Nedávno jsem se dostala ke Kružberské přehradě. Při procházce kolem ní mi padly do oka zajímavé skály, které vzbudily mou zvědavost nejen proto, že jsem hojně využívané horolezci. Krajina kolem Kružberku je krásná, panenská, trochu temná - prostě nebe je tu nízko, jak řekla kamarádka Hanka. Tak se tam vydejte a přesvědčte se. Podobné skály najdete všude kolem a budete-li parkovat u Davidova mlýna, narazíte cestou na malý výchoz, který má slova potvrdí.
Na začátek něco pro poučení - čerpala jsem ze stránek ORP Vítkov a geologických map, Wikipedie, stránek českých univerzit; poučení je takovou srozumitelnou (doufám) kompilací všeho, co bylo dostupné.
Kružberské skály, které vznikly erozivní činností řeky Moravice, najdete asi 400 m od přehradní hráze a tvoří je převážně břidlice a droby s mnoha přechodovými strukturami, jak je v daném místě obvyklé. Odkrytý skalní masiv kousek pod přehradní zdí je tvořen převážně břidličnatou drobou, méně drobou a břidlicí, o čemž svědčí přirozená vrstevnatost a rozpojitelnost horniny, odlupující se v různě mocných deskách. Skála je místy velmi lámavá, bohatě vrstvená – proto dostala název Rozlámaná. Ve skále nepřehlédněte uměle vysekanou jeskyni, kterou nechal vybudovat hrabě Carl Weisshuhn - známý je Weisshuhnův kanál za Hradcem nad Opavicí (má svou keš GC19Q1Q) - jako rodinnou hrobku, k uložení ostatků do skály však nikdy nedošlo.
Kružberské skály tvoří dvě hlavní skaliska nazývaná Hlavní skála a Žabí kůň. Jsou tvořené mocnými vrstvami hrubozrnných drob s hojnými valounky do 5 mm velikosti. Místy je drobové souvrství přerušeno vrstvami jílovito-prachovité břidlice. Vpravo od hlavní stěny se nachází Rozlámaná, skály nad ní mají název Horní stěnky.
Horniny patří ke kulmu Nízkého Jeseníku, který známe i z dalších lokalit. Vznikly počátkem karbonu – tj. přibližně před 350 milióny let v moři lemujícím tehdy už vyvrásněnou část variského pohoří. Mořské dno zanášely sedimenty přinášené do moře řekami z erodované hornaté pevniny. Ty se na dně moře skládaly vrstvu za vrstvou až postupně vznikl velmi mocný vrstevní sled. V něm ležela nejstarší vrstva nejníže a nejmladší nejvýše, tedy přesně tak, jak se v moři uložily. Variské vrásnění stlačilo i sedimentární výplň karbonského moře a původní vrstvy zvrásnilo a někdy se dokonce vzpříčily, což je i případ obou skal na lokalitě.
Zazněly zde dva základní pojmy: břidličnatá droba a jílovito-prachová břidlice.
Pro laika bývají obě horniny k nerozeznání a často jsou zaměňovány. Zatímco droba se láme ve velkých deskách, břidlici lze štěpit i na hodně tenké destičky, které měly široké využití. Břidlice byla pro zdejší kraj vždy nesmírně důležitou surovinou a zdrojem obživy. V okolí existovalo několik lomů, ale postupně byly zavírány, jak obliba břidlice klesala. Dodnes činný zůstal jen jeden, ale k břidlici se lidé začínají vracet. Zkusíme si vysvětlit rozdíly mezi těmito dvěma horninami.
Droba je tmavá až tmavošedá jemnozrnná až hrubozrnná hornina. Zrnitostí může připomínat neutrální nebo bazické výlevné vyvřeliny. Droby se (nejen zde) střídají především s břidlicemi tím způsobem, že vrstva droby ostře sedá na podložní břidlici a směrem nahoru přechází do nadložní břidlice, což je vedle jesenického kulmu typické i pro český barandien.
