ZEMSKÁ
Země byly od středověku celky, ze kterých se skládalo území koruny české. V pozdějším vývoji tvořily zpravidla nejvyšší územněsprávní celky. O Historických zemích hovoříme od roku 1348. Zpravidla jsou myšleny tyto celky: České království, Moravské markrabství a Vévodství slezské. Do roku 1635 byly součástí českých zemí i markrabství Horní a Dolní Lužice.
1500-1627
Zřízení "ZEMSKÉ" vzniklo za vlády Vladislava II. Jagelonského (1456 – 1516) v roce 1500, kdy byl vydán "ZEMSKÝ ZÁKONÍK", kterým bylo oficiálně zřízeno zemské členění království českého. Drobnými úpravami bez větších a zásadnějších změn platil až do roku 1627.
Toto zřízení omezovalo královskou moc a naopak šlechta si vydobyla dominantní postavení.
Nejvyšší zemské úřady byly obsazeny v roce 1500 takto
Nejvyšší purkrabí – Jan Jenec z Janovic
Nejvyšší hofmistr – Vilém II. Z Pernštejna
Nejvyšší komorník – Jindřich IV. z Hradce
Nejvyšší sudí – Půta Švihovský z Rýzmberka
Nejvyšší kancléř – Jan ze Šelmberka
Nejvyšší maršálek – Pertolt z Lipé
Půrkrabí karlštejnský – Zdeněk Lev z Rořmitálu, Heřman z Vojslavic
Nejvyšší písař – Mikuláš z Hořic
Půrkabí hradeckého kraje – Václav Čič z Nemyčevsi
Podkomoří – Albrecht Leskovec z Leskova
Nejvyšší mincmistr – Bohuš II. Kostka z Postupic
1627- 1848
Obnovené zřízení zemské, byl název historické ZEMSKÉ ÚSTAVY Čech a Moravy z roku 1627, která byla českým králem a moravským markrabětem Ferdinandem II. OKTROJOVÁNA (vydána bez souhlasu sněmu) po vítězství nad stavy. Mimo jiné zde byla stanovena rovnost češtiny na úroveň němčiny.
Hlavní změnou bylo uzákonění panovnického absolutismu oproti dosavadnímu stavovskému systému.
Země koruny české byly prohlášeny za dědičné v panovnickém rodu (habsburském) až do vymření mužského potomstva a byla posílen moc české královské dvorské kanceláře ve Vídni.
Docela zásadní bylo prohlášení katolického náboženství za jediné povolené a kdo jej nechtěl respektovat, musel se vystěhovat ze země (poddaný lid musel přestoupit ke katolictví nuceně). To způsobilo rozměrnou emigrační vlnu protestantského obyvatelsva.
Duchovenstvo zaujalo prvenství v zemském sněmu a za ním až v nižších patrech byl stav panský, rytířský a královská města. Pražský arcibiskup byl nějvyšší autorita v ezmi a nesl titul PRIMAS BOHEMIAE.
Zemské úředníky směl jmenovat pouze panovník.
Velkým pokrokem bylo zavedení písemného řízení, které bylo nahrazeno dřívějšímu ústnímu.
Obnovené zřízení zemské právně utvrzovalo podřízení českých zemí habsburskému absolutismu.
1848 - 1928
Čechy, Morava a Slezsko byly zcela svébytnými celky.
V každé ze tří zemí bylo zřiženo zemské místrodržitelství v jehož čele stál zemský místodržitel.
1928
Zákon č. 125/1927 Sb. "O ORGANISACI POLITICKÉ SPRÁVY", který platil od 1. prosince 1928 sloučil země Moravské a země Slezské do jednotné Moravskoslezské. V Čechách a zemi Moravskoslezské vládla zemská zastupitelstva.
1948
24. prosince 1948 byly zákonem č. 280/1948 Sb. uzemněsprávní celky Česká a Moravskoslezská země zrušeny.
Zákon č. 150/1948 Sb. zavedl nově zřízení krajské. Tímto skončilo zemské zřízení a došlo k opuštění historického členění česko-moravské hranice.
PŮLKOŇÁCI PŘEJI
HAPPY GEOCACHING
TATO KEŠ JE SOUČÁSTÍ SÉRIE ÚZEMNĚSPRÁVNÍ