Studánka zbojníka Ondráše
Ondřej Fuciman procházel našimi horami křížem krážem, přezdívku Ondráš přijal, bohatým bral (a chudým prý též). Traduje se pověst o sličné Hance, která kdesi pod Ostrým bydlela, že jednoho dne se s Ondřejem setkala, ten na první pohled se do sličné dívčiny zamiloval, ona však odmítla jej s důvodem, že starat se musí o své staré rodiče, což zbojník ocenil nejen vlídným slovem, ale i dárečkem v podobě rudých korálků.
Zbojník pak zmizel v kopcích v tichém rozjímání, radost mu způsobil až nečekaný nález v podobě studánky, kde zchladil celé tělo své, setkáním s krásnou Hankou ještě trochu rozechvělé. A tak studánka dostala jméno právě po známém to zbojníkovi, postupem času dokonce na toto místo byla vyznačena žlutá turistická značka, a pramínku zbudována vkusná dřevěná stříška. Potomci Hanky ke studánce dodnes chodí, vody čiré požívají, a připomínaji si ony časy.
Čistá pravda, nebo čirý výmysl ? Nechávám na každém, aby si představil, jak studáka ke svému jménu přišla. Radost dnes dělá každému: žíznivému, že může ústa zchladit. Turistovi, že k vrcholu Ostrého už překonal největší stoupání. Estétovi, že je na pramínek vody pěkný pohled. Skladateli, který v zurčení uslyší novou melodii. Hydrologovi, protože každý zdroj vody je poklad. Kutilovi, který ocení pěkně vystavěnou dřevěnou konstrukci. Kačerovi, protože konečně může v blízkosti narazit na ukrytou krabičku. Lesní zvěři, která zde nachází občerstvení. Hrnčířovi, protože k dispozici bývá výstavka šálků. Historikovi, protože tady se děly věci ...
Vypadá to, že takové místo by měl navštívit opravdu každý. Cože ? Ještě jste tam nebyli ? Tak honem, jistě nebudete zklámani !
