Keltský
telegraf
I když Keltové
vymysleli ledacos, tak podobnou vymoženost se zatím na žádném jejich
oppidu
nalézt nepodařilo. Ale oni si dovedli poradit: využívali
kopců a na nich zapálených signálních
ohňů pro přenos zpráv a jako výstrahu před hrozícím
nebezpečím..
Prolog
Keltové... Ale co o nich vlastně
víme? Že kdysi
dávno žili i na našem
území, že
byli šikovní
řemeslníci, stavěli hradiště a oppida, válčili s Caesarem, skončili až někde
ve Skotsku, Walesu,
Bretani a
Irsku, vyrábějí výbornou
whisky a whiskey,
hrají velice pěknou hudbu i dobrý fotbal atd.
atd. Ale popořádku:
Stalo
se dobrým zvykem, že kolem jarní rovnodennosti si připomínáme Kelty
zapalováním ohňů na kopcích. První jarní sobotní noc (22. 3. 2024) bude
i letos tím správným časem, kdy se skupinky čertů vydají s prvním
soumrakem na vrcholy kopců. Tady, obklopeni noční tmou, budou vyčkávat,
než k nim z jiného vzdáleného vrcholu přijde světelný signál. Záře s
pomocí „keltského telegrafu“ proběhne napříč celou Českou republikou.
Pořadatelem a koordinátorem „znovuzprovoznění“ telegrafu, kterému se
říká keltský, se stal Vlastimil Hela. Poprvé nápad v celém
rozsahu
realizoval v roce 2010. Tehdy se podařilo ohňostrůjným čertům obsadit
řadu třinácti kopců: počínaje Velkou Javořinou na Moravě přes
Vysočinu až k německým hranicím. Plán pana Hely na světelné spojení byl
přitom velmi prostý: „V osm večer na Javořině (970 m. n. m.) zapálím
nějaký druh bezpečného ohňostroje nebo zprovozním nějaké jiné světlo, a
jak doufám, signál uvidí na dalším kopci, u čtyřicet kilometrů
vzdáleného hradu Buchlova. Odtud to půjde zase dál, až k Děčínskému
Sněžníku (723 m. n. m.). Podle odhadu by měla zpráva projít územím
České
republiky za nějaké dvě minuty.“
Mapka stanovišť čertů v SZ
Čechách r. 2023
A ono to fungovalo! Není
tedy divu, že fascinace „propojení“ světelným signálem, s jehož
pomocí komunikovali naši předkové, se stala rázem velmi
populární. O rok později se už k „čertům“ hlásilo tolik lidí, že to
vystačilo na obsazení 67 kopců. Trasa signálu už nebyla tak
přímá, ale rozvětvila se ku Praze, do
Jeseníků i do východních Čech. Letos je zatím
registrováno 110 kopců a počítá se zhruba s účastí „hodně přes jeden
tisíc lidí“, jak prozradil Vlastimil Hela, kterého jsme se
zeptali na podrobnosti: „Keltové využívali kopců a na nich umístěných
signálních ohňů pro přenos zpráv a jako výstrahu před hrozícím
nebezpečím. Těm z nich, kteří měli tato stanoviště na starosti, se
později začalo říkat čerti. Žili u vrcholů kopců, ve skalách a
jeskyních a jejich činnost byla různorodá. Kromě zmíněné signalizace
měli na starosti blízká pohřebiště i posvátné prostory. Sbírali byliny
a léčili, prováděli různé rituály. Hlavně však v jejich blízkosti stále
hořel oheň. Ten se pak v pohádkách stal symbolem
pekla. Poslání novodobých čertů spočívalo v tom, že měli
vytvořit světelný signál a ten poslat z kopce na kopec směrem od
východu na západ naší země.“
(Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/domov/keltsky-telegraf-navrat-jara-zapaleni-ohnu.A140311_114521_hobby-domov_mce).
Podrobnosti i s aktuální
mapou jsou na www.keltskytelegraf.cz.
