33 Moravských legend - 3 : O zvonění na Petrově
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O zvonění na Petrově
Třicetiletá válka v letech 1618 až 1648 zasáhla celou Evropu. Také v Čechách a na Moravě bylo zle. Jedno město po druhém dobývala švédská vojska, a plenila a brala, co se dalo.
Brno obléhali Švédové v roce 1643. podruhé v roce 1645, město však
nedobyli. A ten příběh statečné obrany města Brna je tak věhlasný, že si ho Brňané dodnes připomínají každoročními slavnostmi.
Bylo to v květnu 1645, když k Brnu přitáhl švédský vojevůdce Torstenson se svým vojskem. A že těch vojáků bylo, od obzoru k obzoru. Tak mohutné přesile nemohla brněnská posádka dlouho vzdorovat, a tak se zbraní museli chopit i mnozí měšťané a studenti.
Vypráví se, že když generál Torstenson přijel, stínil si oči před sluncem a zdálky si prohlížel město: Taková díra," ušklíbl se. S tou budeme hotovi do tří dnů!"
Ale šeredně se mýlil. Brno odolalo lijáku švédských granátů a dělových kuli, nepadlo, ani když Švédové prorazili hradby a pokoušeli se dostat do města. Obránci neustoupili, byli rozhodnuti bránit své město až do posledního dechu.
Další průběh obléhání Torstenson sledoval zachmuřeně. Kdepak tři dny! Minul květen, pak červen, dokonce červenec - tři měsíce marných bojů. Nastal deštivý srpen. Vytrvalé lijáky zle postihly švédské ležení i vyčerpané vojáky. Proto se švédský generál rozhodl k poslednímu útoku, a jeho datum stanovil na 15. srpna.
„Zaútočíme ráno. Jestli Brno nedobudeme, než zvon v městě ohlásí poledne, stáhneme vojska a opustíme to prokleté místo," rozhodl Torstenson.
Brzy ráno 15. dne měsíce srpna začal silný útok. Ve vzduchu třaskala mračna střel, země se chvěla výbuchy a město halil štiplavý dým. Obránci padali jeden po druhém, ale Švédy z posledních sil zadržovali. Na vrchu Petrové, kterému vévodí chrám sv. Petra a Pavla, bránily město sotva dvě stovky brněnských proti tisícové přesile.
Stařičký zvoník z Petrova to hrůzné divadlo sledoval z kostelní věže. Litoval, že už mu sily nestačí, aby pozdvihl zbraň s ostatními. Ale napadlo ho, že pomůže jinak: vzal za provaz a rozhoupal těžký zvon, aby jeho hlas dodával silu statečným Brňanům. Aby je utěšoval a přinášel jim odvahu ve chvíli smrtelného nebezpečí..
Bimmm, bimmm, neslo se volání starého zvonu městem. A když to zvonění zaslechli na jiných místech Brna, hned přibíhali zvoníci ke svým kostelům a rozhoupávali další zvony: bimmm, bommm, hummm. Volání brněnských zvonů se neslo k hradbám, a potom až daleko za ně do celého kraje. Jejich hlas dolehl i ke stanovišti generála Torstensona.
Když vojevůdce zaslechl hlaholit zvony, skousl rty a zavolal: „Dejte troubit k ústupu!"
Měl za to, že v Brně už vyzvánějí poledne, a protože byl voják, musel dostát svému slovu. Ale poledne ještě nebylo, chyběla celá hodina.
Švédská vojska však ukončila útok, stáhla se a tím skončilo i obléhání. Brzy Švédové z kraje odtáhli nadobro. Na památku zvonění, které zachránilo Brno před zkázou, zvonili potom na Petrově poledne už v jedenáct hodin.
A prý ten zvyk udržují dodnes.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Rok prvního obléhání Brna v průběhu třicetileté války ABCD =
2) Rok druhého obléhání Brna v průběhu třicetileté války EFGH =
3) Přesný den a měsíc ukončení obléhání města Brna ve tvaru IJK =
Finální souřadnice: N50°05,( ABCD – IJK - 940 )
E014°38,( EFGH – IJK - 1120 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro odlov:
Právě svítá, ty ještě můžeš spát.
Den mě vítá, tam kde to máš tak rád.
Procházím lesem, kde každý kámen znáš.
Snad vzpomínáš jak já.
Rec:Ach ano, vzpomínám.
Vzpomínám na tu zvláštní dívku,
která proletěla mým městem
a mým životem jako létavice.
Vzpomínám na ten podivuhodný den a noc
i na ráno, kdy jsme se rozešli jako přátelé.
Přátelé.
Znáš každý strom, houbu i rozcestí.
Já v hlavě mám od tebe radu pro štěstí.
Já v hlavě mám těch pár slov.
Dík jim znám význam těch tří malých slov.
Ty a já.
To mě těší, že ty jsi stále svůj.
Na cestě pěší neplatí žádné stůj.
Jdem znovu lesem, kde každý kout je náš,
ty vzpomínáš jak já.
Rec:To je dobře, že jsi ráno zavolala.
Já? Já jsem z toho byl bez sebe,
když jsi řekla, že jsi tady.
Já jsem na tebe nezapomněl.
Ani na náš tanec v nočním parku,
ani na tvou přiléhavou sukni,
ani na slova jednoho básníka.
Jak bych mohl zapomenout.
Znáš každý strom, houbu i rozcestí.
Já v hlavě mám od tebe radu pro štěstí.
Já v hlavě mám těch pár slov.
Dík jim znám význam těch tří malých slov.
Znáš každý strom, houbu i rozcestí.
Já v hlavě mám od tebe radu pro štěstí.
Já v hlavě mám těch pár slov.
Dík jim znám význam těch tří malých slov.
Ty a já.