33 Moravských legend - 5 : O rytíři Arklebovi
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O rytíři Arklebovi
Hrad Buchlov připomíná spíš mohutnou pevnost než rytířské sídlo. A je to tak, byl ve 13. století založen králem k ochraně moravské hra nice a obchodních cest. Hradem královským zůstal bezmála tři sta let. Zažil za tu dobu různé časy, protože správci se na hradě střídali. A jaký pán, takový krám. Roku 1511 král Vladislav Jagellonský daroval hrad rytíři Arklebovi z Boskovic za pomoc v boji proti Turkům.
Ale pověst říká, že to bylo docela jinak.
Jednou prý do kraje pod Buchlovem zavítal potulný rytíř. Smrákalo se, proto zaklepal na bránu osamělého dvorce obklopeného poličky a lesy. Otevřel mu sedlák.
Vidí - pán na koni, meč po boku a na sobě kožený oblek, co pamatoval lepší doby.
„Dobrý muži, měl bys nocleh pro osamělého poutníka?"
„I coby ne," povídá sedlák. „Koně dáme do stáje a půjdeme do světnice, zrovna večeříme."
Ve světnici bylo útulno, na stole hromada placek a mísa horké polévky, na lavici kupa dětí. Selka rytíře pěkně přivítala, nalila mu polévku a přistrčila placky.
„Copak, pane, že ses zatoulal až k nám?" začal řeč sedlák.
„Copak na Moravu - to já už sjezdil vzdálenější kraje! Celý večer by mi na to vyprávění nestačil, jako že se Arkleb jmenuju," poklepal host o stůl dřevěnou lžící. „Ale že nemládnu, zachtělo se mi zajet zas domů, podívat se, jestli je tu tráva stejně zelená jako dřív."
Sedlák pokýval hlavou.
„Taky už bych se rád usadil jako ty. Máš pěkný dvorec, hospodáři. Však jsem chtěl nocovat na hradě Buchlové, ale potom jsem si vybral tvé stavení."
„Dobře jsi udělal," povídá sedlák. „Na hradě jsou teď všelijaké pořádky, jen ne panské. Před časem zemřel správce, taková stará lakota. Pořád jen seděl a počítal peníze. Nového správce král už neposlal a tak se čeládka rozutekla a hrad zůstal pustý. K tomu se ještě povídají divné řeči." Sedlák ztišil hlas: „Prý tam v noci straší...!"
Arkleb se zachmuřil. „Takový pěkný hrad, a opuštěný? A to já bych mu hned správcoval, kdyby mi ho pan král svěřil. Zítra se tam vypravím, hrad si prohlédnu a počkám i na ta strašidla. Půl světa jsem nesjezdil nadarmo, taky jsem se leccos přiučil!"
„Pane“, polekal se sedlák, „nač se zbytečně hrnout do neštěstí...?“
Ale Arkleb nedal jinak, než že se na hrad vypraví.
Druhý den ráno nechal koně ve dvorci, selka mu dala na cestu kus chleba a hospodář lucernu se svíčkou, aby si v noci na hradě měl čím svítit.
„Poslouchej, Arklebe, kdyby ses nazítří dlouho nevracel, já se tam pro tebe vydám. Ale až pěkně k poledni, za šera mě tam nedostaneš!" slíbil mu ještě sedlák.
Rytíř se zasmál, poděkoval a s veselou se vydal k Buchlovu. Cesta stoupala starým lesem, až se na jejím konci objevil hrad. Mohutný a ponurý, nikde ani živáčka. Arkleb strčil do železné brány, vrata zaskřípěla, otevřela se a zvala ho dál.
Procházel nádvořími, hradními budovami a nakonec palácem. Zalíbilo se mu ve velké síni, kde visely staré zbraně a brnění. Očima zavadil o velký černý meč.
„Hleďme, to je pěkný meč! Lepší než ten můj," povídá rytíř. Sňal černý meč ze zdi a zkusmo jím párkrát švihl.
Zjevily se před ním čtyři černé přízraky. „Co poroučíš, pane?"
Rytíř zůstal koukat, rychle se však vzpamatoval a povídá: „Pořádné jídlo a pití, to poroučím!"
Černí zmizeli, a v mžiku byli zpátky s kusem pečeně, běloučkým chlebem a konvici vina. Všechno to položili na stůl a čekali.
„Na co čekáte?"
„Až nás propustíš," zaševelily přízraky.
„Tak vás propouštím!"
V ten ráz duchové zmizeli. Hm, to je mi nějaký zázračný meč, povídá si rytíř, zatím si ho nechám. Svůj starý meč pověsil na stěnu a ten černý zastrčil do pochvy.
