U
kanónů stál...
Tentokrát
bych vás chtěl seznámit s teplickým rodákem, který se proslavil i za
našimi hranicemi. V rakouských barvách to dotáhl až na generála
dělostřelectva a v napoleonských válkách absolvoval nespočet
bitev.
Josef
svobodný pán von Smola
se narodil se 12. června 1764 v Teplicích. Byl
tedy současníkem daleko známějšího polního maršála J. V. Radeckého.
Svoji
vojenskou kariéru začal ve věku 16 let jako střelec u dělostřelectva.
Ve válce proti
Turkům se pod velením generála Laudona významně podílel na obléhání
města Šabac a na osvobození Bělehradu. V roce 1790 se proslavil
zásadním
zlepšením organizace dělostřelectva ve Flandrech. V roce 1792 se
zúčastnil tažení proti Francii, m.j. v bitvě u Jemappes. V roce
1793 se ujal velení baterie jízdního dělostřelectva kolony arcivévody
Karla. Následně s ní pomohl Rakousku vyhrát bitvu u
Neerwindenu a
za
toto vítězství byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Marie Terezie.
V
bitvě u Fleurusu roku 1794 byl vážně zraněn. V roce 1796 byl povýšen na
nadporučíka za klíčovou pomoc při obraně pevnosti Ehrenbreitstein u
Koblence. V květnu 1800 byl v bitvě u Messkirchu podruhé těžce zraněn.
Dále pokračoval jako major v České legii. V roce 1805 bojoval v Itálii
(stejně jako Radecký – oba se tak vyhnuli debaklu u Slavkova).
V roce 1809, již jako plukovník, vedl artilerii 3. armádního sboru v
bitvě u Řezna. Byl vyznamenán druhým křížem Řádu Marie Terezie,
tentokrát komandérským, a povýšen na generálmajora. Roku 1813 podle
jedné verze (české wikipedie) prý velel
rakouskému dělostřelectvu v Bitvě národů u Lipska, ale pravděpodobnější
je (jak uvádí francouzský pramen) jeho angažmá v Itálii (bitva u Terstu
v říjnu 1813, dále u San Martina a v únoru 1814 u
Mincia). Během 22 let válek s Francií absolvoval ještě mnoho dalších,
zde neuvedených bitev.
Nebyl pouze
velitelem, ale také inženýrem a autorem mnoha inovací v dělostřelectvu.
Jednou ze známějších bylo například v roce 1807 dělo s montáží na zeď.
Byl ženatý s Marií von Smola, baronkou von Häring (1771–1807). Jeho dva
synové Josef von Smola mladší a Karl von Smola byli také důstojníci.
Oba dva pokračovali ve stopách svého otce jako důstojníci
dělostřelectva a oba to dotáhli až do hodnosti generálmajora. Zemřel
29. listopadu 1820 ve Vídni. (podle wikipedie, mírně upraveno).
Dělostřelectvo
období napoleonských válek
Střelný
prach – původně čínský vynález – došel uplatnění i ve středověké
Evropě. V Evropě se děla používala od 14. století nejprve sporadicky,
ale časem jejich počet narůstal a význam na bojišti stoupal. Polní
(tzn. mobilní) dělostřelectvo poprvé vytvořila v evropském
vojenství počátkem 15. století husitská vojska. Začlenila děla do své
organizace polních vojsk a díky nové taktice je uplatnila přímo na
bojišti. Husité si je nemohli vynachválit a jejich houfnice vnášely do
houfů křižáků téměř takovou paniku jako jejich zpěv. Husité
přizpůsobili svým možnostem známé druhy děl – tarasnici,
srubnici a vytvořili i nový druh – houfnici.
Ta se rychle rozšířila a její český název žije dodnes i v cizí
vojenské terminologii. Byla velmi účinná v obranném systému vozové
hradby, kde
působila útočícímu nepříteli veliké ztráty. Postupně se děla
zdokonalovala po technické stránce a také se vyvíjelo jejich bojové
nasazení. Začátkem 19. století v období napoleonských válek se v
bitvách používaly zejména dva typy polních děl: kanóny a
houfnice.
