Každoročně na přelomu srpna a září se v nedalekém kempu schází majitelé a chovatelé kavalírů - úžasného plemene psů, chovaných na dvorech anglických panovníků.
"Všekavalírský slet", jak se akce jmenuje, se zde koná již mnoho let. A za tu dobu nás opustilo mnoho psích kamarádů, kteří zde s námi trávili každoročně pár dnů, chodili na výpravy a řádili v kempu se svými chlupatými kamarády (průměrný počet chlupáčů bývá kolem osmdesáti).
A jelikož je mezi majiteli kavalírů i několik kačerů, vznikl nápad udělat každému "kačerskému" kavalírovi, který nás již opustil a přešel přes Duhový most na druhou stranu, jednu kešku v místech, které měl tak rád.
WANORA WIDDA Rubínový květ
6. 10. 2007 – 12. 3. 2018
Společný čas na tomto světě, který nám byl vyměřen, byl z mého pohledu, velmi krátký. Pouhé 3 roky. Ale i tak jsme toho spolu stihly prožít hodně.
Pro Wanorku jsem si jela večer 4. 2. 2015 do Brna, kam byla přivezena, společně ještě s jednou fenkou, z nevyhovujících podmínek.
Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy mi Wanorka vlezla do klína….
Na ty její vystrašené oči, kdy čekala asi cokoliv…..
Okamžitě bylo rozhodnuto, která s námi jede domů!
A tím to všechno začalo! Nejen náš společný život, ale i naše vzájemná bezmezná láska.
Doma jsem ji pořádně vykoupala a ostříhala nepěkný kožíšek a drápky.
Vypadala jako štěňátko. 
Wany už měla víc jak 7 roků, za sebou několik porodů a měla nemocné srdíčko.
Verdikt po první návštěvě veteriny byl strašný: „…půl roku, maximálně rok života. A je možné, že rozhodnou letní vedra…“
Ale Wany byla bojovnice!
Začaly jsme spolu chodit na procházky, jezdit na výlety, do lesa, na louky, ale i na hory. Udělala cokoliv, hlavně, že byla se mnou.
Vzhledem k jejímu nezvyklému jménu se mi na internetu podařilo dohledat její celé jméno, datum narození a také její poslední odchov – 2 holky a 1 kluk, se kterými jsem byla v kontaktu.
V dubnu 2017 jsem si pořídila štěňátko – fenku Beatrix - a jak jinak než v „černozlatém“ kožíšku a navíc byla Wanorka její prababička.
Od první chvíle si ji Wany adoptovala a vychovala z ní krásnou silnou fenku, která se ničeho nebojí a v současné době šéfuje celé smečce.
A protože jsem se tímto dostala do „kavalíří komunity“, tak by prý nebylo špatné ukázat světu, že se z Wanorky stala chlupatá kráska. Nechala jsem vystavit „Duplikát PP" a začaly jsme spolu chodit na výstavy.
V září 2017 podstoupila operaci a po krátké rekonvalescenci se vrátila do výstavního kruhu a stihla si vyběhat titul „Veterán šampion“.
Bohužel se jí v únoru 2018 srdíčko velmi zhoršilo. Byla okamžitě nasazena nová medikace a vzhledem k panujícím silným mrazům nesměla chodit ven na procházky. Po kontrole za měsíc, kdy se její srdíčko opět zmenšilo do únosné míry a venku konečně přestalo být mrazivo, jsme spolu jely na víkend 10.-11. 3. 2018 do Radíkova domlouvat letní kavalíří setkání. Byl krásný jarní den, svítilo sluníčko a konečně mohla zase být chvilku venku….projít se, počuchat si a chytat první jarní paprsky do kožíšku. To milovala! Užila si to na plno….
12. 3. 2018 – pondělí - v odpoledních hodinách její srdíčko dotlouklo…..
Wanorka přešla "Duhový most"…. a poslala mi za sebe na tento svět Flávinku, která se právě narodila - se stejným pankáčem, se stejnou věrností a se stejnými zvyky… Ale to už je jiný příběh.
Wanorka byla neuvěřitelně vděčná a oddaná. Díky ní se moje smečka rozrostla o 2 rubínové holčičky - Flávinku a Izabellku. I Izabellka je Wanorčinou pravnučkou.
A tak díky tomu mám kousek Wanorky stále na blízku a doufám, že bude se mnou i nadále v dalších potomcích z mé chovatelské stanice - CHS z Wanorčina království.
Wanorka s pravnučkou Beatrix
Foto z poslední procházky na našem milovaném místě.
Foto: owner