Historický
úvod
Doba
kamenná
Po skončení poslední doby
ledové ve střední době kamenné (mezolitu
– asi
8 – 5,5 tis. let př. n. l.) se zdecimované tlupy přeživšího
obyvatelstva potulovaly nehostinnou krajinou. Lidé se bídně
živili jen
tím, co sesbírali nebo ulovili. Naštěstí v polovině 6.
tisíciletí př. n. l. k nám začalo od
jihovýchodu přicházet obyvatelstvo,
které už umělo
pěstovat plodiny a chovat domácí
zvířata. Začala
mladší doba kamenná, neolit.
Sekeromlat z eneolitu.
Rekonstrukce.
Ve 3. tisíciletí přišly do
Střední Evropy
další vlny lidí. Napřed od severu a
severovýchodu lid šňůrové keramiky (též lid válečných sekeromlatů; snad
to byli první Indoevropané na našem
území),
později od jihozápadu lid zvoncových
pohárů,
známý z Pyrenejského poloostrova,
Středomoří a severní
Afriky. To již
mluvíme o pozdní době kamenné, o eneolitu.
Kultura vzniklá smísením těchto etnik
byla podle
současných nálezů už velice vyspělá,
typicky
zemědělská (tedy žádné „opice“
lezoucí po
stromech a přežívající v jeskyních!).
Doba
bronzová
Postupně pronikla i do
Střední Evropy znalost
výroby a
zpracování bronzu. Rud
obsahujících
potřebnou měď a cín tu bylo dost a pravěcí
řemeslníci byli velice šikovní a
učenliví
lidé. Ve starší
době bronzové
(asi 1800 – 1500 př. n. l.) nalézáme ve
většině Evropy pozůstatky vyspělé
únětické
kultury (Únětice u Prahy). Příchod
nového etnika
po r. 1500 př. n. l. – mohylového lidu – signalizuje střední
dobu bronzovou.
Byli to kočovní pastevci, kteří k
nám přišli z Podunají a obsazovali
hlavně území
jižních a jihozápadních Čech, protože
jim ani
jejich dobytku nevadilo drsnější
podnebí těchto
výše položených končin. Své
zemřelé
pochovávali do rozměrných mohyl. V mladší
době bronzové (po r. 1300) k nám pronikl z jihu a částečně
i ze severu lid popelnicových polí, který své mrtvé zase
spaloval a ukládal do uren – archeology
zvaných „popelnice“. Ve středních a
severozápadních Čechách
tento lid vytvořil v pozdní
době bronzové kulturu knovízskou
(hradiště v Knovízi u Slaného, též Hradišťany a j.) a ještě víc na
severu kulturu
lužickou.
Smísením etnik uvedených v tomto odstavci vznikl nejpozději začátkem 6.
stol. př. n. l.
lid některými badateli
nazývaný Prakelty nebo Protokelty,
jinými už přímo
Kelty. Uvedený vývoj
probíhal ve
velké části Evropy,
především v oblouku
zasahujícím části Francie,
Švýcarska, jižního Německa, Rakouska
a části Čech. Tato
území můžeme plným právem
nazvat keltskou
pravlastí.
Doba
železná
Také do Evropy dorazila
znalost
zpracování
železa, což mělo za následek všeobecný
hospodářský vzestup. Podle naleziště v
rakouském Hallstattu nazýváme toto
období
(starší dobu železnou) halštatem. V
dalším textu se omezím především na události na území Čech.
Ve středních
a severozápadních Čechách
mluvíme o kultuře
bylanské podle
Bylan u Českého Brodu a na jihu Čech o halštatské
mohylové kultuře. Byla to doba větších či menších hradišť
(jen v ČR jich bylo objeveno
přes padesát), která představovala mocenská centra i možnost úkrytu
obyvatel okolních sídel před nepřítelem. Ale
bohatství v období halštatu
(8. – zač. 5.
stol. př. n. l.) již nebylo rozděleno mezi členy té
které komunity rovnoměrně. Malá skupina obyvatel
(kmenová aristokracie, tzv. knížata) si
nárokovala
stále větší podíl majetku
na úkor
prostých příslušníků kmene.