Pojedl, popil, a když bylo v konvici na dně, tvrdě usnul.
Probudil se, když už byla tma. Rozdělal oheň v krbu, rozsvítil svíčku v lucerně.
Když na věži odbila dvanáctá, dveře se rozlétly a dovnitř vkráčeli čtyři černí, na ramenou dřevěnou rakev. Buch, postavili ji na zem a zase zmizeli.
Ale co to? Z rakve se ozývají srdceryvné vzdechy a sténání. Rytíř přiskočí, sundá víko a vidí - v rakvi leží mužíček s šedivou bradou, celý modrý ve tváři, sípe a vzdychá. Rytíř honem vzal konvici s vínem a poslední zbytek nalil mužíčkovi do hrdla. Sténání hned ustalo, za chvíli se mužík posadil a tváře mu zrůžověly.
Sotva ožil, vyskočil z rakve a zakýval na Arkleba prstem, aby šel za ním, že mu něco ukáže. Vedl ho ze síně na chodbu a potom dolů po úzkých schodech do tmavého sklepení. Ve svitu lucerny tam rytíř viděl velké dubové truhlice, pobité železem. Mužík jednu po druhé otevřel, a Arkleb užasl - všechny byly až po okraj plné zlaťáků!
„Vidíš tyhle peníze?" řekl mužíček.
„Všechny je musíš spočítat a rozdělit na dva rovné díly. Jeden díl pro tebe, jeden pro mne. Ale jestli rozdělíš nerovně, ti černí tě roztrhají na kusy!"
„Proč ne?" povídá rytíř. „To není těžká práce."
„Není, není," mužík na to. „Ale musíš být hotov dřív, než na věži odbije jedna hodina."
Arkleb se dal do díla. Vysypal zlaťáky z truhlic na podlahu, bral z nich jeden po druhém a dával na dvě hromady: „Jeden pro tebe. jeden pro mne, jeden pro tebe, jeden pro mne," pomáhal si jednoduchým počítáním.
Brzy byly na zemi dvě hromádky zlaťáků, každá nachlup stejná jako ta druhá. Ale zbýval jediný zlaťák - kam ho dát?
„Kam ho dát? Kam ho dát? Komu ten zlatáček, komu?" pokřikoval mužík a rozčileně skákal kolem Arkleba. Do jedné hodiny už zbývala jen minutka.
Arkleb tasil černý meč, rozmáchl se, rozťal zlaťák přesně v půli a půlky hodil na hromádky: jednu pro sebe, jednu pro mužíka. V ten samý okamžik hrklo ve věžních hodinách a odbila jedna s půlnoci.
Mužíček zkrotl, padl před rytířem na kolena a řekl mu:GH
„Býval jsem posledním správcem na Buchlově, celé dny jsem jen počítal zlaťáky a měl jsem je rád víc než lidi a celý svět. Ani za nic bych nějaký nerozpůlil, ale ty jsi to dokázal a vysvobodil jsi ze zakletí mne i moje čtyři služebníky."
To už se ve sklepení zjevili i ti čtyři. Už ne jako černé přízraky, ale pěkně oblečení pánové, kteří se rytíři ukláněli a děkovali mu.
Teď je jedna hromada zlaťáků tvoje a můžeš si ji odnést. Druhá je moje, ale tu si taky vezmi a rozdej ji chudým," řekl mužík.
Potom se Arklebovi zatmělo před očima, všechno zmizelo, sklepení, mužíček, zlaté peníze i ti čtyři.
Když rytíř zas přišel k sobě, seděl ve veliké síni, oheň v krbu dohoříval a lucerna blikala. Za okny ještě byla tma. „To jsem blázen," povídá si rytíř, zdálo se mi to, nebo nezdálo? Trošku si pospím a počkám do rána!"
Když se probudil, byl dávno bílý den a slunce na nebi zářilo jako kulatý zlaťák. Kdosi na nádvoří zavolal rytířovo jméno. Arkleb se vyklonil z okna - a vidí sedláka.
„A hele, rytíř! To mám radost, že jsi celý," volá na něj hospodář a spěchá do hradu.
Arkleb mu hned pověděl, co na hradě viděl a zažil. Ukázal mu i černý meč. Když jím mávl, přízraky se už neobjevily.
Šli pak společně do sklepení, podívat se, jestli se neztratily i ty zlaťáky. Ale byly tam! Dvě lesklé, třpytivé hromady zlata.
Sedlák valil oči. A rytíř se smál: „Jedna hromada je moje, a tu druhou mi pomůžeš rozdělit mezi chudáky. Taky ti z ní něco patří, vždyť jsi měl o mne přátelskou starost."