-
kanón
– s délkou hlavně tehdy odpovídající nejméně
dvacetinásobku ráže děla, střílející přímo (spodním obloukem)
s účinným dostřelem cca 860 metrů. Občas se proti pěchotě
střílelo „na jádro“: hlaveň se nastavila do vodorovné roviny,
koule doletěla (s maximem ve výši člověka) do vzdálenosti asi 360
metrů, pak se odrazila od země a letěla dalších 300 až 360 metrů. Po
celé dráze ničila vše živé: průměrně 3 vojáky zabila a 7 dalších
zranila.
-
houfnice
– tehdy s délkou hlavně čtrnácti- až dvacetinásobku ráže, střílející
nižší
rychlostí horním
obloukem,
s dostřelem o něco menším. Používala se pro střelbu z ukrytých
palebných postavení na skryté cíle. Ničila živé i neživé cíle
v
zákopech, ukryté za terénní vlnou, za lesem atd.
Toto
rozdělení platilo i po 2. světové válce, v současnosti se používají
také univerzální
kanónové houfnice s dlouhou hlavní ráže 152
nebo 155 mm umístěné na podvozku nákladního automobilu (naše Dana,
Zuzana
aj.) Platí zásada „splň úkol a
rychle zmiz, než tě nepřítel zaměří!“.
Dnes
musíme k dělostřelectvu přičíst i minomety, raketomety, protiletadlová
a protitanková
děla – a jak ukazuje poslední vývoj – asi i drony.
Obr.
2. Tříliberní plukovní dělo
Vedle
toho existovala děla pevnostní (obranná a dobývací vč. moždířů),
námořní a další.
Děla
se nabíjela koulemi nebo tzv. kartáčem. Kartáč nebyl kartáč
(odborně vytěrák) k čištění hlavně po výstřelu, ale několik desítek
železných kuliček, hřebíků, kousků štěrku, sekaného olova nebo železa v
plátěném pytlíku nebo krabičce, nabíjených
do
hlavně děla místo jediné koule. Sloužil k obraně před útočící pěchotou
nebo jezdectvem. Takováto kartáčová střelba měla za následek mnohočetná
poranění podobná účinku dnešních granátů a min. Ráže děla se
udávala v librách (cca 0,5 kg) představujících hmotnost koule příslušné
velikosti. Rozeznávala se děla 16liberní, 8, 6, 4 a
3liberní. 4liberní a 3liberní
děla se vyznačovala malou hmotností a tím i snadnější mobilitou v
bitvě. Z
houfnic střílelo litinovými koulemi, ale i kartáčovými
střelami nebo
dutými litinovými koulemi plněnýmí střelným prachem a opatřenými
doutnákem. Koncem
napoleonských válek se jako střely uplatnily i šrapnely.
Byly to granáty naplněné malými koulemi (27–153 kusů), které
kombinovaly
vlastnosti kartáče a granátu, přičemž byla zápalka nastavována tak, aby
vybuchovaly ve vzduchu nad protivníkovou formací.
Důležitou
úlohu v připravenosti dělostřelectva měli a mají velitelé, kteří musí
být dělostřelci tělem i duší. I Napoleon byl původně
dělostřelecký
důstojník.
Dělostřelci vždy byli vzdělaní, znalí, poctiví, houževnatí i
velkorysí. Značné procento rakouských dělostřelců
prý
pocházelo z
Čech.
Dělostřelci, to vždy byli silní muži, chlapi z ocele.
Říkalo
se,
že pot dělostřelce chrání krev pěšáka. Platilo to dříve a platí to i
dnes.
Jak
najít keš
Na dalším obrázku vidíme
střelbu z kanónů. Jak z vlastního (A), tak z nepřátelského (B).
Vzájemně se chtějí zničit. Vaším
úkolem je vypočítat náměr děla α (úhel alfa) v jednotkách mils
(standard
NATO, viz třetí poznámka). Z kanónu střílejte spodním
obloukem. Odpor
vzduchu a další opravy trajektorie střely zanedbejte.
Budete počítat pouhou parabolu 2. stupně. Počáteční rychlost
střely v0
= 272 m/s, vzdálenost cíle x = 800 m, převýšení Δy = 40 m, tíhové
zrychlení Země = 9,81 m/s2.
Úhel α vyjádřený v mils a zaokrouhlený na celé číslo dosaďte
do vzorce
Y = α /
2,058656
; Výpočet úhlu β vám odpustím.
