Na tyto Velikonoční svátky tu pro vás mám krátkou, 4 kilometrovou procházku. Další část cesty najedete zde a to na Bílou sobotu.
Bílá sobota byla druhým dnem, kdy ležel Ježíš v hrobě. Celý den se tak nesl ve smutku a tichém rozjímání. V tento den se nekonají žádné bohoslužby, neslavily se žádné svátosti kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Po západu slunce však už začíná Velká noc. O té vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Na Bílou sobotu bývalo vždy zvykem vymetat hmyz z domu za zvuku kostelních zvonů. Metlo se novým koštětem, aby bylo stavení po celý rok čisté. Domácnosti uhasínaly svá ohniště. Před kostelem se světil oheň a do plamenů každá rodina přispěla svým polínkem. Když kněz oheň posvětil, vzala si hospodyňka žhavé polínko a zažehla jím oheň ve stavení. Z ohořelých dřívek se pak vytvářely křížky, které se zapichovaly do pole, aby bylo úrodné. Po západu slunce začíná tzv. velikonoční vigilie, večerní bohoslužba v očekávání nedělní oslavy zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Během dne se uklízelo, pralo a bílilo, pletly se pomlázky a byl čas začít zdobit vajíčka.
V tento čas se do církve křtem také přijímali noví dospělí členové a na sobě přitom měli bílá roucha na znamení nového života. Podle toho se pak i sobotě před Velikonoční nedělí začalo říkat bílá.
Řehtačka umístěná v keši není na výměnu, klidně si s ní zatočte, ale prosím, vracejte ji zpět, jak jste ji našli.