Tak přišel Arkleb k velmi velikému bohatství. Odjel potom do Prahy a požádal krále, zda by mohl na Buchlově správcovat. Když mu vylíčil, jak to na hradě všechno bylo, král mu hrad rovnou věnoval.
A tak měl Buchlov zas jednou dobrého a spravedlivého pána.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) V tabulce „N“ najdi větu bez diakritiky, která se nachází v legendě. Tu následně převeď do
číselného tvaru ABCD =
2) V tabulce „E“ najdi větu bez diakritiky, která se nachází v legendě. Tu následně převeď do
číselného tvaru EFG =
Tabulka „N“
|
R
|
D
|
Z
|
E
|
O
|
V
|
R
|
A
|
K
|
T
|
I
|
B
|
U
|
D
|
V
|
A
|
1
|
S
|
E
|
D
|
5
|
H
|
R
|
A
|
1
|
P
|
A
|
S
|
1
|
C
|
|
G
|
S
|
K
|
B
|
V
|
D
|
R
|
M
|
C
|
D
|
A
|
R
|
G
|
D
|
L
|
S
|
V
|
M
|
V
|
J
|
E
|
Q
|
L
|
L
|
U
|
R
|
A
|
H
|
O
|
J
|
|
D
|
K
|
D
|
Y
|
I
|
V
|
A
|
R
|
S
|
K
|
T
|
E
|
L
|
F
|
Z
|
U
|
A
|
K
|
J
|
G
|
V
|
F
|
S
|
X
|
J
|
V
|
N
|
K
|
A
|
G
|
|
E
|
Q
|
G
|
N
|
A
|
F
|
E
|
D
|
A
|
K
|
L
|
I
|
S
|
E
|
L
|
O
|
U
|
T
|
O
|
G
|
E
|
T
|
N
|
J
|
A
|
K
|
S
|
E
|
N
|
O
|
|
K
|
A
|
T
|
O
|
Y
|
I
|
C
|
E
|
D
|
O
|
R
|
K
|
A
|
O
|
P
|
O
|
R
|
A
|
S
|
T
|
O
|
D
|
U
|
S
|
V
|
O
|
R
|
K
|
A
|
L
|
|
E
|
S
|
L
|
I
|
P
|
O
|
H
|
R
|
A
|
D
|
R
|
O
|
K
|
L
|
A
|
N
|
R
|
E
|
D
|
B
|
U
|
L
|
R
|
K
|
X
|
S
|
I
|
Q
|
A
|
Y
|
|
T
|
C
|
V
|
B
|
I
|
F
|
D
|
E
|
R
|
E
|
T
|
Z
|
I
|
U
|
I
|
H
|
A
|
J
|
A
|
K
|
R
|
O
|
L
|
E
|
K
|
A
|
M
|
I
|
L
|
D
|
|
S
|
Q
|
E
|
B
|
E
|
N
|
B
|
O
|
R
|
H
|
O
|
F
|
I
|
X
|
V
|
U
|
G
|
E
|
I
|
D
|
R
|
C
|
Z
|
L
|
O
|
M
|
B
|
O
|
U
|
L
|
|
O
|
H
|
I
|
B
|
S
|
E
|
V
|
F
|
K
|
J
|
E
|
V
|
O
|
R
|
K
|
A
|
V
|
K
|
A
|
Z
|
I
|
T
|
A
|
N
|
C
|
E
|
N
|
T
|
Z
|
I
|
|
T
|
N
|
A
|
U
|
K
|
O
|
P
|
E
|
C
|
D
|
O
|
S
|
E
|
D
|
M
|
I
|
S
|
T
|
O
|
P
|
A
|
L
|
C
|
E
|
J
|
K
|
V
|
O
|
D
|
A
|
|
B
|
R
|
N
|
K
|
O
|
D
|
A
|
R
|
J
|
A
|
K
|
U
|
I
|
N
|
K
|
O
|
P
|
X
|
M
|
O
|
R
|
C
|
E
|
T
|
O
|
V
|
A
|
R
|
T
|
A
|
|
G
|
O
|
I
|
F
|
E
|
N
|
T
|
Q
|
I
|
N
|
U
|
T
|
K
|
A
|
R
|
R
|
H
|
U
|
K
|
I
|
J
|
B
|
U
|
S
|
T
|
A
|
M
|
I
|
R
|
U
|
Tabulka „E“
|
T
|
O
|
J
|
E
|
V
|
L
|
A
|
S
|
T
|
N
|
E
|
S
|
K
|
O
|
R
|
O
|
M
|
E
|
P
|
R
|
A
|
V
|
I
|
L
|
R
|
O
|
Z
|
L
|
|
O
|
Z
|
I
|
L
|
M
|
A
|
P
|
U
|
S
|
P
|
O
|
P
|
I
|
S
|
E
|
M
|
A
|
R
|
E
|
K
|
L
|
B
|
U
|
D
|
E
|
T
|
A
|
M
|
|
S
|
O
|
U
|
K
|
R
|
O
|
M
|
I
|
J
|
A
|
K
|
M
|
A
|
B
|
Y
|
T
|
L
|
E
|
S
|
K
|
O
|
L
|
E
|
M
|
S
|
E
|
M
|
I
|
|
B
|
U
|
D
|
E
|
N
|
A
|
K
|
O
|
N
|
I
|
S
|
K
|
V
|
E
|
L
|
E
|
S
|
L
|
E
|
D
|
O
|
V
|
A
|
T
|
L
|
O
|
U
|
K
|
|
Y
|
A
|
M
|
O
|
C
|
A
|
L
|
S
|
I
|
M
|
U
|
S
|
I
|
M
|
V
|
L
|
A
|
S
|
T
|
N
|
E
|
J
|
E
|
S
|
T
|
E
|
L
|
E
|
|
P
|
E
|
P
|
R
|
I
|
B
|
R
|
A
|
T
|
A
|
K
|
T
|
