V lese stála hezká jedlička. Měla pěkné místo, slunce na ní mohlo svítit, vzduchu měla hodně a kolem rostlo mnoho jejích větších druhů. Ale jedlička byla posedlá touhou růst. Nedbala o teplé sluníčko ani o svěží vzduch, nestarala se o venkovské děti, které chodily při sbírání ostružin v lese kolem ní a povídaly si. Často se usadily u ní a libovaly si: „Hele, to je hezká jedlička!“ To však jedlička nerada slyšela.
Za rok byla o hezký kus větší a příští rok zase, neboť na jedličce se může vždy podle množství letorostů poznat, kolik let již roste. „Ach, kdybych už jen byla tak veliká jako ostatní stromy!“ vzdychala jedlička. „Mohla bych pak rozprostřít větve daleko kolem a vrcholkem se rozhlížet do širého světa! Ptáci by si stavěli v mých větvích hnízda, a kdyby foukal vítr, mohla bych vznešeně kynout jako ostatní stromy!“
Nic jí netěšilo, ani sluníčko, ani ptáci, ani červánky plující zrána a navečer nad ní. V zimě, když kolem dokola ležel třpytivě bílý sníh, často přiběhl zajíc a hupl v běhu přes jedličku: to bylo opravdu k zlosti! - Ale minuly dvě zimy a třetí zimu byla jedlička již tak vysoká, že ji zajíci museli obíhat. „Jen růst, růst, být velká a dospělá - to jediné je krásné tady na světě!“ říkala si jedlička.
„Raduj se ze mne!“ vybízely ji vzduch a sluníčko. „Raduj se ze své svěží mladosti venku na svobodě!“ Ale jedlička se vůbec neradovala. Rostla a rostla. V zimě i v létě se zelenala. Temně se zelenala. Lidé, kteří ji viděli, říkali: „To je hezký strom!“ A před Štědrým dnem ji porazili první ze všech.
Kde hledat keš:
Najdi v lese místo, kde rostou mladé jedle, jedna kešku skrývá, tak ať nehledáš vedle.
N 49° 09. ??? E 16° 20. ???
Odlovte si kešku, než jedličku pokácí! Užijte si přírodu, čerstvý vzduch a legraci
Příjemnou zábavu!