Tulipánový podvod v 17.století
Počátkem třicátých let 17. století začal v Nizozemských městech Amsterodamu, Harlemu, Utrechtu, Leydenu, Rotterdamu a dalších spekulační obchod s - tulipánovými cibulkami. Tento obchod neměl ve spekulačních dějinách obdoby a zapsal se jako " velkošvindl ". Trval sedm let a zanikl tak rychle jak se objevil. " Tulipománii " jak se to začalo nazývat propadli všichni. Šlechtici, měštané, řemeslníci, sedláci i nádeníci. Ze začátku vydělávali všichni a nikdo neprodělal. Některé hostince byli přeměněny na tulipánové burzy. Spekulanti utvořili jakýsi klan se svými stanovami, notáři i písaři. Žádný spekulant taky neměl nikdy žádnou tulipánovou cibulku v ruce a snad ani za oknem. V jednom holanském městě byl tulipánový obrat během tří let kolem deseti milionů holanských zlatých. A to byli jo velké peníze.
O co šlo objasní namátkový příklad. Šlechtic se zavázal obchodníkovi, že mu po šesti měsících zaplatí za cibulku 1000 zlatých; stoupla-li za ten půl roku cena cibulky na 1500 zlatých, musil obchodník zaplatit šlechtici ten rozdíl 500 zlatých. Klesla-li cena cibulky na 800 zlatých, doplatil šlechtic obchodníkovi rozdíl 200 zlatých. Nikdo ať obchodník, nebo šlechtic nikdy žádnou cibulku neviděl.
Spekulovalo se s cibulkami nejdražšími i s nejlevnějšími, aby se mohl zůčastnit každý. Cibulky vzácných druhů se prodávaly přímo za ceny závratné. Nejvyšší cena byla dosažena u cibulky tulipánu " Semper augustus ", 4600 zlatých. Tolik stál nový kočár se dvěma koňmi a o něco méně u cibulky " Víceroy", za 2500 zlatých. Ceny- 4 tuční voli 480zl; 8 tučných vepřů 240zl; 2 sudy másla 120zl; 2 hl vína 70zl; postel s celou výbavou 100zl; celý oblek 80zl;
Když začala tulipánová horečka upadat začalo být mezi spekulanty velké zoufalství. Zisky se rozplynuly a k tonu musili ještě platit své závazky, kterých se nemohli zbavit. Obchodníci s tulipány zachváceni " kocovinou " poslali r. 1637 zástupce do Amsterodamu a tam se usnesli, že obchody do r. 1636 zůstanou v platnosti a obchody uzavřené později mohou být zrušeny s náhradou 10%. Musila se případu ujmout vrchnost a ta postoupila rozhodnutí soudu v Haagu. Ta uvedla v dubnu 1637 ve známost, že prodávající musí nabídnout tulipány kupujícím a kdyby je nechtěli, tak je prodat jinému a zhojit se na něm. Kromě toho zůstávají platné všechny koupě dosud uzavřené. A jak nakonec skončil ten " tulipánový švindl ?". Nakonec kupující tulipány nechtěli a prodávající je nabízeli jen za malou náhradu.
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na konci roku 2024 archivována, proto s odlovem neváhejte.