O
|
M
|
U
|
S
|
E
|
B
|
U
|
D
|
E
|
S
|
M
|
U
|
S
|
E
|
T
|
K
|
|
U
|
P
|
O
|
V
|
A
|
T
|
B
|
O
|
C
|
N
|
I
|
P
|
O
|
Z
|
E
|
M
|
E
|
K
|
H
|
L
|
A
|
V
|
N
|
E
|
A
|
B
|
Y
|
T
|
|
E
|
N
|
T
|
O
|
P
|
O
|
K
|
U
|
S
|
Z
|
A
|
S
|
N
|
E
|
T
|
R
|
V
|
A
|
L
|
I
|
V
|
I
|
C
|
H
|
O
|
D
|
I
|
N
|
Finální souřadnice: N50°05,( ABCD - 481 )
E014°38,( EFG + 387 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro luštění:
Dávej, ber dávej klíč „N3“ co máš, co můžeš,
dávej, ber klíč „E5“, třeba se svlíkni z kůže,
dávej klíč „N3“, ber klíč „E5“, nedělej fóry,
no tak dávej klíč „N3“, tak dávej klíč „N3“!
Hint pro odlov:
Od neděle k středám
věčně věků hledám cíl, věčně věků hledám cíl
s buzolou a mapou
nohy moje šlapou hlínou. nohy moje šlapou
Bez hole i s holí
šlapu po okolí v lese, šlapu po okolí v lese
dnem i nocí temnou,
kéž bys ty už se mnou,
kéž bys, kačere, se mnou byl.
Jé, šla jsem kolem pařezů,
vánek do mých vlasů vál, vánek do mých vlasů vál
cestou jsem šla pěknou,
brodila se řekou línou, brodila se řekou
dám teď sbohem brodům,
půjdu zase o pařez dál. půjdu zase o pařez dál
Mám krev neposednou,
kéž bys, kačere, jednou,
kéž bys ty mě jednou znal.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která v povzdálí u pařezu s micro keší zatím otálí,
já jsem tvá kačerka neznámá,
se mnou počítej, stačí chtít –
nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která možná má s tebou žít.
Nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která možná má s tebou žít.
Touhou po odlovu věčně veden
i ty hledáš jeden cíl, i ty hledáš jeden cíl
s buzolou a mapou
nohy tvoje šlapou hlínou, nohy tvoje šlapou
bez hole i s holí
šlapeš po okolí v lese. šlapeš po okolí v lese
Jdeš i nocí temnou,
jen abys už se mnou,
jen abys už se mnou byl.
Jé, to mě vlastně těší,
že ten život pěší znáš. že ten život pěší znáš
Sám jdeš za svou Mekkou
planinou, lesem i řekou línou. Planinou, lesem i řekou
Málo všechno platný,
máš to zatím špatný, máš. máš to zatím špatný, máš
Vím, že ti to nedá –
najde ten, kdo pařez hledá,
tak se, kačere bledá, snaž.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která v povzdálí u pařezu s micro keší zatím otálí,
já jsem tvá kačerka neznámá,
se mnou počítej, stačí chtít –
nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která možná má s tebou žít.
Nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která možná má s tebou žít.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která v povzdálí u pařezu s micro keší zatím otálí,
já jsem tvá kačerka neznámá,
se mnou počítej, stačí chtít –
nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá kačerka neznámá,
která možná má s tebou žít.