Nedaleko Zalin se nachází pozůstatky čtyř starobylých rybníků, které tvořily menší soustavu, jejíž součástí byl i spojovací kanál. Jednalo se o zajímavé technické dílo, o jehož rozsahu a podobě donedávna nikdo neměl ani tušení.
Rybníky se nacházely na místě zvaném Kouty – jde o prostor mezi Ledenicemi, Zalinami a Ohrazením, kterým protékaly meandrující potůčky a uprostřed lesů se nacházely romantické louky s vodními tůňkami. V současnosti už Kouty vypadají jinak a vše je zarostlé lesem. Louky tam nenajdeme žádné a můžeme je jen tušit tam, kde jsou porosty olší. Vodoteče byly při melioracích před padesáti lety částečně narovnány a svedeny do umělých koryt.
V lokalitě existovaly celkem čtyři rybníky. Nejvíce je připomínají zbytky jejich hrází a
potom podmáčená a řídce porostlá bývalá dna vodních ploch. Nevíme, zda hráze všech byly
protrženy při dávných povodních, nebo došlo k jejich úmyslnému prokopání.
Největší rybník s rozlohou cca 1 ha existoval přímo na Spolském potoku asi 800 m jihovýchodně od zalinského rybníku Punčocha. Dochovaná hráz je dlouhá 110 m, široká 15 m a vysoká 3 m. Její západní část je prokopaná. Na opačné straně hráze existoval bezpečnostní přeliv (široký 6 m, dodnes patrný jako terénní sníženina), který pod rybníkem po 50 m ústil do Spolského potoka. Okolní údolí je právě v těchto místech nejužší, což dává rybniční hrázi vyniknout. Působí uprostřed lesa poměrně impozantně a připomíná velký zemní val. Mohutné jsou i některé stromy rostoucí v místě někdejší vodní plochy, zejména dvojice smrků v zadní části s obvodem kmene okolo 250 cm.
Další tři rybníky byly rozlohou již menší a nacházely se na drobném přítoku Spolského potoka. První z nich asi 250 m jihozápadně od Cikánovce. Další jsou o pár stovek metrů dále. Soustavu rybníků doplňoval ještě vodní kanál (obvodová strouha). Délka celého kanálu byla
zhruba 500 m a téměř celý jeho tok, místy dodnes podmáčený, je v lesním terénu jako mělký žlab zřetelný. V jeho těsném okolí roste více listnatých stromů (duby, břízy, olše).
Datovat vznik těchto vodních ploch není možné - nejsou zaneseny na nejstarších dochovaných
soupisech rybníků ani v jiných pramenech. Vznik můžeme odhadovat dle nedalekého rybníka Kačerovec, který je zmiňován v listinách 14. století - je tedy možné že pocházejí z této doby.
Tomu odpovídá i místo a způsob provedení (tedy přehrazení údolí) - jde o nejstarší způsob výstavby rybníků. Podobná je situace i u zániku rybníků - ani zde nelze přesně zjistit kdy došlo k protržení hrází a jejich zrušení. Největší z rybníků zaručeně neexistoval na konci 18. století, kdy už byl přeměněn na louku zvanou Cikánovec, která s největší pravděpodobností převzala jméno původního rybníka.
Další informace o této lokalitě je možné nalézt v Ledenickém zpravodaji 2/2022. Autorem textu je PhDr. Jiří Cukr. Text použit se svolením autora.