Nyní se podíváme na Těšnici očima rodiny žijící na dnešním čp. 1. Zřejmě prvním osedlým zde byl Jan Nováček, narozený okolo roku 1650. Po smrti otce v roce 1684 odešel jako starší syn z otcovského statku v Domažličkách a nejprve hospodařil na statku po tchánovi Jiřím Kolářovi v Petrovičkách. A vlastně jediné, co ho s Těšnicí spojuje, je zápis o úmrtí, podle něhož zde 21. února 1703 zemřel. Tento údaj odpovídá také záznamu v Tereziánském katastru, který uvádí založení kolem roku 1700 – Jan Nováček byl tedy zřejmě prvním osadníkem, byť ho pozemková kniha nezmiňuje (viz níže).
Hlavním aktérem tohoto příběhu je až jeho syn Václav Nováček, narozený v roce 1683 v Domažličkách – v Soupisu poddaných z roku 1684 je uveden jako jednoletý. U otce se objevuje i v následujících, byť jen sporadických soupisech. V roce 1707 si jako „poctivý mládenec z Těšnice“ vzal za ženu Markétu Toušovou z Měcholup a podle křestních matrik žila jejich rozrůstající se rodina nadále v Těšnici.
Přesnější datum založení těšnických chaloupek se zjistit nedá. V pozemkových knihách je několik desetiletí dlouhá mezera a až v roce 1723 se po této době „probudil“ panský úředník a založil knihu novou, v níž se píše:
ZÁPIS VÁCLAVA NOVÁČKA
Léta Páně 1723 dne 18 Aug. jest chalupa tato panská před krátkým časem v Těšnici postavena spolu s těma k takové danýma rolma a lukama, tuto nyní od Milostivé Vrchnosti Václavu Nováčkovi, manželce, nynějším a budoucím jeho k dědičnému a vlastnímu držení prošacována za sumu trhovou dvacetipěti kop míšeňských
kteréž ročně do důchodu milostivé vrchnosti při svatém Jiří a svatém Havle po 1 kopě spláceti povinen bude.
Actum na Kanceláři Měcholupském léta a dne svrchu psaného.
Václav platil a platil a už v roce 1735 je uvedeno, že: „Tak jest tu chalupu zcela zouplna zaplatil." V následujících letech je jen párkrát zapsána poznámka při jakýchsi vizitacích, že „pokojným způsobem gruntu svého užívá“. A užíval by až do smrti, kdyby nezačalo v Klatovech hořet ...
Co se tedy stalo? Zdá se – a prameny to dokládají – že se v souvislosti s novou výstavbou v Klatovech v těšnickém polesí „ztratilo“ nějaké to dřevo. A náš Václav v tom zřejmě nebyl zcela bez viny. Zajímavé je, že tato záležitost, spíše kriminální povahy, se promítla i do pozemkových knih. Alespoň je vidět, jak vrchnost celou věc vyřídila. Ačkoli zde píšu pouze o Václavu Nováčkovi z jedné ze dvou zdejších chalup, vina byla samozřejmě i na straně druhého spoluhajného – a s ním bylo naloženo obdobně.
Jak a za co byl Václav Nováček potrestán? To nám řeknou dva zápisy v Pozemkové knize. Především mu byla zabavena jeho chalupa: „Poněvadž předešlý držitel Václav Nováček pro své nedbalé vyhlížení těšnických lesů schozen a za pokutu na spustlej Mlinářovskej selskej dvůr do Malých Petroviček přenesen byl.“
Václav Nováček zřejmě nebyl špatným hospodářem: „Sice ale přece svejma přáteli za schopnýho a dobrýho hospodáře uznanej jest.“ A takovými lidmi zase rozumná vrchnost, která potřebuje, aby vše fungovalo, neplýtvá. A tak milý Václav byl dán na zpustlý a zadlužený Mlynářovský grunt, z něhož vrchnost pro změnu sesadila Františka Kutala, „poněvadž on skrze své nedbalé a darebné hospodářství do velkých dluhů přišel, stavení skrze celej čas jeho víc a vícej tak zpoustnout nechal, že žádné naděje jemu k pomožení anobrž k většímu zajití a zadlužení byla na svoje místo taky svý přátele ani děti jemu k pomoci schopný byli, skrze to pak ostatním kontribuentům již za dlouhej čas on škůdcem byl a taková pustotina se vícej snášeti nemohla.“
A novým hospodářem se tedy za trest stal „jmenovanej Václav Nováček, kterej strany pokradeního na 300 kmenů dříví z těšnických panských lesů po klatovským vohni za jeho časů, z tý panský chalupy, která mu tam jakožto hajnýmu dopřána byla, odtud pryč schozený a tento zpustlej selskej dvůr z pokuty ujmouti zasloužil.“
Takže známe i celkovou škodu – a co si budeme povídat, tři sta klád není zrovna málo. To se samo nepokácí ani neodveze, a to ani s dnešní technikou. Tady je spoluvina obou spoluhajných více než zřejmá, i kdyby šlo jen o přivřené oči. Dnes bychom řekli, že dostal finanční trest – byla mu zabavena zaplacená chalupa a byl přidělen na zadlužený grunt, skoro na zbořeniště. Nakonec to ale nebylo tak zlé.
Ostatně u své těšnické chalupy „…poníženě žádal aby ta chalupa jeho příteli Martinovi Koubovi zase k užívání dopřána býti mohla.“ Vrchnost mu milostivě vyhověla a chalupa byla přepsána na Martina Koubu. A vzhledem ke svému věku už sám Václav moc dluhů na zadluženém gruntu nesplatil, ač se zpočátku snažil. Zemřel v Petrovičkách 13.10.1765.
A jak moc byl ten trest mírný nám může dokázat ještě jedna věc. Kdo to byl Martin Kouba (1708-1768), nový držitel chaloupky Těšnice čp.1? Příbuzenský vztah mezi Václavem Nováčkem a Martinem Koubou sice nemá pojmenování, ale může nám ozřejmit tehdejší význam slova přítel – ve smyslu někoho blízkého ze svého okolí. Martin Kouba byl totiž druhým manželem Doroty, vdovy po Václavově synovi Blažeji Nováčkovi (1711-1743).
Zároveň byl i otčímem dvou Václavových vnuků, z nichž Jan Nováček (1740-1800) se posléze stal držitelem této chalupy.