Důkazem toho
jsou tzv. knížecí pohřby, kdy v mohyle, kde byl
takový boháč pohřben,
nalézáme velikou
pohřební komoru se čtyřkolovým vozem a vyloženě
luxusními předměty (zbraně, nádobí,
ozdoby) z
dovozu.
Vzrůstající sociální
nerovnost však s sebou přinesla značné problémy. Přelidnění a
sociální napětí přerostlo v
události, o
kterých toho ještě moc nevíme. Faktem je, že
koncem 5. stol. př. n. l. se jihozápad a jih Čech
téměř vylidnil – a najednou se
keltské
bojové
družiny objevily na severu nic
netušící
římské říše!
Keltská vojska (podle
Římanů to byli lidé kmene
Bójů – jejich
vlastí
bylo Boiohaemum,
z toho vzniklo slovo Bohemia)
v r. 387 těžce
zpustošila Řím, protáhla
Itálií až na jih a Římu trvalo přes
200 let, než
je vykázal zpátky za Alpy (hlavně do
tehdejší Galie) nebo aspoň do jejich
předhůří.
Část Bójů se postupně vrátila na
svá území na Plzeňsku a
Českobudějovicku. Keltské obyvatelstvo,
které žilo v
severozápadních Čechách, tu ale
většinou
zůstalo; zřejmě v jejich žilách nekolovalo tolik
dobrodružné krve pastevců mohylového
lidu...
(Římané jinak Kelty nazývali souhrnně
Galy,
Řekové Keltoi. Angl. Celtic
znamená keltský).
Hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic;
latén.
Prakticky ve stejné
době (po r.
400 př. n. l.)
nalézáme na našem
území stopy
příchodu jiných keltských kmenů,
původem
nejspíše z území
dnešního
Švýcarska. Přicházely k nám
od
západu údolím řeky Ohře a obsazovaly
ty
nejúrodnější oblasti kolem řek Ohře,
Bíliny
a Labe až do východních Čech. Jejich
společenské
uspořádání však bylo naprosto
odlišné. Žádná
kmenová aristokracie
ani výraznější majetkové
rozdíly,
ale ozbrojení (t.j. osobně svobodní) muži
doprovázení ženami a dětmi (mluvíme o „vojenské demokracii“). Z té doby
(kolem r.
350 př. n. l.) pochází
známý
Duchcovský (správněji
Lahošťský) poklad.
Mrtví byli pohřbíváni do
plochých hrobů,
muži s mečem a dalšími svými zbraněmi
a ženy se svými ozdobami. Pravděpodobně aspoň
zpočátku tvořili
vládnoucí vrstvu nad původním
obyvatelstvem.
V dalších stoletích se
život koncentroval do oppid (vlastně už velkých
opevněných měst) a postupně bylo zabydleno
území zhruba poloviny Čech. Mladší
dobu železnou nazýváme podle naleziště ve
švýcarském La Tène
laténem.
Ale i toto „zlaté“ období
keltské historie nemělo dlouhého
trvání. V průběhu 1. stol. př. n. l. pravděpodobně velké
hospodářské
problémy spolu s tlakem germánských kmenů od severu a západu vedly k
postupnému odchodu větší části keltského
etnika z
Boiohaema
na území
dnešního
jihozápadního Slovenska a Rakouska a dál na východ do Panonie. Tam
ovšem
leželo zájmové území dáckého krále a v kruté bitvě (snad v r. 41 př. n.
l.) byli těžce poraženi. Ti, kteří nebyli zmasakrováni, se vrátili do
Čech, jiní ustupovali dál na západ. Od severu je tísnili
Germáni, na jihu a západě byl mocný Řím a jeho provincie
Noricum. Některým bójským kmenům
bylo
umožněno usídlit se až ve střední Francii (tehdejší Galii) v okolí řeky
Loiry, jiní během pár století splynuli
s původním obyvatelstvem Podunají. Oppida v Čechách
dožívala
a byla postupně
dobyta nebo opouštěna bez boje.
Část
keltského
obyvatelstva
však dobrovolně nebo z přinucení nových obyvatel
–
hlavně germánských Markomanů – na
našem
území zůstala; archeologické
nálezy ukazují, že se Germáni
mnohému od
našich Keltů přiučili.
