomocí QR kódu i naši trasu, která bude vaším průvodcem v terénu.

Dnešní vycházku začneme pro změnu proti proudu Panenského potoka. Hned za mostem po levé straně se dostáváme k malému kuličkovému hřišti, které bylo vybudováno v roce 2011 jako součást Hastrmanské stezky a od té doby se zde každé jaro pořádá místní Kuličkiáda. Podíváme-li se v těchto místech blíže k vodě, nacházíme se nejpravděpodobněji v místech oněch zmiňovaných starých brnišťských lázní, které v Dějinách obce Brniště zmiňuje Karel Vollmann. Nezůstaňme však na jednom místě, ale vydejme se k rybníku Vratislav. Tento obecní rybník o rozloze jednoho hektaru je první porevoluční chloubou obce. Byl vybudován mezi roky 1990 až 1993 na zamokřeném pozemku v rámci revitalizace říčních systémů. Rybník nese název po svém patronovi - nedalekém pivovaru Vratislav. Roku 1993 na sv. Jiřího byl rybník slavnostně pokřtěn místním katolickým farářem. Rybník je napájen spodní vodou ze svých pramenů, od cesty jsou po obvodu vysázeny krásné rakytníky řešetlákové, které mají chutné jedlé plody kyselé chuti s velkým obsahem vitamínu C, a tak vřele doporučuji pro osvěžení. Rybník je příjemným klidným místem nejen pro rybáře, ale i pro děti při zimních radovánkách na bruslích. Kromě ryb, divokých kachen a labutě, jsem zde před lety v zimním období zahlédl i ledňáčka říčního, který byl vídán také i u starých mlýnu č.p.35. a č.p.24.

V současné době se skloňuje, že spolu se Slováky, jsme poslední evropské země, které nemají národního ptáka a právě ledňáček je zmiňován jako jeden z adeptů. Možná se ptáme proč? Ledňáček je na Staroměstské mostecké věži jako znak Václava IV. Lucemburského, byl též vyražen na zlatém dukátu, ledňáček je vyobrazen také na nejstarším českém rytířském řádu – Řádu točenice, je ve znaku cechu lazebnického, atd. Co vše může symbolizovat? České rybníky, lázeňství, malebnost naší krajiny (pro svou přezdívku „létající drahokam“), bojovnost a urputnost při obstarávání potravy a péči o rodinu, ale zároveň není dravcem (náš národ je odvážný, ale ne útočný což se i v dějinách ukázalo za druhé světové války, při okupaci v roce 1968, ale i při sametové revoluci).

Dnešní cesta se potkává místy s Hastrmanskou stezkou, a tak se můžeme u cedulí dočíst i více z naší historie mlynářství a zdejším Mlynářském družstvě (na mapě bod 1). Tento starý vodní mlýn č.p.24 je po stavebních úpravách jedním z mála mlýnů v okolí, který funguje dodnes.

 Koryto panenského potoka bylo ve dvacátých letech 20. století regulováno, a tak zde můžeme viděn několik stavidel. My se vydáme hned k prvnímu stavidlu, které je kousek za rozdvojením koryta Panenského potoka (koryta náhonového a koryta hlavního řečiště). Jeho betonové torzo s lávkou je stále dochované a dokresluje nám onu zašlou vodní slávu mlynářskou (bod 2). Cesta k bývalému jezu je dosti žahavá, kopřivy dvoudomé tu dosahují výšky až 1,8 m. Za to nás zde vítají babočky admirálové, síťkované a babočky bílé C, pro které jsou kopřivy živnou rostlinou a jejich strněné housenky vskutku milují jejich listy. Cestou či spíše necestou se dostáváme až k železničnímu kovovému mostu, který nás upoutá prvně svým burácivým zvukem a poté až svou konstrukcí. V zimních a jarních měsících se zde pohybuje vcelku obstojně, nyní ale musíme vzít za vděk prasečí stezkou. Jak napsali obyvatelé nedalekého Prysku, když vybudovali novou stezku s názvem Prasečí stezka: „prasata, kamzíci a jeleni jsou všude kolem nás a fandíme jim, protože tu vždycky byli, jsou a budou“. A tak i my se obezřetně vydejme brnišťskou prasečí stezkou a nebojme se zřetelně prodírat, abychom nějakého toho kňoura, bachyni či tlupu markazínů nepotkali. Stezka našich čtyřnohých přátel nás přivede na nivní louku. Cestou můžete zaslechnout i slavíka modráčka.

