33 Moravských legend - 7 : O založení města Těšína
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O založení města Těšína
Z historie víme, že Těšín byl po staletí sídelním městem samostatného těšínského knížectví. Po první světové válce se vedly spory, zda má být Těšínsko součástí Polska nebo Československé republiky, a nakonec bylo roku 1920 území rozděleno mezi oba státy. Těšín se stal dvojměstím Cieszyn - Český Těšín, tok řeky Olše vytvořil státní hranici, historická část města na pravém břehu řeky připadla Polsku a levobřežní část Československu. Dnes se však život lidí z obou stran města vzájemně prolíná a obohacuje o zkušenosti obou národů. A tak to má být. Vždyť i pověst, která se o založení města vypráví, je o bratrském spojení a setkávání.
V době před více než tisíci lety žil ve zdejším kraji bohatý kníže. Měl tři syny, jmenovali se Bolek, Lešek a Těšek. Mládenci to byli jako vítr, bujní, divocí, hned sem a hned tam. A všechno uměli: jezdit na koních, lovit oštěpem i lukem, mečem se ohánět i tancovat.
Jednou si vyjeli na lov a dostali se daleko. Snášel se soumrak a za noci se domů vracet nechtěli. Tak zapálili oheň, sesedli se kolem něj a dali péct kus srnčího, aby se najedli.
Sedí, jedí, povídají, a když slova váznou, dívají se na hvězdnatou oblohu, jak se klene nad tmavými lesy.
„Vidíte ty tři hvězdy?" ukáže najednou Lešek.
Bratři se zadívali k obzoru, kam ukazoval, a přikývli. Hvězdy zářily vedle sebe, a chvíli jako by se zvětšovaly a zas pohasínaly.
„Jsou jako my, taky tři," zasmál se Bolek.
„Tam za obzorem, jaká je tam asi země...?" zasnil se Těšek. „Co tam lidé jedí, co pijí, jak žijí? Jestlipak je tam stejná tráva a lesy jako u nás?"
„Možná je, možná není," povídá Bolek. „Dřív to nebudeme vědět, dokud se nepřesvědčíme."
A tak se bratři u toho ohýnku smluvili, že se společně vydají do
světa. Na tu stranu, kam je lákaly tři hvězdy.
Druhý den se vrátili domů a pověděli otci, že by rádi do světa na zkušenou. Otec jim to rozmlouval, ale v hloubi duše věděl, že své bujné syny doma neudrží. Nakonec svolil a vypravil je na cestu. Dal jim
krásné koně a meče, pár zbrojnošů a sluhů a každému váček dukátů.¨
„Pamatujte si, chlapci, že na světě nemáte nic než sami sebe. Tři jsou víc než jeden a bratrská láska a soudržnost je největší bohatství," pověděl jim ještě.
A synové vyjeli. Jeli tím směrem, kde viděli tři hvězdy. Projeli divočinou a pustými lesy, až dojeli do cizích vesnic a měst. Brzy se rozdělili: Lešek chtěl pobývat ve městech, Bolka to táhlo do krajiny a Těšek chvíli sem a chvíli tam, po větru.
Každému se vedlo podobně: otcovské peníze se brzy rozkutálely, a když nebylo z čeho platit, sluhové utekli k jiným pánům. Bolek, Lešek i Těšek zůstali sami, každý v jiném koutu světa. Protloukali se všelijak: jednou vzali službu na některém knížecím či panském dvoře, potom zas putovali dál.
Přešel rok, druhý i třetí. A že bratrská krev je nezradila, v jednu chvíli všechny tři svět omrzel a řekli si, že je čas vrátit se domů. Zamířili tam, kde stál jejich rodný dvůr. A náhoda nenáhoda, stejného dne se sešli na jednom kopci u malé studánky.
To bylo vítání!
„Bolku, Lešku, Těšku! Pojď sem, bratře, ať tě obejmu...!" křičeli jeden přes druhého, výskali a radovali se jako děti.
Rozdělali oheň, sedli kolem něj a vyprávěli, co kdo zažil a kudy putoval, dokud nepadla tma. V té tmě najednou Těšek ukázal: „Bratři, pohleďte! Tam jsou zas naše hvězdy...!"
A opravdu - nad klikatou čárou lesa svítila tři světélka, jasněji než jiná. Ale byl to jiný obzor a jiná strana, však byl jiný čas a hvězdy v čase putují. Za tímhle obzorem čekal jejich starý domov.
Druhého dne šťastně dorazili do rodného dvora a bylo zas vítání a objímání se starým otcem a matkou. Na místo u studánky, kde se setkali, však nezapomněli: rozhodli se, že tam postaví hrad a na památku radosti ze svého shledání mu dají jméno Těšín.
Tak se stalo. Za čas pod hradem vyrostlo město stejného jména. V jeho hradbách lidé po staletí studánku chránili a začali jí říkat Bratrská studánka.
Dnes toto místo najdeme v polské části města, s památníkem, kde se píše, že všechno se
prý událo v roce 810.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Rozdělení Těšínska mezi dva státy ve tvaru ABCD =
2) Ve kterém roce se asi legenda udála ve tvaru EFG =
Finální souřadnice: N50°05,( ABCD - 1785 )
E014°38,( EFG - 424 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro odlov:
Můj svět se skládá z dutin
a v každé z nich něco zní.
Tam třeba žijou brouci s radostí
V jiné jsou na sebe zlí.
Víš lásko já se jen dýl rozkoukávám
mám zatím největší práci i s tím,
najít něco krásnýho víš to se stává
jen co se víc osmělím.
Kam, do které z těch dutin zamířit
je problém můj největší.
Strach, jestli vůbec na to mám
co já vím, zda mě potěší.
Víš lásko já se jen dýl rozkoukávám
já jsem ti slíbila svý indície dát.
Já od těch informací strašně moc očekávám
Já nemám chuť něco lhát.
Víš lásko já se jen dýl rozkoukávám
mám zatím největší práci i s tím,
najít něco krásnýho víš to se stává
jen co se víc osmělím.
Víš lásko já se jen dýl rozkoukávám
Já jsem ti slíbila svý indície dát.
Já od těch informací strašně moc očekávám
Já nemám chuť něco lhát.