Židovská osídlení regionu Štětsko v minulosti
Ve Štětí a obcích regionu Štětsko žilo před druhou světovou válkou kolem dvou set obyvatel židovské národnosti. Tragické válečné události se dotkly i židovské komunity ve zdejším kraji. Vetšina židovských obyvatel byla deportována do koncentračních nacistických táborů.
Židovská obec v Radouni
Poměrně početná židovská obec existovala v Radouni (117 osob) a zahrnovala i souvěrce ze širokého okolí (Hoštka, Štětí, Dubá). Původní synagoga stávala v domě čp. 94 při silnici do Čakovic, přežila II. světovou válkou, avšak v 80. letech 20. století byla zbořena.
Po válce se už život radouňské židovské komunity neobnovil, synagoga v obci a hřbitovní obřadní síň i samotný hřbitov postupně chátraly, ačkoliv byly prohlášeny za kulturní památku. V letech 2003 - 2005 byl hřbitov zbaven náletových křovin a dřevin a je pravidelně chemicky ošetřován. Obřadní síň je staticky zajištěna, kopule opravena, obvodové stěny jsou dozděny a omítnuty.
V Národním archivu v Praze je uložen plán hřbitova (1905/1908, Alfred Pick) a pohřební kniha „Chevry kadishi“ v Radouni (1909 - 1939). Pohřební bratrstvo v Radouni existovalo již v r. 1843. Pohřební kniha obsahuje celkem 621 záznamů, první pochází z r. 1787, poslední z r. 1938.
K dějinám radouňské židovské obce se dochovalo poměrně hodně archivního materiálu v Národním archivu v Praze a v SOA Litoměřice. Tak se dovídáme, že z Radouně pocházela například židovská matka spisovatele Leo Perutze, Emma Oesterreicher-Perutz.
Židovský hřbitov
Hřbitov byl založen v letech 1788 - 1789, k pohřbívání souvěrců z Radouně, Dubé a Štětí sloužil až do konce roku 1938. Osmiboká novorománská obřadní síň byla postavena v roce 1920. V interiéru je umístěna expozice připomínající historii místních náboženských obcí. Hřbitov byl poškozen v letech 1938 - 1989, od orku 2002 probíhá postupná obnova.
Aktuálně je pro návštěvu hřbitova nutná předchozí domluva. Keš není přímo na hřbitově. Prosím nelezte za hřbitovní zdi.