Křemešník. Krásné místo, příroda, lesy.. a spousta turistů. Ale já potřebovala ten den klid a tak jsem se vydala cestou z Křemešníku po modré turistické značce do Branišova, kterou jsem do té doby neznala. Po chvilce jsem narazila na křižovatku, kde jsem pokračovala stále rovně po modré a náhle se na zemi začaly objevovat záhadné kousky mozaiky.. co to k čertu je? Po podrobném zkoumání jsem zjistila, že jde o kusy kachlíků i se zdí.. jde o suť ze starého domu? Pokračovala jsem po cestě dále a mozaiky bylo stále víc a víc.. chodím snad po nějakém zbořeném domě? Z rozjímání mě probrala temná cesta po pravé straně, směřující do hlubokého lesa. Byla jako z pohádky.. mám pokračovat? Jako bych slyšela hlasy "pojď, pojď.." Uplně mě zamrazilo a fantazie mi hned dohodila hlasy obyvatel zbořeného domu, z kterého byla mozaika.. Ale ne, přece se nebudu bát a šla jsem. Světla ubývalo a já šla pomaleji a pomaleji.. brzy jsem po levé straně zaznamenala záblesk - a byl to kříž! Kde se tu vzal? Kdo ho sem umístil a proč? Po krátkém zastavení jsem pokračovala, přešla jsem malou mýtinu, šla dál a po pár krocích můj zrak začaly přitahovat dva kameny po levé straně - jako by něco skrývaly....
Víc jsme se v nalezeném deníku nedočetli..