Pracovní doba a schůze cechu.
Pracovní doba byla 15-16 hodin denně, když nestačilo světlo, byla rozsvěcena svíčka. Tovaryš odpočíval maximálně 9 hodin a při jídle. Zkracována tato doba byla teplou lázní, kterou mistři každou druhou sobotu za tovaryše zaplatili. Lázeň byla mzdovým přídavkem a taky peníz na ruku na pivo po lázni. Více volna měli tovaryši při četných svátcích, kdy se nesmělo pracovati.
V některém cechu se čtyřikrát v roce mohlo slavit modré pondělí. Výsledkem dlouhé práce tovaryšů bylo nemírné pití. Když se několik tovaryšů vracelo z šenku domů, bývávalo boží dopuštění. Pískali, vykřikovali a zpívali oplzlé písničky. Házeli různé věci na střechy a nedali pokoj, kdo jim přišel do cesty. Takové ale taky potom zavřeli v sobotu do šerhovny a pustili je až v pondělí do práce.
Volbu starších tovaryšů prováděli cechmistři a prosazovali osoby jim milé. Jednomu starších byla dána do úschovy tovaryšská pokladnice do níchž byly ukládány příspěvky a pokuty z vin tovaryšských a platilo se z ní kostelní vydání a útrata na šenk cizích tovaryšů. Dále tovaryš dostal do úschovy svíce, příkrov, konvice a talíře. Když se tovaryš rozstonal bylo mu pujčováno na mírný úrok.
Jednání schůzí řídil starší tovaryš a cechmistr hlídal, aby nepovstal nějaký neřád. Představovali se přivandrovalí tovaryši. Potom se vybíraly členské příspěvky a srovnávaly spory tovaryšů a posledním bodem schůze byl soud o rvačkách. Pokutován byl i tovaryš který přišel na schůzi v oděvu "veřtatním", bez klobouku a bos.
Nakonec byla volná zábava, kdy se pilo na cechovní řád. Často proto byl pokutován ten, kdo se opil do němoty. To se projevovalo vyvrácením. Nejhorším na tom byl ženatý tovaryš. Jeho žena byla chráněna cechem a pokud ji tovaryš bil, tak jej cechmistři dali zavřít do šerhovny.
Tato cesta je používaná pro svoz dřeva. Dávejte pozor na auta.
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na konci roku 2024 archivována, proto s odlovem neváhejte.