21. 3. 2026 změna finále, aby nebyla kolize!
3. 9. 2023 přesun finálky!
Tato keš je věnovaná sovám. Jako sovy tradičně v češtině označujeme veškeré ptáky, kteří patří do řádu Strigiformes, i když jejich rodový odborný název zní jinak. Sovy jsou převážně noční tvorové, někdy s krepuskulární aktivitou. Většina příslušníků řádu se vyskytuje v divoké přírodě a člověka a jeho sídel se straní, mnohé druhy se však naučily člověkem proměněný svět využít ke svému prospěchu a jiné se jinde než v místech obývaných lidmi prakticky nevyskytují. Řada volně žijících sov tedy obývá i naše hlavní město. Pojďme si je představit blíže, začneme nejpočetnějšími druhy, kalousem ušatým a puštíkem obecným.
Pokud vás sovy nezajímají, přeskočte na oddíl Jak na keš.
For English, skip to the end.
Kalous ušatý (Asio otus)
Typický zástupce čeledi puštíkovitých. Měří na výšku asi 40 cm, váží zhruba 300 gramů a své jméno dostal podle typických pírek nad očima, která dovede vztyčit a činí tak velmi často. Hnízdí na území ČR v počtu 4000 - 7000 párů, je tedy s puštíkem obecným naší nejhojnější sovou. V době rozmnožování, která připadá na konec března až červen, můžeme často slyšet žadonění mláďat i na sídlištích. Hnízdí zde také proto, že mají dostatek příležitostí, s přesunem například strak do měst totiž získali k obývání opuštěná stračí hnízda, sami si hnízdo stavět neumí. Kalouse kromě hnízdní doby můžeme nalézt ve městech během zimy, kdy s oblibou vytvářejí někdy i dosti početné skupiny (desítky kusů) na stejném stromě či několika blízko umístěných, kde tráví denní dobu; proto se takovým místům říká deniště. V zimě 2022/23 například zimovala skupina více než dvaceti kalousů v ulici Františka Diviše v Praze - Uhříněvsi, ale také bylo k vidění více než stokusové hejno v Uherském Hradišti.
Kalousi jsou velmi užiteční, jejich potravu tvoří z 90% drobní hlodavci, především hraboši. Z tohoto důvodu bývá jejich oblíbeným revírem pole s jetelem nebo vojtěškou, okraje lesů, parky a podobná místa, kde číhají na vyvýšeném místě - větvi, sloupu, střeše a podobně - a po zaznamenání aktivity kořisti bez zaváhání útočí. Orientuje se především sluchem, dovede ulovit hraboše i v naprosté tmě. Zrak má rovněž vynikající, zajímavé je, že jen na dálku, na blízko vidí špatně.
Rodinka kalousů ušatých - vyvedená mláďata těsně před rozletem, již v dospělém peří.
Puštík obecný (Strix aluco)
Naše nejhojnější sova, jeho typickým habitatem je listnatý nebo smíšený les, větší park, může žít i v rozlehlých sadech. V Praze jej potkáme nebo spíše uslyšíme ve všech větších parcích a na velkých hřbitovech, hojný je na Petříně, v okrajových částech se vyskytuje běžně. Známý je puštík, který často den tráví na památném dubu letním v Čimickém háji, je mu věnována i keš - Puštíkova keška (Edit: Podle sdělení p. Mergla se strom nedávno rozpadl a musel být odstraněn :(. Jediné, co puštíci k hnízdění nutně potřebují, jsou velké dutiny, proto také s oblibou obydluje velké ptačí budky, ty musí být dostatečně vysoko (6 a více metrů) a s vletovým otvorem alespoň 12 cm. Je totiž větší, těžší a agresivnější než kalous, který se dokonce může stát jeho kořistí. Kulatá hlava puštíků a černé oči tohoto druhu je činí nezaměnitelnými, a to včetně vzácnější rezavé varianty.
Jeho oblíbenou kořistí jsou hlodavci, ti převažují, a drobní ptáci, méně často bezobratlí (žížaly, brouci) a jiní malí živočichové. Ve městech s oblibou číhá u lesních a parkových krmítek, neboť se k nim stahují nejen denní ptáci, ale také noční hlodavci. Je stálý a velmi srdnatě brání své teritorium a zejména hnízdo, proto také bývají puštíci kroužkování podstatně méně často než jiné naše sovy. Jeho teritoriální volání je nezaměnitelné a bývalo považováno za špatné znamení, sova samotná pak pro svou velkou hlavu a výrazný obličej za symbol moudrosti.
Čimický puštík na svém oblíbeném místě. Tam už ho bohužel neuvidíme.
Jiné druhy sov ve městě potkáme již spíše výjimečně. Pojďme si je však připomenout.