Droby jsou časté v oblastech s vulkanickou činností, dále na územích, kde zvětrávají vulkanické horniny. Tím vznikají horniny s převahou jílů. Ze štěpných minerálů může být přítomen šupinkatý nažloutlý muskovit. Jinak můžeme v hornině někdy pozorovat drobné tmavé, matné a neštěpné nepravidelné úlomky (a nikoli tmavé štěpné minerály) např. břidlic. Podle těchto drobných úlomků získala droba svůj český název. Velmi často je na ní dobře viditelná vrstevnatost – proto se mluví o břidličnaté drobě, čímž se poukazuje na její deskovou lámavost.
Břidlice je šedá či šedočerná, vrstevnatá, zpevněná sedimentární hornina částečně metamorfovaná a je složená především z jílu a siltu (prachu). Charakteristickým znakem této horniny je rovinná břidličnatá dělitelnost – břidlice je štípatelná, snadno se rozpadá v tenké destičky. V okolních lomech se těžila a někde ještě těží tzv. jílovitá břidlice.
Jílovité břidlice mají typické poznávací znaky, které lze určit i makroskopicky. Hornina má tenkou laminací,je rozvrstvená, má nepravidelný až jehličkovitý rozpad, většinou rovnoběžný se směrem břidličnatosti. Jednotlivé vrstvy nemívá tlustší než 10 cm. Barva břidlic vyjadřuje chemické a minerální složení. Červenou, fialovou až hnědou barvu způsobují ionty Fe3+. Zelené břidlice obsahují Fe2+. Příměsi pyritu a grafitu způsobují tmavé zbarvení.
Díky jemným částicím mohou být v jílových sedimentech, které byly později zpevněny na břidlice, dobře zachovány různé textury jako stopy živočichů či přímo jejich fosilie.
Jílovité břidlice vznikají při pokračování procesu kompakce (stlačení) jílovců. Jejich podstatnou část tvoří nejmenší částice velikosti řádově několik mikrometrů, které zůstávají ve vodě delší dobu i poté, co se usadí těžší složky. Jsou časté v jezerech, lagunách, říčních deltách, záplavových vějířích a při mořském pobřeží, kde byla síla proudu nejmenší. Usazují se také na klidném šelfu v hlubší a klidné vodě. Jílovce a jílovité břidlice tvoří tenké mezivrstvy ve flyši.
Stage č. 3, skalní výchoz na jižním okraji hráze přehrady odhaluje útržek jílovito-prachovité, tence vrstevnaté břidlice uvnitř souvrství slepencovitých drob a drobového slepence. Útržek dosahuje velikosti min. 3,6 m, přičemž není odkryt kompletně. (Nachází se proti parkovišti č. 2.)
Když půjdete po cestě dál ve směru Staré Těchanovice, narazíte hned u cesty na další zajímavý výchoz. Výchoz si dobře prohlédněte, je typickou ukázkou břidlicového výchozu. (Zajímavé místo).
A teď už, co nás bude zajímat.
1. Prohlédněte si nejvíce lámavou část stěny – najdete ji napravo. Stačí zdola, nemusíte šplhat nahoru. Popište vlastními slovy charakter lomu.
2. Jak vznikla droba a proč a jak se láme?
3. Dá se z břidlice vyštípnout i malý kousek? Proč to je/ není možné?
4. Prohlédněte si obě stanoviště zevrubně a zjistěte, zda se ve výchozu střídají opravdu vrstvy droby a břidlice.
5. Popište vlastními slovy vizuální rozdíly mezi břidličnatou drobou a břidlicí?
6. Vyfoťte sebe či svou navigaci alespoň na dvou ze tří míst.
Odpovědi posílejte přes centrum zpráv, budu vám moc případně rychleji odpovědět. Logujte teprve tehdy, až odešlete odpovědi.
English version
Kružberské skály consists of two main crags called Hlavní skála and Frog's Horse. They are formed by thick layers of coarse-grained debris with abundant boulders up to 5 mm in size. In places, the fine assemblage is interrupted by layers of clay-dusty shale. To the right of the main wall is Rozlámaná, the rocks above it are called Horní stěnky.
