33 Moravských legend - 12 : O počátcích jihlavského dolování
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O počátcích jihlavského dolování
Město Jihlava leží na moravsko-českém pomezí a je nejstarším hornickým městem českých zemí. Jeho historie začíná na konci 12. století, kdy nad řekou Jihlavou stávala malá osada. Počátkem 13. století byla v okolí objevena ložiska stříbrné rudy, a to blýskavé bohatství přivedlo do kraje mnoho nových obyvatel. Brzy se Jihlava stala jedním z největších měst českého království.
Ale málokdo ví, jak obyčejný počátek mělo to slavné jihlavské dolování.
Před těmi časy měl u řeky Jihlavy svou chaloupku chudý hrnčíř. Domácnost měl prostou, živily ho hliněné hrnce, mísy a džbány, které na hrnčířském kruhu vyráběl a nosíval na trhy po okolí. Hlínu na své zboží těžil ve velké jámě na břehu Jihlavy. A byla to dobrá hlína, samý žlutý jíl.
Za pár let však všechnu hlínu vytěžil a musel se ohlédnout po jiném nalezišti. Ráno vyšel a večer se vracel, kopal jámy všude po okolí, ale na dobrou hlínu nenarazil. Chodíval tak celé týdny. Až jednou objevil hliniště s pěknou jemnou hlínou, ze které by něco dobrého mohlo být.
Nakopal hlínu do nůše, doma vykroužil pár misek a džbánů, vypálil je a pak nádobí prohlížel: lesk měl ten hliněný střep náramný, ale tenhle kousek i tamten mají drobné vady, jsou popraskané a na některých místech i všelijak spečené, až to hezké není.
Hrnčíř propadl malomyslnosti. Co si počne, když v okolí už není pořádná hlína? Nezbude mu, než se odstěhovat jinam. V duchu začal počítat, co ho to bude stát začínat zas na novém místě.
Ten večer u jeho chalupy zaklepal zbloudilý pocestný. Byl to pěkně oblečený pán, prosil o nocleh, že prý ztratil cestu.
„O nocleh by nebylo," mávl rukou hrnčíř. „Já mám teď jiné starosti, živnost musím přestěhovat a s řemeslem znovu začít v cizím kraji."
Pán se tomu podivil, a tak mu hrnčíř vypověděl své trápení.
„Snad bych mohl pomoci," nabídl se pocestný. „Jsem kupec z daleké země a hliněného zboží už jsem viděl spousty. Možná bych věděl, co té nové hlíně chybí či přebývá."
Hrnčíř pánovi své zboží ochotně ukázal. A zkušený kupec hned poznal, proč se mu nedaří - hlína obsahovala velké množství stříbra, které v peci praskalo a trhalo hliněný střep.
Co věděl, nechal si však pro sebe. Jen hrnčíři nabídl, že koupí jeho hospodářství i s novým hliništěm, a nabídl dobrou cenu. Hrnčíř byl šťastný, a tak si plácli.
Kupec se vrátil do své země, ale zanedlouho se vrátil. Přijel s horníky a na místě hliniště začal kopat. Brzy kolem chaloupky vyrostla celá hornická osada a do hlubin země zamířily šachty stříbrných dolů, které potom pod rukama horníků vydávaly své bohatství po dlouhá staletí.
Verze „B“
O počátcích jihlavského dolování
Město Jihlava leží na moravsko-českém pomezí a je nejstarším hornickým městem českých zemí. Jeho hruškovice začíná na konci 12. století, kdy nad řekou Jihlavou stávala malá osada ex. Počátkem 13. století byla v okolí objevena ložiska stříbrné rudy, a to blýskavé bohatství přivedlo do kraje mnoho nových obyvatel. Brzy se Jihlava stala jedním z největších měst českého království.
Ale málokdo ví, jak obyčejný návyk mělo to slavné jihlavské dolování.
