Husova ulice

   Pojmenována je po Janu Husovi. Jan Hus (1372-1415) byl kazatel v kapli Betlémské, mistr univerzity v Praze, náboženský reformátor, usiloval o nápravu církve a proto byl r. 1415 upálen v Kostnici.
Husova ulice je dlouhá 1,7 kilometru. Vede od kruhové křižovatky na Dubině, kolem věznice (dříve Pracovna), přes Židov, podél náhonu Halda, křižuje Štrossovu ulici a končí u řeky Chrudimky u Prokopova mostu.

   Původ má v Cestě sezemské, založené Vilémem z Pernštejna při hloubení Strúhy sezemské (dnešní náhon Halda). Postupnou výstavbou podél Cesty sezemské vznikla ulice Na Haldě (cca r. 1555). Další část původní Cesty sezemské, se jmenovala od r. 1881 Husova ulice. Památková komise města se r. 1932 usnesla, aby se ulice od Pracovny ke Zlaté štice, která dosud měla 3 názvy – Na Haldě, U Židova a Husova, celá jmenovala pouze Husova.
Část od Zlaté štiky k nábřeží se v letech 1913 až 1948 jmenovala Grégrova, za okupace Smetanova.
Od r. 1951 celá ulice byla nazvána Jägermannova. R. 1990 byl vrácen název Husova.

   Nejstarší název Na Haldě zůstal dodnes zachován pro příčnou ulici křížící náhon Halda v sousedství areálu Střední průmyslové školy elektrotechnické (SPŠE a VOŠ Pardubice).

    Dopravní obslužnost je zajištěna linkou MHD č. 9.

   Aktuálně se na Husově ulici mj. nachází:
Věznice, u ní památník, Krajská veterinární správa, vysoký komín bývalé teplárny, restaurace Na Haldě, kříž na Židově, keramická plastika na nároží ul. Ve Lhotkách, restaurace a penzion U Kohoutka, plastika sv. Václava, restaurace Zlatá štika a Katastrální úřad.

S částí Husovy ulice souběžně protéká již zmíněný náhon Halda, někdy zmiňovaný jako třetí pardubická řeka:

   Velmi zajímavý objekt se nachází na adrese Husova 87:

Je to poslední z bývalých sedmi vodních mlýnů postavených již za vlády Pernštejnů v Pardubicích v roce 1542.
Mlýn se historicky nazýval „Na Haldě“, „Mlýn za Bělidly“, „Švankalovský“, „Haldovský“ a „Jandíkův“
Naproti panské prachárně nad Bělidly postavil r. 1542 pekař Jan mlýn poté když Vilém z Pernštejna zřídil kanál Halda. Míval dvě kola moučná na jenom žlabu a jedno stoupní na druhém.
R. 1555 jej zakoupil a přestavěl Václav Švankal. Dále vystřídal řadu majitelů, r. 1645 byl Švédy poničen a spálen.
Pusté místo prodal Jan Sixt Kropil z Dašic r. 1651 fišmistrovi Jakubu Ježkovi,
který mlýn obnovil. R. 1818 byl mlýn opět zničen požárem. Václav Říha jej obnovil jen z vepřovic. Jeho zeť Václav Morávek mlýn nákladně přestavěl v l. 1882-1901. R. 1901 mlýn koupil Václav Jandík, zřídil zde i pilu a obchod s uhlím a r. 1924 přistavěl velkopekárnu Panis, kde se pekl i perník „Panis“.
Po r. 1948 byl mlýn i pekárna znárodněny, po výstavbě pekáren na Ležankách byl mlýn i pekárna zrušeny a ponechány zkáze.
Po r. 1990 byl vrácen dědicům a již neobnoven. Zůstává zde torzo stavidla a vodního kola, které by si zasloužilo rekonstrukci.
Ve dvoře je pamětní deska připomínající historii mlýna:

Přepis do novodobé češtiny:
"Tento mlejn léta 1555 přestavěný a roubený od dřeva z gruntu a doškama pošitý s dvouma moučnýma a jedním stupním kolem v prostřed řece od Václava Švanka a jehož shoření stalo se 1. máje léta 1818. To spáleniště stálo pak v právním sporu skrz lidské spiknutí do roku 1820, pak koupený a vystavěný mlejn od Václava a Anny Říhovských, manželů."

V tomto areálu - na komíně bývalé pekárny, vzniklo na přelomu 70. a 80. let minulého století čapí hnízdo. Čápi zde hnízdí pravidelně a prakticky každoročně vždy úspěšně vyvádějí mladé.

Zdroje:
https://mapy.cz, http://www.parpedie.cz, https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/5449-svankalovsky-jandikuv-mlyn-mlyn-na-halde, http://www.vcpcso.cz/v-pardubicich-jsou-jiz-oba-capi/

Ke keši: Schránka je umístěna na kmeni vrby s nenáročným stromolezením. Prosím dbejte na přiměřenou opatrnost a nenápadnost.