Číslice v čísle Y
označte ABCDEFGH (desetinné čárky si nevšímejte) a použijte je pro
výpočet souřadnic finálky:
N
50° 37.DCB´ E 13° 51.GFE´
Obr. 3. Ještě
před několika lety bylo pro nás nepředstavitelné, že se bude
něco podobného odehrávat pouhých 800
kilometrů od našich hranic.
Snadnější
úloha
Protože
se vyskytuje stále více lidí (též právníků), kteří tvrdí, že zadávání
povinných domácích úkolů žákům a studentům nemá oporu v zákonech a
šikanuje je, tak jsem vám připravil taky něco lehčího. Také nevím,
jestli nejvyšší soud neprohlásí i mysterky za nezákonné (a to zpětně,
jak to v těchto dnech udělal v případě anticovidových restrikcí
obyvatel ČR) a dá stěžujícím si kačerům právo na omluvu.
Vypočtěte Y
Y = (
+ ) /
2,058656
a postupujte dál jako v
předchozí úloze.
Poznámky
-
Počáteční
rychlost v0
byla ve skutečnosti větší, přes 400 m/s. Uvedených 272 m/s je
můj přibližný odhad průměrné rychlosti střely za celou dobu letu, čímž
se výpočet podstatně zjednoduší a výsledek tak víc odpovídá
skutečnosti. Okamžitá
rychlost se totiž vlivem odporu vzduchu postupně snižuje až na
cca 100 m/s a trajektorie
střely se stále více zakřivuje, takže má k parabole daleko.
-
Viz heslo balistická
křivka na webu. Balistická křivka by
sice šla vypočítat pomocí diferenciální rovnice (nebo v Excelu mnou
oblíbenou salámovou
metodou - viz
obrázek zde), ale tím vás už otravovat nebudu...
-
Náměr je odchylka (kladná nebo záporná) od vodorovné
roviny. Pod úhlem 1 mils
(nebo mil?) vidíme předmět velký 1 metr ze vzdálenosti 1 míle (1609,344
m), což poslouží např. k hrubému odhadu vzdáleností triedrem. Kruh 360° se dělí na 6400 mils.
Donedávna se v evropských armádách vyjadřovaly úhly v dílcích (360° se
dělilo na 6000 dc; 1 dc odpovídal úhlu 1 metr viděný z dálky 1 km).
Jednotku mils jsme převzali z
NATO v rámci standardizace. Nějaká „exotická“ SI
soustava zřejmě Pentagon nezajímá, oni totiž mají v oku míle a
ne
kilometry
jako my...
-
Zájemci
o vojenskou historii se mohou jako diváci zúčastnit rekonstrukcí
historických bitev – např. u Slavkova nebo u Chlumce. Účinkuje tam i
dělostřelecká jednotka – členové skupiny Colloredo-Mannsfeld z Teplic,
klubu vojenské historie. S funkčním dělem i s markytánkami(!) Věrné
repliky zbraní i uniforem lze vidět také ve filmech Vojna a mír (USA
nebo SSSR), ve filmu Waterloo a dalších.
-
Literatura
-cs wikipedia org/wiki/Josef_von_Smola_(1764%E2%80%931820)
-Samek,
J.: Dělostřelectvo napoleonských válek – o (francouzských)
polních houfnicích. Na webu www austerlitz org / cz/
-Honsů,
M.:
Špičkový český dělostřelec zahnal Napoleona do Dunaje. Jak vypadala
jeho slavná kariéra? Web zoom iprima
cz/valky/delostrelec-josef-von-smola
-cs wikipedia org/wiki/Napoleonsk%C3%A9_v%C3%A1lky
- a další hesla z vojenské historie na webu
-
Obrázky
-Josef von Smola: czwiki, litografie od Josefa Kriehubena,
původní kresba Johann Peter Krafft,
volné dílo.
-Tříliberní plukovní dělo, Franz von Rubli, Artillerie, sv. I, 1749
(Österreichisches Staatsarchiv). Volné dílo.
-Cannon_pic CC-BY SA 3.0 autor Bogdan Giusca.
Obr. 4. Dělo z poloviny 19. století
Konec
GCA7C48 –
verze 1.3 z 3. 5. 2023
(CC BY-SA 3.0
CZ) ladislavappl 2023
Napsáno v
Kompozeru