(Obrázek: vnější břeh za dolním ramenem meandru)
Údolní meandr Sázavy v obci Přívlaky je nejvýraznějším zákrutem řeky na celém jejím toku - dokonce prý až evropská rarita [1]. Jeho dokonalost je příkladná - převýšení hladiny 2 m, okružní vzdálenost 3 km. Zde na konci svého středního úseku se řeka zařízla do krajiny obzvláště romanticky hluboko; a vyhloubila jednu z nejkrásnějších scenérií zdejšku, svět rozvlněný zkamenělým příbojem skal, svažujících se do údolí k pruhu vody zrcadlícím oblohu, někde až o bezmála 135 metrů. A čím temnější je zde noc, tím upřeněji hledí řeka ke hvězdám. O koupajícím se Měsíci v ní raději ani nemluvě; nestačila by mně slova a protože bych se o to snažil zas a znova, nikdy bych tohle nedopsal. Zdejší nárazová skalnatá stráň za tratí, zalévaná dopoledním sluncem, překvapuje pokrčeností toku, který si zde tak dlouho hledal svůj směr, až našel všechny najednou; ale nejvíc je stejnak zajímavý outěžkem téhle podkovy, či chcete-li mušle, to pokud se na řeku díváte dostatečně shora. Pak netřeba ani fantazii, hřbet se totiž vyrýsuje sám. Vzniku okrouhlíku přetnutím necelé dvousetmetrové meandrové šíje zde zabránila geologie - těleso dvojslídné až biotitické pararuly s amfibolem [2] (neplést si s amfibolitem) bylo dostatečně tvrdé na to, aby odolalo napříč staletími erozi vody, ačkoliv kdo ví jak to časem dopadne. Přeci jen jsme v současnosti jak v okénku filmu, který začal někdy v pliocénu (éra kenozoika, řazeného na konec třetihor, asi 5 milionů let nazpátek - některé zdroje [5] však posouvají vznik prařeky v čase až do mladších třetihor, čili 16 až 24 milionů let nazpátek) a pokračuje přes současnost dál. Takže to, co vidíme, je probíhající děj, ačkoliv nám se zdá být neměnný. Bodejť by ne, když my lidé vnímáme změny nanejvýše v délce našeho života, zatímco formování krajiny jde ruku v ruce přinejmenším se staletími. A přitom by stačilo zrychlit čas, či alespoň nazírání na něj. Zde na Přívlacké mušli je tohle všechno k spatření. Ať už očima, myšlenkami, či srdcem; to mé zdejšek od dětství už bezezbytku má. Tak se pojďme zadívat sem podrobněji a něčemu se naučit...
(Obrázek: panorama dolního ramene meandru)
Pro větší přehlednost jsem v dalším textu některé důležité pojmy zvýraznil.
Meandr... Co to vlastně je? Jde o zákrut toku, v jehož oblouku se řeka stáčí v podstatě až nazpátek. Protože aby se jednalo o meandr a nikoliv o pouhý zákrut, musí být středový úhel větší nežli 180°. Taková je úmluva. Jak to poznat? Vepište do meandru pomyslnou kružnici a tok řeky po jejím obvodu určí úhel, který nás zajímá. Zde u Přívlak je odhadem 320°, čili skoro úplný.
Tohle klikatění řeky se děje přirozeně všude tam, kde proud dokáže erodovat břeh (vlivem boční eroze v něm vznikají břehové nátrže). Pak se totiž v průběhu staletí jeho umístění v krajině mění, vlní se jak had. To podle toho, kde si najde nejsnazší prostup k tečení. Na těchto proměnách směrů toku se též výrazně podílí i náplavy, protože zákruty řeky svou vnější stranou břehy erodují (v temninologii meandrů se jim říká výsepní břeh) a vnitřní strany zanáší (jesepní břeh).
Souvisí to s dynamikou kapalin a s rychlostí proudění, které je buď schopno udržet kal zvířený, anebo není, a pak vznikají usazeniny. Nejdříve písčiny či bahno, což později zhutní v břeh až tak, že sami nepoznáme, kudy řeka tekla dřív. Meandry ale hlavně dělíme na zaklesnuté a volné. Zaklesnuté vznikají v tvrdých horninách, o něž se řeka opírá, takže nemůže dál. Což ale neznamená, že v dostatečně dlouhém období by tomu nebylo jinak; vodě se všechno časem podvolí. Nicméně i v takovém případě jde o víceméně setrvalý stav. Kdežto meandry volné vznikají v náplavových rovinách tam, kde se proud řeky zpomaluje a dochází k usazování. Takové se mění už v měřítku našich životů; změny jsou námi pozorovatelné. A právě nejsnáze tehdy dojde k protnutí šíje (k zaškrcení meandru) a tahle zkratka toku se nazývá hezky česky okrouhlík.
