Santiniho stopy na Malé Straně Multi-Cache

Schönbornský - Colloredovský palác nechal postavit hrabě Rudolf Colloredo-Waldsee v letech 1643 – 1656 na místě pěti renesančních domů, které zanikly v průběhu třicetileté války. V letech 1715 – 1718 nechal palác barokně přestavět hrabě Jeroným Colloredo-Waldsee. Na přestavbě uličního průčelí se podílel především Jan Blažej Santini-Aichel. Poslední šlechtičtí majitelé byli Schönbornové. Od roku 1925 slouží jako velvyslanectví USA.

Dvoupatrový palác je uprostřed uličního průčelí mírně zalomený. Pravá část má na střeše vyhlídkový altán s trojúhelníkovým štítem a po stranách dva arkýře s oválnými otvory. Kamenný portál s toskánskými polosloupy nese balkon s balustrádou. Nad ním je Schönbornský erb. Fasáda je členěna svislými pilastry, nad okny jsou mohutné klenáky, v prvním patře zasazené do zdobených okenních orámování zakončených nadokenní římsou. Stejně zdobená je i levá část paláce, portál je ale pouze štukový bez balkonu.

1. stage: štítek na lampě vpravo od zalomení paláce.
A = první číslice na štítku.

Průchodem protějšího Hartigovského paláce se dostanete na Malostranské náměstí a přes něj do Nerudovy ulice. V Nerudově ulici jsou čtyři stage velice blízko u sebe.

Původně gotický dům koupil Jan Blažej Santini-Aichel v roce 1705 a bydlel zde až do své smrti. Průčelí do Nerudovy ulice barokně upravil. Třetí patro bylo dostavěno až v roce 1740. Dnes je zde hotel.

Třípatrový dům má dva symetrické portály s kamenným ostěním, nad levým je v klenáku hlava medúzy. Okna ve všech patrech jsou bohatě štukově zdobena, nad okny prvního patra jsou výrazné zvlněné nadokenní římsy, typické pro Santiniho tvorbu. Nad okny druhého patra je oválná štuková kartuš s malbou Panny Marie se Svatou trojicí. Dům je zakončený výrazným rozeklaným trojúhelníkovým štítem zdobený štukem.

2. stage: štítek na lampě na levé straně domu.
B = poslední číslice na štítku.

Morzinský palác vznikl na místě čtyř renesančních domů. V letech 1713 - 1714 nechal hrabě Václav z Morzinu palác sjednotit a uliční průčelí přestavět podle plánů Jana Blažeje Santini-Aichela. Santini si musel poradit s rozlehlým průčelím v úzké a strmé ulici, která se zde nepravidelně zalamovala. V roce 1781 byla v paláci první protestantská modlitebna v Čechách. Od roku 1925 je v paláci rumunské velvyslanectví.

Rozlehlý dvoupatrový palác má ve středu plochý střední rizalit, oddělený od mírně zalomených bočních křídel vydutými pilastry. Nad výraznou korunní římsou je ještě podkrovní patro, ukončené ve středu trojúhelníkovým štítem a na okrajích dvojicí kamenných váz. Přízemí středního rizalitu je vyplněno dvojicí kamenných portálů s busty noci a dne, pravý portál je falešný pro zachování souměrnosti. Mezi portály je vypouklý kamenný balkon, který podpírá dvojice mohutných soch mouřenínů (z erbu Morzinů). Sochařská výzdoba je dílem Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, stejně jako mohutný Morzinský erb nad oknem prvního patra a alegorie čtyř ročních období nad bočními křídly. Poměrně ploché průčelí zvýrazňují zvlněné nadokenní římsy.

3. stage: kovová cedulka na portálu vpravo od dveří.
C = první číslice v dolním řádku na cedulce.

Kolovratský (Thunovský) palác byl postaven na místě 4 domů v letech 1716–1721 podle plánů Jana Blažeje Santini-Aichela. Hrabě Norbert Vincenc Libštejnský z Kolovrat tak rozšířil renesanční palác Pánů z Hradce (s průčelím na sever do Thunovské ulice) o další palác s jižním průčelím do Nerudovy ulice. V roce 1769 palác zdědil rod Thunů a od roku 1924 je zde italské velvyslanectví.

Rozlehlý dvoupatrový palác má ve středu plochý střední rizalit ohraničený pilastry s jónskou hlavicí a dva téměř neznatelně vystupující boční rizality, opět ohraničené pilastry. Výrazný sklon ulice Santini vyřešil použitím bosovaného soklu se sklepními okénky, přerušeným ve středu mohutným kamenným portálem, který po stranách lemují dvě orlice s rozepjatými křídly od sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Nad orlicemi je portál ukončen sochami Jupitera a Junony. Nad středním oknem prvního patra jsou erby majitelů paláce. Vysoká okna v přízemí jsou zdobená orámováním a v postranních rizalitech i výraznými klenáky, zasazenými do mezipatrové průběžné římsy, nad kterou je ještě římsa parapetní. Ve středovém rizalitu jsou nad bočními portály okna oválná. V prvním patře jsou vysoká okna se zdobeným orámováním zakončeným zvlněnou nadokenní římsou, ve středovém rizalitu zdobnější. Nad mohutnou korunní římsu vystupují nad rizality oválné štíty ve vrcholu ozdobené vázami.

4. stage: kovová cedulka vpravo od pravého vchodu.
D = poslední číslice telefonního čísla (vpravo).

Kostel byl postaven počátkem 18. století jako součást kláštera řádu theatinů (kajetánů) na místě několika domů. Původní projekt byl od italského architekta Guarino Guarini, ten ale upravil Jean Baptista Mathey nebo Giovanni Domenico Orsi. Stavba kostela trvala poměrně dlouho a počátkem 18. století ovlivnil jeho podobu Jan Blažej Santini-Aichel. Po zrušení kláštera koncem 18. století hrozila kostelu demolice, byl ale naštěstí zachráněn. Od roku 1869 ho vlastní redemptoristé, nyní je ve správě Arcidiecézní charity Praha.

Jednolodní kostel má půdorys kříže s kopulí v křížení. Honosné průčelí podle Santiniho projektu je členěné korintskými pilastry a výraznými římsami. Obdélný portál je ukončený mohutným klenákem do zdobené římsy. Santini ovlivnil i interiér kostela, např. visuté empory v bočních stěnách a samonosné točité schodiště spojující sakristii s výše položeným klášterem. V kostele jsou cenné barokní oltáře.

5. stage: štítek na lampě na pravém rohu kostela
E = předposlední číslice na štítku.

Pamětní deska se nachází na ohradní zdi bývalého hřbitova u kostela sv. Jana Křtitele. Na tomto hřbitově byl pochován architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Kostel i hřbitov byl za josefínských reforem zrušen a nalezené ostatky byly pohřbené jinde, takže nynější místo Santiniho hrobu je neznámé. Všimněte si také dlažby pod pamětní deskou, která zobrazuje půdorys poutního kostela na Zelené hoře.

6. stage: pamětní deska Jiljí Sadelera vlevo od Santiniho.
F = předposlední velká číslice na pamětní desce Sadelera (dole).

Finální souřadnice:

N 50° 05.FAC E 14° 23.EDB