Povíme si dva příběhy, dvě lhotecké pověsti, které jsou zaznamenány. Ti odvážní se poté mohou rozhodnout, jestli se také na Křižné cesty vydají. Pro navození atmosféry přikládám fotky úplňku v okolí. To bývá nejvhodnější doba pro odlov, nevěříte mi? Po přečtení listingu určitě vyrazíte za úplňku jako já.
Z knihy Historie Lhotky zpod Ondřejníka do roku 2000 (Mgr. Alžběta Kožuchová):
Křižné cesty
Přes celý vrchol Králové hory vede chodník, dnes už hodně zarostlý. Za mého dětství tam byla lesní cesta. Sváželo se po ní dříví a lidé si tam krátili cestu do Frýdku, nebo ke vlaku do Pstruží. Kdo šel z kterékoliv strany, musel projít křižovatkou, která je pod vrvcholem Králové hory, kříží se tam čtyři cesty. Od Kozlovic se může jít k Metylovicím a Frýdlantu, do Lhotky, nebo na Myslík, pátá cesta vede ke Zlaté studni. V těch místech býval a doposud je nevelký palouk, porostlý trávou. Kolem dokola byl vysoký tmavý smrkový les.
Každého, kdo šel po křižovatce, se zmocnila podivná tíseň, neboť daleko široko lidé věděli, že tam straší. K půlnoční hodině tam nechtěl jít ani ten nejodvážnější. Z vyprávění mého dědečka vím, že se tam děly prapodivné věci.
Je to už dávno, kdy šel jeden muž z pod Králové hory lesem po známé cestě ke křižovatce, na zádech nesl batoh s beraní kůží k vydělání do Metylovic. Podpíral se čakanem, šel nějak zamyšlený a nezpozoroval, že se blíží ke Křižným cestám. A najednou vidí, že se z dálky proti němu po cestě žene šílenou rychlostí bílý kůň. Sotva stačil uskočit z cesty do lesa. Kůň ho minul, uháněje divokým cvalem. Teprve teď si všimnul, že na koni sedí jezdec bez hlavy. V pravé ruce držel kord a na všechny strany okolo sebe sekal, jakoby někomu hlavy stínal. Muž s hrozným strachem, přimáčknutý k vysoké jedli, nemohl se hnout z místa. A již z druhé cesty, protínaje křižovatku, opět se ten kůň s bezhlavým jezdcem vynořil, divoce uháněl, až mu hlína od kopyt daleko odprýskávala. Z věže malé kapličky ve Lhotce právě zaznělo poledne a v lese nastal klid. Člověk už dále nešel. Až se vzpamatoval, vzal nohy na ramena a utíkal ke svému obydlí ne cestou, ale hustým lesem. Domácí se ho vylekali, protože přiběhl celý udýchaný, zpocený a slova z něho nemohli dostat. Až po dlouhé chvíli se z toho vzpamatoval a začal jim vyprávět, jakou hrůzu prožil na Křižných cestách. Lidé se ještě více začali stranit tohoto rozcestí. Vyprávěli si, že pod touto křižovatkou má být zakopáno z dávné války mnoho padlého vojska.
Jednou, kolem půlnoční hodiny, se vracel mladý jinoch ze Lhotky, kde byl na zábavě. Chtěl si zkrátit cestu na Myslík, proto šel polem, lesem a pak chtěl jít přes Královu horu. Měsíc byl v úplňku a svítil vysoko na obloze. V lese na cestě byla skoro tma, neboť větve stromu tvořily loubí, ale na palouku na Křižných cestách bylo světlo, protože měsíc jako rybí oko právě stal nad křižovatkou. Mládenec se nikdy ničeho nebál, proto mu ani na mysl nepřišlo, že by mohl mít z něčeho strach. Avšak najednou, z nevysvětlitelné příčiny, nemohl udělat ani krok. Nohy měl těžké jak olovo a zdálo se mu, jako by byl k zemi přikován. A teď to začalo. Ze všech stran tmavého lesa začaly vycházet postavy, oděné jako by v plátěných oblecích. Poznal, že jsou to vojáci. Každý držel meč a štít. A stále noví a noví přicházeli a řadili se do šiku, takže celá křižovatka i cesty v lese byly v malé chvilce zaplněné vojáky. Z cesty od Zlaté studny přijel vojevůdce. Byl oděn v brnění, na přilbě měl velký bílý chochol, v ruce meč, po boku štít. Brnění se v měsíční záři lesklo jako ze stříbra. Vztáhl ruku s mečem nad vojskem a začal udílet rozkazy. Vojsko stálo v pozoru, na povel vojevůdce se rozestoupilo, takže vznikly dva tábory. A nastala seč. Šavle vzduchem jen kmitaly, štíty na ně narážely a nastalo hemžení jako v mraveništi. To vše se odehrávalo v úplném klidu, ani hlasu, ani zvuku, ani lístek na stromě se nepohnul. Mládenec byl zprvu jako u vidění, srdce mu bilo v hrdle, nohy i ruce měl strnulé a strach měl nevýslovný. Nevěděl, jak dlouho bitva trvala. Měsíc zašel za veliký mrak. Za chvíli se opět vyjasnilo. Na Křižných cestách byl klid a nikde nikoho, jen měsíc svítil a plul svou cestou po obloze. Mládenec stál opřený o strom a pomalu se z toho vzpamatovával. Na křižovatku již nevstoupil, ale co mu nohy a síly stačily, zpět do Lhotky utíkal. Hospodskému div dveře nevyrazil. Na cestu domů se vydal až ráno, až se rozsvětlilo, ne přes hory, ale oklikou přes dědiny po cestě Císařské.
Lákalo by Vás navštívit toto místo? Možná se Vám to podaří... E 18° 17.598'