Genetické
výzkumy ukazují
nezanedbatelný výskyt keltských genů v
naší populaci (m.j. byla zjištěna vysoká frekvence mutace G551D genu CFTR,
způsobující cystickou fibrózu.
Podobně vysoké frekvence této mutace byly zjištěny v Rakousku a v
keltských
oblastech ve Walesu, Skotsku, Cornwallu, Irsku a Bretani). Nicméně
bychom neměli své keltské kořeny přeceňovat, jak se to dělo v nedávné
době všeobecné keltománie...
Keltové znali
všechny
druhy
obilí, pěstovali luštěniny, chovali
hovězí
dobytek, ovce, prasata, kozy, drůbež, měli koně i ochočené
psy.
Byli zdatnými řemeslníky, uměli
dobývat rudy,
zručně zpracovávat
bronz i železo (z Hostomic pochází
první
nalezená
železná radlice k pluhu v Čechách) a vynikli i v
uměleckém
zpracování kovů. Jejich tvary srpů, kos a
různého
nářadí se běžně používaly
ještě v
nedávné minulosti. Vyráběli sklo a
email, tkali
barevné látky, mouku
získávali z
obilí na rotačních
mlýncích, keramiku
poprvé v Evropě tvarovali na
hrnčířském kruhu a
– muži nosili kalhoty, často výrazně barevné a
kostkované!
Také jejich přírodovědecké
a astronomické znalosti byly na vysoké
úrovni. Keltské náboženství
bylo polyteistické se
zvláštním
zřetelem k uctívání
přírody, zvl.
studánek, pramenů a stromů. Jejich kalendář měl čtyři
nejdůležitější svátky:
Samhain (v současnosti
kolem 1. 11.), Imbolc 1. 2., Beltine 1. 5. a Lugnasad 1. 8.
Za
zmínku stojí, že znali „manželství na
zkoušku“: snoubenci se brali o Lugnasadu a když přes zimu
poznali, že se k sobě nehodí, tak se o Beltinu mohli bez
problémů rozejít...
(Poznámka:
Historický úvod jsem převzal z mé už archivované keše GC29J02 Keltské
stopy. Původní text jsem upravil a doplnil o novější historické
poznatky.)
Jak
nalézt keš
Navazuji
na úvodní pasáž o keltském telegrafu. Na obrázku je
fotografie
jistého pohoří...
... a pod ním schematický
obrázek jiné krajiny z Excelu. Jsou na něm
zakreslena čtyři pásma hor označená
písmeny a až
d.
Kolmo na ně se nalézají linie vrcholů A až D, na kterých mohou
být
zapáleny ohně. Na mapě by tvořily síť s 4x4 vrcholy.
Jenže POZOR! Na obrázku je smyšlený příklad. Vy
budete
počítat jinou krajinu.
Úloha
Vaším úkolem bude vyplnit následující tabulku:
Velkými
písmeny jsou v tabulce označeny sloupce,
malými řádky. Do každého řádku a sloupce
tabulky umístěte číslice 1 až 4, každou právě jednou. Číslice
představují
výšky
vrcholů. Číslice kolem obrazce pak udávají počet vrcholů,
které
jsou v daném řádku nebo sloupci z příslušné strany vidět (v.v. =
viditelné vrcholy). Vidět jsou
jen ty vrcholy, před kterými není žádný vyšší. Kopce pozorujete z větší
dálky, takže třeba v linii 3,2,1,4 uvidíte vrcholy 3
a
4. Pod výškami 1
– 4 si
můžete představit kopce vysoké třeba 300, 400, 500 a 600 m n.
m.
Pokud si myslíte, že jste
neudělali chybu, tak můžete začít počítat souřadnice finálky:
X = (a + 2*b + 3*c + 4*d) /
973,61204,
kde a je čtyřmístné
číslo (opište první řádek tabulky), b
bude totéž ve druhém
řádku atd.
Číslice
v čísle X
označte ABCDEFGH.
Číslici H
nezaokrouhlujte a desetinné čárky si nevšímejte.
