Pro úspěšné zalogování budete potřebovat ÚZKÝ LIHOVÝ FIX. Bude se hodit i nějaký ten ZDROJ SVĚTLA.
Bohdíkovské okolí je odpradávna pověstné těžbou vápence. Nachází se zde převážně krystalické vápence zrnitého typu, které se zde ukládaly ve střídajících se vrstvách tmavé, světlešedé a bělošedé. Využíval se nejen pro stavebnictví, ale také pro železářskou výrobu.
Bývalá bohdíkovská vápenka byla zásobována vápencem z nedalekého Rychtářova (Exlerova) lomu. Přeprava vytěženého vápence probíhala po cca 1,5km dlouhé úzkokolejné dráze rozchodu 700mm. Z vápenky u nádraží vycházela trať jihozápadním směrem přes řeku Moravu a před hostincem U Seppla křížila státní silnici, za kterou začala k jihu stoupat zárubem v úbočí kopce Rovinka. Původní trasa vedla po úbočí kopce až k hornímu okraji lomu, kde bylo nutné vytěžený vápenec složitě vyzdvihnout nad jeho okraj.
Řešením pro překonání této výškové bariéry byla štola, která by vedla přímo ze dna lomu a usnadnila by tak přepravu. Takto vznikla štola Mařka a s ní spojená úzkokolejná železnice. Vybudovali ji v letech 1941-44 zajatci převážně z anglicky mluvících zemí. V Bohdíkově a Raškově se totiž nacházela pobočka zajateckého tábora v Lamsdorfu a bylo tu drženo 75 mužů z Velké Británie, Nového Zélandu a Austrálie. Vypomohli i Poláci, kteří pracovali v okolních německých vápenkách. Poláci dali štole její jméno, a to podle své krajanky Mariany Pliszkowiczové, která tu byla na nucených pracích během 2.světové války.
Při cestě z lomu ústila štola světlosti 3,5 x 2,5m do menšího lomu, který byl přístupný kratším hloubeným tunelem o délce asi 40 m. Tento menší tunel je v současnosti neprůchozí a je opatřen mříží.
Samotná štola Mařka byla krátce po svém dokončení v roce 1945 z větší části zavalena a dnes ji trojice závalů činí téměř neprostupnou. Zřícením stropu ve štole vznikly tři závaly, které rozdělily štolu na tři úseky s rozdílným mikroklimatem. První úsek tvoří od vstupu přímá chodba ukončená po 130m průlezným závalem. Druhý úsek je vymezen prvním a druhým závalem. V tomto úseku je vyražen větrací komín s 35m dlouhou příkře stoupající šachtou. Třetí úsek začíná přímou chodbou na konci druhého závalu. Chodba se po dalších 260m stáčí mírně vpravo a je ukončena po 300m posledním neprůchodným závalem. Štola i větrací komín jsou dnes uzavřeny mříží, tzn. nepřístupné.
Štola je v současné době významným zimovištěm netopýrů. Bylo zatím zjištěno 12 druhů letounů, např. netopýr černý, netopýr velký nebo vrápenec malý.
O keši:
Jednoduchá a krátká multina, která vás dovede k dalšímu zajímavému místu poblíž štoly. Od parkoviště na úvodní souřadnice vede cesta, dřívější úzkokolejná dráha. Ta by vás dovedla až k lomu a lze na ní vidět původní dřevěné pražce. Vy se ovšem dáte první odbočkou vpravo.
Na úvodních souřadnicích je cedule, ze které zjistíte rozlohu R, kterou zaokrouhlíte na tisíciny.
Pak jen stačí údaj dosadit a spočítat místo uložení finální keše.
N 50° 01.232 + R
E 016° 53.216 + R
Nezapomeň na úzký lihový fix a baterku. Do „logbooku“ není nutné psát datum. Prostě šetři místem.
V okolí štoly si můžete ještě ulovit dvě LABky ze série „Kterak šnečkovi explodoval domeček“, které vás blíže seznámí se štolou.