Z původního zákrutu (ostruhy) pak časem vzniká slepé (mrtvé) rameno; tedy pokud se od hlavního toku vlivem zahlubení časem zcela oddělí...
Vzdálenost inflexních bodů (míst přechodu jednoho zákrutu ve druhý) dvou protilehlých oblouků meandru se označuje jako délka meandrové vlny. Inflexní relativně mělký úsek vodního toku, ve kterém proudnice přechází z jedné strany koryta na druhou, se označuje brod. Brod spojuje dva jesepní (nánosové) břehy meandru [3]. Mimochodem, můžete si to ověřit. Sázavu lze prý v těchto místech přejít; nijak mělko tam ovšem i tak nebude.
Možná si říkáte, proč zrovna zdejší Přívlacká mušle? Proč dostala keš? No protože jde o nejvýraznější meandr na celém toku řeky Sázavy. A protože je zde k vidění, jak skála (pararula) donutila tok vytvořit zákrut, který jí obchází v mnohem měkčích horninách. Zejména obnažená část skály, výchoz nade tratí za obloukem na dolním ramenu meandru, je skvělým příkladem zdi, o kterou se tok opírá. Sice bychom mohli zůstat u nicneříkajícího pojmenování "skála", ale co bychom se pak naučili, že? Takže se nyní zaměřme na ní. Geologické mapy nám prozradí, že jde o dvojslídnou až biotitickou pararulu s amfibolem. No dobře, ale začněme raději od základů geologie...
Horniny (heterogenní přírodní látky složené z minerálů a tvořící zemskou kůru) dělíme podle způsobu jejich vzniku na vyvřelé (magmatické), usazené (sedimentární) a přeměněné (metamorfované). Vzhledem k tomu, že skála nade tratí za řekou patří mezi metamorfní, je z předchozího rozdělení zřejmé, že se jedná o horninu přeměněnou, konkrétně o typ ruly vzniklý za vysokých teplot, tlaků a chemického prostředí v mnohakilometrových hlubinách Země, přeměnou sedimentů. Jedná se o nejrozšířenější regionálně (postihuje rozsáhlé oblasti) přeměněnou horninu, zřetelně zrnitou - skládá se z křemene a živců, s vysokým podílem slíd, převážně biotitu (tmavá slída), ale také muskovitu (světlá slída), který ovšem není tak hojný [4]. Rula obecně se používá (drtí) převážně jen na stavební kámen. V případě amfibolu se jedná o složitý křemičitan.
(Obrazek: skála nade tratí při pohledu od řeky, nedaleko od výchozích souřadnic)
A nyní pojďme na otázky, které vám dovolí se logovat. Zároveň si jimi vyzkoušíme, zda jste rozuměli teorii meandrů.
1) O meandr jakého typu se v případě Přívlacké mušle jedná? Volný nebo zaklesnutý? Vysvětlete proč.
2) Jak se nazývá břeh říčního toku v místě výchozích souřadnic? Pozorujte řeku před sebou a poté popište svými slovy, proč zde nedochází k sedimentaci.
3) Odhadněte podle výšky skalnatého svahu za tratí (v místě výchozích souřadnic), jak hluboko se řeka Sázava zařízla do krajiny. Nevstupujte přitom do kolejiště ani do tunelu!
4) Dobrovolný úkol: na výchozích souřadnicích vyfoťte sebe nebo svůj osobní předmět s meandrem.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
[1] https://www.svoboda.info/zpravy/region/foto_privlacka-musle-na-kutnohorsku-je-evropska-rarita/
[2] https://mapy.geology.cz/geocr50/
[3] https://geography.upol.cz/soubory/studium/e-ucebnice/Smolova-2010/lexikon/fluvialni/meandr.html
[4] http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?rula
[5] Příběh řeky Sázavy v muzeu ve Zruči nad Sázavou