Smírčí kříže se v minulosti stavěly v místech, kde někdo tragicky zahynul, většinou vinou někoho jiného. Pokud je pachatel znám, potvrdí, že do určeného data postaví kříž, poskytne vosk na obětní svíce, vykoná pouť, nechá odsloužit mše za zemřelého a zaplatí výdaje. Potom už nesmí být trestán. Teprve nesplní-li smlouvu, může být potrestán. Byl to vlastně něco jako dnešní alternativní trest. A pak, poddaný patřil vrchnosti a ta potřebovala, aby pro ni pracoval, takže toto bylo elegantní řešení. Některé kříže obsahují i popis, co a kde se stalo. Zločinnost v Čechách jen kvetla, křížů nebo kamenů s jeho vytesaným obrysem je u nás asi 2300.
<
Pískovcový kříž s klínovou nohou a chybějícím levým ramenem je podobný předešlému (GCA6P9T Smírčí kříže Podkrkonoší #17 Třebihošť 2). Na kříži je zřetelný vryp tesařské širočiny, nad ní prostý křížek a vedle topůrka pod ostřím je znázorněn padlý strom. Nejméně sto let byl vyvrácen a byla domněnka, že již není. Po troše úsilí a námaze byl objeven a v roce 1994 opět zasazen u hranic katastru mezi obcemi Třebihošť a Horní Dehtov, které jsou vyznačeny mezníky s vysekaným K 1798 a P 1825. Toto místo má název „Špůrův les“. Rozměry: Výška 87 cm, šířka 60 cm, tloušťka 20 cm.
Váže se k němu následující pověst:
Počátkem 19. století byl majitelem rozsáhlého poličanského panství rytíř František Paula Cecingar. Byl to dobrý hospodář. Poličanský zámek i park zvelebil, založil vinohrad, v Lanžově chudobinec a v Doubravici školu. Jedním z důležitých rozhodnutí bylo zřídit v Zábřezí špýchar, kam měli sedláci odvádět desetinu své úrody jako zásobu pro případ neúrody. Na stavbě museli sedláci pracovat zdarma. Každá vesnice panství měla svůj určený úkol. Třebihošťští a Dehtovští měli za úkol dodat dříví na stavbu. Mělo se začít hned zjara. Okolo sv. Josefa povolily mrazy, ale zbytky sněhu se ještě povalovaly po lesích. Sedláci se vypravili do lesa pod Pernami. Každý měl v kapse placatici jalovcové kořaličky pro zahřátí. Práce jim šla od ruky, káceli jeden smrk za druhým. Jeden smrk však zůstal opřený o druhý a nemohli ho sundat dolů. Nějaký Houfek se šel i přes varování přátel podívat pod nakloněný strom, větve zapraskaly a strom začal klesat. Houfek uskočil, ale po sněhu uklouzl a strom ho přirazil k zemi. Jedno žebro mu propíchlo srdce. Veškerá pomoc byla marná. Na památku tragické události postavili Třebihošťští svému sousedovi ve Špůrově lese tento křížek.
Děkuji kolegům "tremesnaci", kteří mi poskytli informace, včetně přesných souřadnic, kde hledat, protože mých několik návštěv dané lokality bylo bezúspěšných.
Zdroj: časopis Patron 2007, Třemešenský zpravodaj, foto vlastní