33 Moravských legend - 10 : O darech Elišky Přemyslovny ( Biltema )
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O darech Elišky Přemyslovny
Za kralování Jana Lucemburského nepoznalo české království mnoho klidu. Pořád se vedla nějaká válka s nepřáteli, kteří útočili hned tu, hned tam. Roku 1312 na Moravu vpadl uherský šlechtic Matúš Čák Trenčanský se svými vojsky a obsadil několik hradů. Jak se o tom český král dozvěděl, svolal hotovost a vytáhl na Moravu.
Královna Eliška zůstala na Pražském hradě. Brzy se jí narodila druhá dceruška. Jan
Lucemburský přímo z bojiště přispěchal za ní, ale dlouho nepobyl, hned zas musel zpět, protože vojna s Uhry se táhla na dlouhé lokte.
Míjely týdny, a když se král nevracel, Eliška začala být smutná. Všimly si toho i její dvorní dámy a říkaly jí: „Pročpak se trápíte, Milosti? Však krále jeho rytíři dobře chrání, nic se mu nestane!"
Eliška jim nemohla říci, že se jí po Janovi obyčejně stýská - vždyť byla královnou, a ta musí být hrdá. A tak se rozhodla, že mu vyjede naproti na Moravu. Ale jen tak na půl cesty, aby ji nemohla ohrozit nepřátelská vojska. Poručila svým dámám a dvoru, aby se přichystaly,. dcerky dala k opatrování chůvě a vzkázala do Jemnice panu z Lichtenburka, ať očekává příjezd královny.
Pán z Lichtenburka a všichni jemničtí měšťané jí přichystali velkolepé přivítání. Vždyť to byla čest, hostit královnu! Po příjezdu Eliška hned sedla a napsala manželovi psaní, že na něj čeká na Jemnici a bude šťastna, když se na ni brzy přijede podívat. Dopis předala poslovi a čekala na odpověď.
Zatím se král Jan se svými vojsky snažil dobýt zpět obsazené hrady. Moc se mu to nedařilo. V bitvách ztratil už mnoho rytířů a musel si dobře rozmyslet, co a jak dál. V té době mu posel doručil královnin list. Jan se zaradoval a volal na svého pobočníka:
„Hleďte, pane z Lipé! Královna píše, že se zdržuje na Jemnici. Ještě dnes za ní pojedu!"
Králův pobočník Jindřich z Lipé byl zkušený muž i voják. Nechtěl mladému Janovi bránit v cestě za královnou, ale zrovna nebyla ta správná chvíle. A tak mu opatrně povídá: „Králi, rozvažte, zda byste neměl zůstat na bojišti a s Uhry se nadobro vypořádat. Cestou zpět do Prahy bychom se všichni mohli zastavit u pana z Lichtenburka a královnu vzít s sebou. Co říkáte, Milosti?"
Jan souhlasil. Slova pana z Lipé mu připomněla, kým je a co se od něj očekává. Do rozhodující bitvy přece musí vést vojska jedině král!
„Napiš tedy za mě královně odpověď a pošli ji hned, ať se nehněvá," řekl Jan panu z Lipé, a potom zas probírali boj.
Jindřich z Lipé napsal list a vypravil s ním čtyři posly, aby Eliška viděla, že si jí manžel váží a prokazuje jí patřičnou úctu. Brzy už poslové bušili na bránu jemnického hradu. Královna přiběhla celá nedočkavá, přečetla list a tváře jí zrůžověly. Radovala se, že na ni Jan myslí a že se nehněvá, že za ním na Moravu jela.
Poslové královnu s úsměvem sledovali a čekali, až jim dá nějakou odměnu, jak bývalo zvykem.
„Dejte každému vyplatit pět zlatých!" obrátila se Eliška na pana komořího.
Ten však rozpačitě přistoupil ke královně a tiše jí řekl: „Paní Eliško, nemůžu jim vyplatit nic. Král nenechal v pokladně jediný zlaťák, všechno vzal s sebou na výpravu. My jsme tu hosty pana z Lichtenburka, museli bychom si peníze vypůjčit od něj."
