Smírčí kříže se v minulosti stavěly v místech, kde někdo tragicky zahynul, většinou vinou někoho jiného. Pokud je pachatel znám, potvrdí, že do určeného data postaví kříž, poskytne vosk na obětní svíce, vykoná pouť, nechá odsloužit mše za zemřelého a zaplatí výdaje. Potom už nesmí být trestán. Teprve nesplní-li smlouvu, může být potrestán. Byl to vlastně něco jako dnešní alternativní trest. A pak, poddaný patřil vrchnosti a ta potřebovala, aby pro ni pracoval, takže toto bylo elegantní řešení. Některé kříže obsahují i popis, co a kde se stalo. Zločinnost v Čechách jen kvetla, křížů nebo kamenů s jeho vytesaným obrysem je u nás asi 2300.
< >
Nad Třebihoštěm poblíž Perenské cesty jsou tři smírčí kříže. Toto je první z nich. Druhému kříži se věnuje keš GCA6P9T Smírčí kříže Pokrkonoší #17. Třetí z křížů se mi zatím nepodařilo, nalézt. Podle informací matrikářky z Bílé Třemešné, byl kříž na svém místě ještě v loňském roce. Pokud jste ho někdo navštívil, budu rád za jakékoliv informace.
Pískovcový kříž je ve tvaru trojlístku o rozměrech 81 x 78 x 22 cme stojí v rohu lesa u Šormovy louky na Pejnerech. Na přední straně je vysekán již málo čitelný nápis 1720 / WILIM MIKSS / SPAD Z HRVSKI / VSIN / L PA / VIN / TV.
Pověst vypráví, že před 3. staletími žili v Horní Brusnici manželé Mikšovi. Ti měli syna Viléma a dceru Marii. Sotva Vilém dospěl, chystal se oženit. Jeho nastávající se stala Olga, která před krátkou dobou osiřela. Hned po svatbě se mladí novomanželé přestěhovali do chalupy s kouskem pole, loukou a zahradou, kterou Olga zdědila po svých rodičích. Oba byli šikovní a pracovití a tak si postupně zvelebili zanedbané hospodářství. Byli spolu šťastní. Vilém byl velmi šikovný tkadlec a tak se mu práce jen hrnula. Jak čas běžel, měli v chalupě celkem 8 dětí, tak se měli co ohánět. Vilém seděl každý den dlouho do noci u tkalcovského stavu, aby rodinu uživil. Každých čtrnáct dní jezdil odvádět hotové plátno. V létě trakařem, v zimě na saních. Jednou když se vracel domů s trochu hubenější výplatou, honily se mu hlavou myšlenky na ženu a na děti, které čekají, co jim tatínek přiveze. Když se blížil k Třemešné a na Pernách vyjížděl z lesa, uviděl v louce stát hrušeň obsypanou dozrávajícími plody. Postavil trakař vedle cesty, vylezl na strom a trhal hrušky za košili. Když už mněl košili plnou uviděl na tenké větvičce velkou žlutou hrušku. „Přece ji tady nenechám“ zamumlal si a natáhl se po hrušce. Větev pod ním praskla, Mikeš spadl na zem a narazil hlavou na kámen. Našli ho až druhý den a odvezli ho domů, kde ho uložili do postele. Nakrátko se ještě probral z bezvědomí a smutně pohlédl na svou rodinu stojící kolem lože. Zdálo se, že chce něco říct, ale z úst se mu vyhrnula krev a hlava klesla. Dvanáct sousedů odneslo Vilémovo tělo na hřbitov u Brusnického kostela k věčnému odpočinku. Po obřadech se sousedé rozhodli, že postaví na místě neštěstí pískovcový kříž. Křížek umístili nedaleko hrušně na Valešově poli. Později byl povalen a stará hrušeň pokácena. Až po letech dal hospodář Valeš kříž znovu postavit.
Matrikářka obce Bílá třemešná ve zpravodaji 1/2018 uvádí:
Tato pověst však nemá reálný základ. Kronikář Josef Petera (nar. 1810) o kříži zapsal:
„Na palouku při živnosti druhdy čd. 48 nyní na 3 díly rozdělené čd. 48, čd. 102 a část bez čísla - nachází se na Pernejch nad hlubokou roklí kříž a na něm nápis: Wilím Mikš spad z hrušky, usnul L. Panie tu. Další zápis Josefa Petery uložený v muzeu v Hořicích:
„Roku 1886 pisatel těchto řádků tam nablízku při své živnosti č. 99 s domácími lidmi pracoval, maje přijednaného Václava Voňku řečeného šafáře, poněvadž pisateli skrz 9 roků na živnosti čís. 93 hospodařil. Jemu Voňkovi vyprávěla zemřelá manželka nebožtíka Václava Šorma tehdáž majitele čís. 29, že na pomníku uvedený Wilem Mikš výměníkem byl, a že jemu majitel živnosti co hospodář výměnek špatně odváděl, pročež výměník nedělního času, kdy domácí do kostela odešli, na hrušky šel a zde smrt spadnutím z hrušky si utržil.
Po prostudování matričních záznamů se bohužel i tato pověst se zdá nepravděpodobnou:
V lanžovské knize zemřelých je zápis o úmrtí : Jméno zemřelého: Mikš Vilím, úmrtí 19. září 1720, věk 48 let, cadendo obyt. (volně přeloženo zemřel pádem).
Co o něm ještě víme? Dle matričních knih lanžovské farnosti se roce 1700 oženil s Dorotou Vávrovou ze Zalezel (Zálesí) a skoro každé dva roky se mu pak narodilo dítě. Bylo mu tedy 48 let, když zemřel - ještě v březnu téhož roku se mu narodila dcera (zápis v rodné matrice r.1720), zdá se tedy, že byl v plné síle, a proto je divné, že by předával grunt a odešel na výminek.
Také zápis z gruntovní knihy, kde je v úvodu napsáno: „Letha Panie 1721 jest z Milostivé vrchnosti vlastním nařízením tento grunt (dnešní čp. 29 ve Třebihošti), na kterém prv Vilim Mikš byl a skrze nešťastný pád se stromu se zabil, nyní Jan Komárek ujmouti musel za sumu trhovou 82 kop“ říká, že grunt po smrti Vilíma byl prodán. Proč by se prodával, kdyby už na něm hospodařil někdo ze starších Mikšových dětí?
Takže tuto hádanku ohledně nešťastného Mikše se zatím nepodařilo vyluštit.
Zdroj: časopis Patron 2007, Třemešenský zpravodaj 1/2018, foto vlastní