Při našich procházkách Kosteleckým polesím jsme občas nacházeli očíslované hraniční kameny.
Nepotkali jsme jim mnoho, protože jsou obrostlé zelenými mechy a jinou vegetací a často velmi zaražené do země, takže je snadné je přehlednout a pokud se člověk nezajímá o kdejaký šutr, prostě je bez povšimnutí mine. Asi před dvěmi lety jsme se pozastavili nad jedním, který byl krátce předtím vyvrácen dřevorubci a který by takto zakrátko zmizel pod nánosem listí. Měl číslo 279. Tehdy jsme si naivně mysleli, že to byl asi prastarý kilometrovník...
Tuto zimu jsme na místě, kde jsme předtím šli mnohokrát, náhodou objevili dva mnohem větší kameny, které jsou vzdálené asi jen 20 metrů od sebe. Jsou krásné a mají označení GH267 a HB1763. Následně jsme našli několik set metrů dlouhou řadu těchto kamenů a pochopili, že to jsou dávné hraničníky, které ohraničovaly zdejší oboru, tehdy patřící k Holešovskému zámku.
Pod místem, kde se tyto kameny nacházejí, byl v minulosti velký rybník, ale to nemusel být důvod, proč byly tyto velké kameny, umístěny zrovna sem. Možná tudy vedla kolem obory dávná cesta či to mělo jiný důvod. Zatím nevíme.
Takže jediné, co můžeme s jistotou tvrdit, je, že trojmístná čísla jsou číslováním jednotlivých hraničníků. Letopočet 1763 je rokem, kdy bylo rozděleno rottalovské panství a Holešovsko připadlo dětem tehdy už zesnulé prostřední dcery hraběte Františka Antonína z Rottalu, Marii Barboře Nádasdy. Nápis HB1763 - písmeno H znamená s větší pravděpodobností slovo herrschaft neboli panství. Druhé a další písmenka značliy název panství nebo jeho majitele.
Co znamená GH zatím nevíme, a to jsme prozkoumali všechny volně dostupné zdroje. Třeba nám někdo z vás poradí. A pokud se vám na tomto "panství" podaří najít další hraničníky, dejte nám vědět. My zatím známe polohu jen řady čísel 259-343.
Když se vydáte na odlov, doporučujeme nechat auto u protestantského hřbitova v Rohálově a projít se po loukách, které vás zavedou až téměř ke keši. Zvlášť na jaře je to hezká procházka. A v lese kousek od keše můžete obdivovat krásně meandrující potůček. Dědu Fanu jistě potěší nějaká ta spárkatá zvěř... Jsme přeci v oboře. A Ježci, ti ať na sebe dávají pozor, aby je některý z těch kamenů nepřimáčkl, až se budou kolem nich motat. Jsou tak malincí :-)
Mějte se a přejeme všem dobrý lov!