Obec se dříve jmenovala

LAUDON

a místní a lidé z okolí tento název používají dodnes.

Mezilesí (německy Laudon) je malá vesnice, část obce Cotkytle v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se asi 3 km na západ od Cotkytle. V roce 2009 zde bylo evidováno 20 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 38 obyvatel.
Mezilesí leží v katastrálním území Mezilesí u Lanškrouna o rozloze 2,4 km2.
Památky
Kaple P. Marie Sedmibolestné   uprostřed návsi.

Kaplička  Při vjezdu do obce u č.p.21

Hřbitov  Na okraji obce

Generál Ernest Gideon Laudon (1717 Tootzen - 1790 Nový Jičín) Pocházel z chude šlechtické rodiny. Byl shodou okolností vrstevníkem Marie Terezie. Habsburské říši sloužil téměř padesát let. České země po-zna? Laudon jako málokterý z habsburských vojevůdců. V roce 1758 corazil Laudon do Lanškrouna s 6000 muži. Bydlel v zámku, kde byl přá-telsky přivítán hejtmanem Dařílkem. Laudon také pobýval tři dny u žich-iínského dědičného rychtáře. V letech 1769-1776 působil jako velící důstojník na Moravě. Prošel jako uznávaný válečník mnoha bojišti v Ev-ropé a dosáhl řady vítězství.

Generál Laudon
Generál Laudon jede skrz vesnici,
generál Laudon jede skrz ves,
jede skrz vesnici má bílou čepici ,
generál Laudon jede skrz ves.

Ještě jsem našel info:

Podle tradice se rakouský generál Ernst Gideon von Laudon a jeho oddíly roku 1758 zdržovali v Lanškrounu a okolních obcích, odkud vedly během sedmileté války úspěšné útoky proti Prusům. Laudon dokonce přenocoval právě v místním zájezdním hostinci, čímž dostal celý kopec jméno.

Za své vojenské úspěchy generál Laudon získal Velkokříž řádu Marie Terezie a patří mezi nejúspěšnější vojáky historie císařské armády

Ale zájezdní hostinec není v obci, ale o několik zatáček níže. Nápadná budova ve které je domov pro důchodce. Kdysi tam byly ubytované řádové sestry..

Dele použité www.lanskrounsko.cz.

Generál rakouské armády, který pobýval v Lanškrouně v třetím roce sedmileté prusko-rakouské války (1756-1763). Jeho vojska nedaleko Žichlínka obklíčila a zajala pruskou zásobovací kolonu a pak vedla úspěšný útok na Kladsko. Jméno slavného vojevůdce nesla vesnice Mezilesí a dodnes se tak říká vrchu, z něhož je snad nejkrásnější vyhlídka na lanškrounskou kotlinu.

Generace po generaci přebírala písničku dokládající, že kdysi žil jistý generál Laudon, populární v nejširších společenských vrstvách do té míry, že jeho věhlas překročil časovou hranici své doby. Víme však, kým skutečně byl muž, kterému pruský král Bedřich Veliký u slavnostní tabule nabídl čestné místo po své pravici se slovy: "Vás, generále, vidím raději po svém boku, než proti sobě."? Podle dobových charakteristik šlo o člověka mimořádně skromného, melancholika v čase relaxace, cholerika v době činu. Souhrnné řečeno - zcela bez předpokladů pro kariéru dvořana či byrokrata - v těchto kruzích se také necítil příliš dobře.

Laudon nebyl dobrodruhem jako "pandur" Trenck, pod jehož velením začínal svoji vojenskou kariéru, ale jeho životní osudy by mu mohl závidět leckterý světoběžník. Pocházel z chudé šlechtické rodiny z Pobaltí a již v patnácti letech vstoupil do ruské armády. Později se ucházel o důstojnické místo u pruského krále, avšak trvalé přijetí nalezl teprve v habsburské říši, které sloužil téměř padesát let. Byl shodou okolností vrstevníkem Marie Terezie (je o rok starším) a krátce přežil i jejího syna Josefa II. Laudon se dokázal propracovat z hodnosti majora na podmaršálka během pouhých tří let 1757-1759. Nepříteli naháněl takový strach, že se ocitl v neužívanější kletbě: "Himmel Laudon!" Stal se štikou ve stojaté vodě zkostnatělé strategie a taktiky armád epochy absolutismu a s výjimkou jediného případu porážel vojska samotného Bedřicha Velikého.

České země Laudon poznal z map i z vlastní zkušenosti jako málokterý z habsburských vojevůdců a uměl na jejich terénu válčit nejen s kružítkem a lineálem, ale i se šavlí a uzdou v ruce. V letech 1769-1776 působil jako velící generál na Moravě, avšak české země poznával i po stránce civilního života, neboť se léčil v Karlových Varech a spravoval své panství v Bečvárech a Bečvárkách u Kolína. A české země ještě jednou a naposledy vstoupily do jeho osudu. Tam, kde dobyl řadu skvělých vítězství, přišel i umřít. Prošel mnoha zeměmi Evropy, aby skončil svoji dlouhou pouť v moravském Novém Jičíně.