Sova pálená (Tyto alba) na našem území (a také ve většině areálu) výrazně ubývá kvůli změnám v zemědělství a nárůstu automobilové dopravy, přesto je všeobecně známým druhem pro svůj výrazný závoj srdčitého tvaru kolem očí. V Praze hnízdí jen několik párů v okrajových částech, pro svůj lov a hnízdění totiž potřebuje zemědělskou krajinu. Bohužel je tento druh občas také k vidění na Karlově mostě a v jiných turisticky navštěvovaných oblastech, kde nejčastěji cizinci lákají návštěvníky hlavního města k focení s těmito sovami, leckdy dokonce nabarvenými. Tato činnost je samozřejmě ilegální.
Sýček obecný (Athene noctua) byl po staletí naší nejběžnější sovou s desetitisíci hnízdícími páry, hojnou i v okrajových částech Prahy, ve dvacátém století však zaznamenal rapidní pokles početnosti a nyní patří k sovám nejvzácnějším, hnízdí u nás pouhé desítky párů. Tak jako sova pálená doplatil na změny v hospodaření, ideálním prostředím jsou pro něj pastviny a louky s nevysokou travou, kde může lovit hmyz a v zemědělských stavbách nachází úkryt i vhodné prostory ke hnízdění. Bohužel zde na něj také čekají nástrahy v podobě nádob s vodou, dopravních prostředků, elektrických vedení nebo různých rour, ze kterých nedokáže vylézt, pokud mají hladké stěny. Nyní je možno pozorování v Praze každý rok spočítat na prstech rukou.
Výr velký (Bubo bubo) je dalším všeobecně známým druhem. Hnízdí na celém území republiky včetně Prahy, za posledních deset let je prokázané hnízdění v údolí Vltavy poblíž zoo a v Prokopském údolí. Přesná místa nebývají zveřejněna, tento atraktivní gigant (samice může vážit i více než 4 kg) totiž láká fotografy, ale i lidi, kteří jej stále nazývají škodnou, a špatně snáší rušení na hnízdě. Chcete-li výra vidět, můžete také v zoo nebo ve voliéře ve Valdštejnské zahradě, kde jsou umístěni jedinci odchovaní v lidské péči. Zatímco u nás se ve městech tito majestátní ptáci většinou nevyskytují, v některých oblastech zde nejen loví, ale i hnízdí, využívají především okrajové skládky s hojností krys nebo holubů a racků; uvidíme, zda se tento trend projeví i na našem území. Ve finském hlavním městě Helsinkách dokonce výr přistál na jedné z branek přímo při zápasu národního fotbalového týmu, který tak přišel k nové přezdívce Výři - Huuhkajat.
Výreček malý (Otus scops) (opravdu malý, neváží ani 100 gramů) je nejnovějším prokázaným obyvatelem hlavního města ze soví rodiny. Senzací roku 2021 se v české ornitologii stala dvě prokázaná hnízdění výrečků v Olomouci, v obou případech v lidských stavbách, v dutinách vytvořených kavkami ve fasádě. Zvýšený zájem o tento druh přinesl také prokázané pozorování v Praze - záznam volajícího samce u vltavských ramen v Libni. Uvidíme, jak se tomuto lovci hmyzu a drobných hlodavců bude dařit nadále.
Při jarním a podzimním tahu se občas na území Prahy, stejně jako kdekoli jinde v ČR zastaví i kalous pustovka (Asio flammeus), sem tam i zimuje, ostatní druhy sov jsou buď vázány na les, nejčastěji horský (puštík bělavý, kulíšek nejmenší, sýc rousný), nebo jsou velmi vzácnými migranty s jednotkami pozorování za celá desetiletí (sovice krahujová, sovice sněžní), případně uprchlíci ze zajetí (cokoli). Jejich výskyt v Praze je tedy výjimečný a delší pobyt nepravděpodobný.
Jak na keš?
Pro odlov keše musíte Ukázat dvě soVí schopnosti - na úvodních souřadnicích najít sovu, vidět i to, co vidět není, a posléze dosáhnout na vysokou větev. Naštěstí není třeba tak vysoko lézt (ale i tak to jde), stačí vhodná, dostatečně robustní pomůcka (schránka váží přes kilogram) k dosažení do zhruba čtyř metrů.
Pokud vám úvodní stage nic neprozradí, zkuste WP alternativní stage.
Keška byla umístěna také na památku eventu Za sovím houkáním dne 15. 3. 2023. Za vytvoření držáku schránky děkuji Šumákovi.
EN:
This cache is dedicated to owls; especially to wild owls in Prague's parks and woods. To find this cache, you need to be like an owl - first, you have to find a nearby owl, see the Unseen, and then look up into the branchs. Luckily you don't need to climb the tree (but you can), just haVe a tool or a forked stick (sturdy enough; the cache weights over 1 kg) ready to reach at least 4 meters up.
In case starting coords won't work, try WP alternativní stage.