Kytice - Poklad Mystery Cache

Karel Jaromír Erben: "Poklad"
     Na Velký pátek jdou lidé do kostela na mši, za nimi pospíchá mladá žena s dítětem v náručí. Zpozdila se, z kostela už je slyšet zpěv. Žena najednou spatří na místě, kde dříve stával velký kámen, otevřený vchod do skály. Zvědavě vejde a oslní ji lesk stříbra, zlata a drahých kamenů. Nabere si plnou zástěru stříbra, dítě už ale nepobere. Tak nechá dvouletého synka sedět v síni a spěchá s pokladem domů. Po chvíli se vrátí, dítě ji radostně vítá, ale ona toho nedbá a nabere si plnou zástěru zlata, dítěti vloží do rukou dva kousky zlata a běží domů. Když chce ale uložit zlato do truhly ke stříbru, s hrůzou zjistí, že se stříbro i zlato proměnily v hlínu.
     Zdrcená běží ke skále, ale už nemůže nalézt vchod, skála se zavřela, protože v kostele skončila mše. Celý rok je žena nešťastná, stále myslí jen na své dítě, které zanechala bez jídla a pití ve skále. Po roce se na Velký pátek zase vydá ke skále, v kostele je mše, vchod je otevřený, žena běží dovnitř a vidí své dítě, které se na ni směje. Nedbá stříbra, zlata, drahého kamení, popadne dítě do náruče a běží ven. Skála se za nimi zavřela, mše skončila. A dítěti v ručičkách zbyly dva kousky zlata, které mu tam matka loni vložila.

Tu, kde z divokého klestu,
od kostela tři sta kroků,
veliký čněl kámen v cestu,
co se nyní jeví oku?
Jeví se tu ženě, jeví
vchodem vršek otevřený -
vysvětliti sobě neví -
kámen v cestu postavený,
postavena celá skála
jak by od věků zde stála.
Jeví se tu, jeví ženě
chodba pod zemí, co síně
vyklenutá ve křemeně;
a tam, klenba kde se tratí,
ve tmavém pahorku klíně,
jakýs plamen znamenati.
I hoří to jasnoběle,
jako v noci svit měsíčka;
i zaplává rudoskvěle,
jak by západ to sluníčka.

                                                                                                                      Čerpáno z webu: cist.cz