Nakonec dosaďte
N
50° 36.CDE´ E
013° 54.FGH´
Ještě kontrola...
... a je to!
V první
verzi byla v GeoChecku chyba v zeměpisné délce, místo E jsem
zaškrtl W.
Poznámky
-
Z uvedeného je snad jasné, že
Keltové
nebyli žádní primitivové, ale
schopní
zemědělci a zruční řemeslníci, i když pro svou
známou nesvornost nebyli
schopni
vytvořit stabilnější státní
útvary
jako třeba Řekové nebo Římané.
-
Signalizace
pomocí ohňů je asi prastarý vynález, a nejen indiánský. V novější době
byl tímto způsobem např. v srpnu 1813 předáván signál z pražských
Hradčan až
na Trutnovsko a Broumovsko. Tam zapálené ohně signalizovaly, že spojené
pruské a ruské vojsko může překročit českou hranici a následně
pomoci
Rakousku v protinapoleonském tažení. Také řada obcí měla povinnost
hlásit ohněm
napadení nepřítelem, čehož dokladem jsou četné Strážné vrchy v české
krajině.
-
Mluvit o rasové čistotě ve Střední
Evropě je
přinejmenším pošetilé.
Leckterý náš nacionalista by se asi divil, kdo se mu
všechno v průběhu věků „zalogoval“ do jeho „genetického
logbooku“. Češi jsou potomci zejména Slovanů, Germánů a Keltů,
kteří v průběhu tisíciletí obývali území dnešního Česka nebo
českým
územím jen procházeli. Geneticky je obyvatelstvo Česka v porovnání s
jinými evropskými zeměmi velmi pestré a zahrnuje kromě 35 procent
slovanské populace také třetinu populace s germánsko-keltským původem,
10 procent populace s nordickým (skandinávským) původem a další mají
původ například židovský, jihoevropský nebo i sibiřský.
Dokonce
lze téměř u třetiny Evropanů prokázat geny lovců mamutů z doby před 40
– 25 tisíci lety!
-
Jednotliví badatelé (i naši) se ve
svých
závěrech velice liší. Není
divu, protože z
prehistorie máme k dispozici jen archeologické
nálezy, často nespolehlivé nebo
účelově zkreslené zprávy
antických historiků a politiků a jen částečně
nám pomáhají
lingvistické studie a nyní i genetická
analýza. Proto tento text nepovažujte za jediný
správný (a také nevěřte hned
všemu, co kdo
někde o Keltech napíše).
-
Děkuji
Jance31 za souhlas s použitím její úlohy (Mrakodrapy v tabulce 6x6),
kterou jsem ohleduplně 
upravil
na velikost 4x4. Vytvořit tabulku s
latinským čtvercem 4. řádu (tj. 4x4) a spočítat viditelné vrcholy není
žádný problém, ale horší bylo ověřit podmínku, že zadaná úloha smí mít
jen
jedno řešení. Na to jsem si netroufl, ale Janka31 promptně
vymyslela jednoznačné zadání, které vám – po malé úpravě – předkládám.
-
Literatura:
- Filip, J.: Keltská
civilizace a
její dědictví. Praha 1996;
- Bauerová, A.: Zapomenuté
věky země
Bójů. Plzeň 1998;
- Marek, V. a kol.: Historie.
Pravěk a starověk 1.
Praha 1995;
- Čornej, P. a kol.: Dějiny
zemí Koruny české I. Praha
1993;
- Koudelková, J.: Naše
dějiny v
datech. Praha 1989;
- Drda, P., Rybová, A.: Keltové a
Čechy. Praha 1998;
- CeStu:
Hlava Kelta. Wikimedia.org, CC BY 4.0;
- Zacatecnik: Telegrafní
přístroj. Cs.wikipedia.org. CC BY-SA 3.0;
- Tomič, L.: Čas války: signalizace a
orientace v boji. Curia Vitkov, 2004;
- Internet
Konec
textu
GCAAWQN –
verze 1.1 z 9. 3. 2024
(CC
BY-SA 3.0
CZ) ladislavappl 2024
Napsáno v
Kompozeru