Velkolepé projekty minulého století.
Využití Mrtvého moře a řeky Jordán.
O Palestině se vyprávělo, že tady kdysi býval Eden - zemský ráj. Stačí trocha vody a zem rozkvete jako zahrada. Zde je ovšem nedostatek všeho a chybějí i jiné zdroje.
Roku 1925 předložil francouzský inženýr Pierr Gandrillon projekt, který řešil tři nejdůležitější problémy: Zavodnění suchých polí v Palestině, zásobování elektrickou energií a využití obrovských ložisek minerálů u Mrtvého moře.
Řeka Jordán doslovně pojmenovaná - ta co teče dolů- a proslavená v biblických legendách je vlastně malý nesplavný potok, který v létě téměř vysychá a není schopen zavlažit ani své vlastní údolí. Rozkládá se v úzké proláklině sevřené pouštěmi. Každou vteřinou se odpařuje 100 m3 vody a tj. 40 tisíc tun vody za 24 hodin.
Projekt Pierra Gandrillona předpokládá, že se údolí řeky Jordán na horním toku přehradí obrovskou hrází. Tiberiadské jezero se tak změní v obrovskou zásobárnu pitné vody, které zavlaží půdu Palestiny.
Hladina Středozemního moře je o 392 m výše, než hladina Mrtvého moře. Energetický problém je řešen tak, že v okolí Haify je nutno postavit řetěz čerpacích stanic, které by čerpaly vodu ze Středozemního moře do obrovské nádrže umístěné v horách.
Z tohoto obrovského bazénu by voda samospádem v kanálech a tunelech tekla na východ, přetla údolí Ghor a roztočila postupně motory hydrocentrál, než se vleje do Mrtvého moře. Po odpaření by v podobě deště zavlažovala pole a pastviny.
Výkon obou hydroelektráren by byl jen 250.000 kW. To by stačilo pro zavedení průmyslu v Tel Avivu a vybudování chemického průmyslu u Mrtvého moře.
Z technického hlediska je tento projekt uskutečnitelný. Reálné náklady na jeho provedení se odhadují na tehdejších 200 milionů dolarů, ale tento ambiciozní projekt leží stále v šuplíku, protože vyžaduje spolupráci Izraele a Jordánska.
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na konci roku 2024 archivována, proto s odlovem neváhejte.