Eliška zrudla. Ponížilo ji, že je tak chudou královnou, že ani nemá čím odměnit posly. Zavolala tedy služebnou a poručila jí, co má při nést z její komnaty. Poslům řekla: „Chtěla jsem vás bohatě odměnit, ale zapomněla jsem, že královská pokladnice je chudá. Dám vám tedy co mohu."
Když služka přiběhla, královna přistoupila k poslům:
„Tobě jako prvnímu dávám kabát z dobré látky barchanu, aby ses líbil mnohým paním a láska té provázela životem. Tobě jako druhému daruji pár pletených
punčoch, aby tvé nohy byly rychlé a zprávy vždy doručily včas. Tobě jako třetímu dávám vyšívaný šátek, abys ho mohl věnovat své milé dívce. A tobě jako čtvrtému dávám tenhle věnec upletený z kvítí, které vyrostlo na jemnických lukách, v zemi, která je nám všem tak drahá a milá."
Poslové přijali dary s hlubokými úklonami. Stejně jako ostatní dvořané, kteří byli přítomni tomu výjevu, byli dojati. A mnohé pány v drahých kabátech v tu chvíli v kapsách pálily peníze jako rozžhavený kov: do té chvíle nevěděli, že královna je z nich ta nejchudší.
Do dnešních časů v Jemnici pořádají letní slavnost zvanou Barchan - na památku zdejšího pobytu české královny a jejích prostých darů, které uměla tak vznešeně darovat.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Zjisti z čísel text nacházející se v legendě a ten napiš ( bez mezer ) do checkeru 1.
( 1, 26, 18, 20, 1, 1 ) ( 11, 2, 20, 4, 2, 5, 1, 11, 2, 18, 8, 14 ) ( 1, 15, 12, 25, 3, 21 )
checker 1
2) Zjisti z čísel text nacházející se v legendě a ten napiš ( bez mezer ) do checkeru 2.
( 1, 5, 25, 21, 3 ) ( 16, 18, 12, 20, 14, 3, 16, 14, 15, 8 ) ( 16, 5, 8, 3 )
checker 2.
3) Zjisti z čísel text nacházející se v legendě a ten napiš ( bez mezer ) do checkeru 3.
( 25, 1, 1 ) ( 22, 19, 22, 14, 19, 20, 11 ) ( 9, 25, 5 )
checker 3
4) Zjisti z čísel text nacházející se v legendě a ten napiš ( bez mezer ) do checkeru 4.
( 5, 21, 20, 26, 20 ) ( 22, 14, 3, 16, 5, 5, 25, 11, 9, 9 ) ( 5, 12, 14, 22 )
checker 4
Finální souřadnice: N50°05,( checker 1 – checker 2 )
E014°37,( checker 3 – checker 4 )
N50°05,
E014°37,
Hint pro luštění:
Text začínáme psát a číst ve třičtvrtě.
Hint pro odlov a luštění:
Na jaře se vrací od podzima listí,
mraky místo ptáků krouží nad Závistí,
kdyby jsi se někdy do lesa chtěla vrátit,
nesměla bys, keško naše, úkryt ztratit.
Našel jsem na dubu micro keš.
bez držáku, bez logbooku, bez jména,
když jsem šel domů další keš vyluštit,
pot teče po těle, ve třičtvrtě v duši klid.
Pot teče mě moří, po těle mě smáčí,
jednou hráze boří, jindy tiše pláče,
někdy mám ten pocit, i když časy plynou,
že vidím tvůj obraz v potu pod hladinou.
Našel jsem na dubu micro keš.
bez držáku, bez logbooku, bez jména,
když jsem šel domů další keš vyluštit,
pot teče po těle, ve třičtvrtě v duši klid.
Na jaře se vrací listí od podzima,
čas se někam ztrácí, brzo bude zima,
svět přikryje ticho, tečka za příběhem,
kdo pozná čí pot zapadal sněhem.
Našel jsem na dubu micro keš.
bez držáku, bez logbooku, bez jména,
když jsem šel domů další keš vyluštit,
pot teče do země, ve třičtvrtě v duši klid.
Našel jsem na dubu micro keš.
bez držáku, bez logbooku, bez jména,
když jsem šel domů další keš vyluštit,
pot teče do země, ve třičtvrtě v duši klid.