The rocks belong to the Nízké Jeseník culvert, which we also know from other localities. They were formed at the beginning of the Carboniferous - i.e. approximately 350 million years ago in the sea surrounding the already uplifted part of the Varis Mountains. The sea floor was covered by sediments brought into the sea by rivers from eroded mountainous land. They were stacked layer by layer on the bottom of the sea until a very powerful layer sequence was gradually formed. In it, the oldest layer was the lowest and the youngest was the highest, that is exactly how they were deposited in the sea. The Variscan folding also compressed the sedimentary fill of the Carboniferous Sea, and the original layers were folded and sometimes even crossed, which is also the case with both rocks at the site.
Two basic terms were used here: shale shale and clayey-dusty shale.
To the layman, the two rocks tend to be indistinguishable and are often confused. While offal is broken in large slabs, slate can also be split into very thin slabs, which had a wide range of uses. Slate has always been an extremely important raw material and source of livelihood for the local region. There were several quarries in the area, but they were gradually closed as the popularity of shale declined. Only one remains active today, but people are starting to return to slate. Let's try to explain the differences between these two rocks.
Offal is a dark to dark gray fine- to coarse-grained rock. The grain size may resemble neutral or basic outpouring igneous rocks. Crumbs (not only here) mainly alternate with shale in such a way that the layer of crum sits sharply on the underlying shale and passes upwards into the overlying shale, which, in addition to the Jesenice kulm, is also typical of the Czech Barandian.
Offals are common in areas of volcanic activity, as well as in areas where volcanic rocks are weathered. This creates rocks with a predominance of clays. Flaky yellowish muscovite may be present from fission minerals. Otherwise, we can sometimes observe small dark, dull and non-fissile irregular fragments (and not dark fissile minerals) in the rock, e.g. slate. According to these small fragments, the offal got its Czech name. Layering is very often clearly visible on it - that is why it is referred to as shale crumb, which points to its plate brittleness.
Slate is a gray or gray-black, layered, consolidated sedimentary rock that is partially metamorphosed and is composed mainly of clay and silt (dust). A characteristic feature of this rock is planar shale divisibility - the shale is fissile, it easily crumbles into thin plates. So-called clay slate was mined in the surrounding quarries and is still being mined in some places.
Clay shale has typical characteristics that can also be determined macroscopically. The rock has a thin lamination, is stratified, has an irregular to needle-like breakdown, mostly parallel to the direction of the schist. Individual layers should not be thicker than 10 cm. The color of slates expresses the chemical and mineral composition. The red, purple to brown color is caused by Fe3+ ions. Green slates contain Fe2+. Additions of pyrite and graphite cause the dark coloration.
Thanks to the fine particles, various textures such as animal tracks or directly their fossils can be well preserved in the clay sediments, which were later solidified into slate.
Clay shale is formed when the process of compaction (compression) of clay rocks continues. Their essential part consists of the smallest particles of the order of several micrometers in size, which remain in the water for a long time even after the heavier components have settled. They are common in lakes, lagoons, river deltas, floodplains, and near seashores where the strength of the current is least. They also settle on a calm shelf in deeper calm water. Claystones and argillaceous shale form thin interlayers in the flysch.
Stage No. 3, a rock outcrop on the southern edge of the dam's levee exposes a clast of clay-silty, thinly bedded shale within a conglomerate assemblage and conglomerate. The scrap reaches a size of min. 3.6 m, while it is not completely exposed. (Located opposite parking lot No. 2.)
If you continue along the road in the direction of Staré Těchanovice, you will come across another interesting exit right next to the road. Take a good look at the outcrop, it is a typical example of a shale outcrop.
And now, what will interest us.
1. Examine the most breaking part of the wall - you will find it on the right. Just from the bottom, you don't have to climb up. Describe the nature of the fracture in your own words.
2. How did offal come about and why and how does it break?
3. Can even a small piece be chipped from the slate? Why is/ not is this possible?
4.View both stages and determine whether the outcrop is indeed alternating layers of chert and shale.
5. In your own words, describe the visual differences between offal and slate?
6. Take a picture of yourself or your navigation in at least two of the three stages.
Send answers through the message center, I will be able to answer you faster if possible. Log in only when you have sent your answers.
Translation using google translator.