Pomalu, ale jistě se dostáváme k druhému z dnešních rybníků a to k rybníku Brnišťskému, který mají ve správě místní myslivci. Cestou se však ještě zastavme u výklenkové kapličky Největší trojice a Panny Marie vybudované v roce 1830 a v roce 2004 opravené zdejší Římskokatolickou farností (bod 3). Toto místo odpočinku nás přiměje k zamyšlení, kdo vlastně takové dílo vybudoval, co ho k tomu vedlo? Často lidé stavěli kaple z úcty a vděčnosti k Bohu, že je zachránil před přírodní pohromou a kdo ví, jak vznikla právě tato kaple? I když to asi už nezjistíme, může nás to vést k zamyšlení, že tu je stvořitel všeho živého, který nad vším má svou ochrannou ruku, tak jako v minulosti tak i nyní.

Začneme-li více poslouchat co se děje kolem nás zjistíme, že u rybníka to skutečně žije, proto se potichu vydejte kolem rybníka až k lavičce na jeho druhé straně, kde je výtečné pozorovací místo (bod 4). Staňme se na chvíli lovci, a pokud jste si vzali dalekohled, pokuste se pomocí dalekohledu ulovit nějakou tu vážku, ptáka či kvítek. V letních měsících se zde vyskytuje skokan skřehotavý, u břehu roste krásný orobinec širokolistý, leknín bílý. Na hladině pak můžeme zahlédnout volavku popelavou, kachnu poláka či bystré oko ornitologa i rákosníka obecného a další živé tvory jako třeba zde žijící užovku obojkovou. Chce to jen čas, vhodnou dobu a ohleduplnost ostatních návštěvníků mokřad.

Závěrem naší cesty se užijte krásnou procházku hlavní silnicí Jáchymova, kde můžeme vidět typické rozparcelování dvora (polností) Jáchyma Pachty z roku 1788, kdy tato část Brniště vznikala (lánová ves s řadou dřevěných domků, kde jsou dodnes ještě patrné staré parcely). Tato cesta nás dovede na malou náves tehdejšího Jáchymova s tvrzí Na valech - lidově nazývanou Hrad. Název vznikl v době komunismu, kde zde bylo hlavní sídlo JZD Brniště (bod 6). Z malého parčíku se můžeme také pokochat Hornovou vilou, kterou své pomocí stále opravují současní majitelé a navracejí ji tak její původní krásu. Pod parčíkem na nás vykukuje vodní mlýn č.p.35 , který má velmi zajímavou klasicistní fasádu a pozoruhodnou dispozici interiéru s obytnou a výrobní částí. Většinou každá budova má své historické tajemství, a tak například tento rozlehlý komplex sloužil za druhé světové války jako zajatecký tábor pro Rusy se zpřísněným režimem (bod 5). Jiné budovy v Jáchymově a Hlemýždí zase po první světové válce posloužili jako útočiště pro italské běžence a Poláky z Haliče, kteří měli dokonce v Jáchymově vlastní školu. Historie našich částí současné obce je rozsáhlá a stále je co objevovat, ať už v knihovnách či v terénu, a proto pátrejme, bádejme a hlavně si předávejme své objevy z historie našich osad a Brniště samotného. Znenadání jsme se ocitli na konci našeho dnešního putování, jelikož parkoviště ze, kterého jsme vyšli, máme z parčíku přímo na dohled.

Délka trasy: 4 km, výlet 1 hodina

Pro: dobrodruhy s dlouhými kalhoty (v době žní je zadní část mokřadů stěží průchodná)

Terén: silnice, cesty, louky, mokřady

Dnešním dílem bych se rád rozloučil, osmý díl je dílem posledním, i když pár typů na procházky „Za našimi humny“ ještě leží v šuplíku. Snad se třeba někdy vydáme spolu na Tlustec, či do míst, kam nevedou „žádné cesty“. Myslím tím na cesty zaniklé z doby kolektivizace, kdy mnohé cesty byly zrušeny a rozorány, a nyní nám zbývají jen nekonečné lány polí. Blízká se však na lepší časy, kdy u nás v současné době probíhají pozemkové úpravy, a tak se snad nových cest brzy dočkáme a s nimi i nových možností na výlety po okolí. Závěrem bych ještě rád poděkoval in memorian paní Ivě Tomkové, že mě na myšlenku těchto výletů přivedla a za historickou podporu místnímu badateli Petru Randusovi, se kterým se jistě ještě potkáme na nějaké té besedě u nás v obci. Za humny naviděnou!

                                                                                                                                             Luko a Toman