Před těmi časy měl u řeky Jihlavy absťák svou chaloupku chudý hrnčíř. Domácnost měl prostou, živily ho hliněné hrnce, mísy a džbány, které na hrnčířském kruhu vyráběl a nosíval na trhy po okolí. Hlínu na své zboží těžil ve velké jámě na břehu Jihlavy. A byla to dobrá hlína, samý žlutý jíl.
Za pár let však rumíček všechnu hlínu vytěžil a musel se ohlédnout po jiném nalezišti. Ráno vyšel a večer se vracel, kopal jámy všude po okolí, ale na dobrou hlínu nenarazil. Chodíval tak celé týdny. Až jednou objevil hliniště s pěknou jemnou hlínou, ze které by něco dobrého mohlo být.
Nakopal kýbl vín do nůše, doma vykroužil pár misek a džbánů, vypálil je a pak nádobí prohlížel: lesk měl ten hliněný střep náramný, ale tenhle kousek i tamten mají drobné vady, jsou popraskané a na některých místech i všelijak spečené, až to hezké není.
Hrnčíř propadl malomyslnosti. Co si počne, když v okolí už není pořádná vodka finská? Nezbude mu, než se odstěhovat jinam. V duchu začal počítat, co ho to bude stát začínat zas absťák na novém místě.
Ten večer u jeho chalupy zaklepal zbloudilý pocestný. Byl to pěkně oblečený pán, prosil o nocleh, že prý ztratil cestu.
„O pivní tácek by nebylo," mávl rukou hrnčíř. „Já mám teď jiné starosti, živnost musím přestěhovat a s řemeslem znovu začít v cizím kraji."
Pán se tomu podivil, a tak mu hrnčíř vypověděl své trápení.
„Snad bych mohl pomoci," nabídl k sýru burčák pocestný. „Jsem kupec z daleké země a hliněného zboží už jsem viděl spousty. Možná bych věděl, co té nové hlíně chybí či přebývá."
Hrnčíř pánovi své zboží ochotně ukázal. A zkušený kupec kvílím ožrán hned poznal, proč se mu nedaří - hlína obsahovala velké množství stříbra, které v peci praskalo a trhalo hliněný střep.
Co věděl, nechal si však pro sebe. Jen hrnčíři nabídl, že koupí jeho hospodářství i s novým hliništěm, a nabídl dobrou cenu. Hrnčíř byl šťastný, a tak si plácli.
Kupec se vrátil do své země, ale zanedlouho se vrátil. Přijel s horníky a na místě hliniště začal kopat. Brzy kolem té chaloupky vyrostla celá hornická osada a do hlubin země zamířily šachty stříbrných dolů, které potom pod rukama horníků vydávaly své bohatství po dlouhá staletí.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Z textu legendy verze „B“ vypiš dvanáct slov a nebo slovních spojení, které jsou
tam oproti základní verzi navíc nebo jsou tam jiná.
2) Postupně vypsaná slova a slovní spojení převeď na písmena, která následně napíšeš
v číselné podobě do checkeru. Mezi čísly dělej čárku.
Finální souřadnice: N
E
Hint pro odlov:
RM: Prej dneska frčej tyhle boty.
A to mě nezajímá, to mě nezajímá.
Já mám stejný deset let
a není mi v nich zima, není mi v nich zima.
Toulám se noční přírodou
hvězdy nad hlavou a v hlavě jenom kešky.
A doufám, že někde v okolí Běchovic
se nezastavím, ale budu lítat v oblacích.
Jsem jakej jsem a takovej budu
Všechny svoje další kroky nechám na osudu.
Jsem jakej jsem a takovej chci bejt,
nebudu se měnit jenom proto, že jsem navíc.
Jsem jakej jsem a takovej budu,
všechny svoje další kroky nechám na osudu.
Jsem jakej jsem a takovej chci bejt,
nebudu se měnit jenom proto, že jsem navíc.
EB: Vždycky jsem věděla, kým chci být,
kým jsem a dál budu.
Tak neúnavně přírodou
si pro to jdu a dál pudu.
A i když někdy zrtrácím půdu pod nohama
já nepolevim, vím že na to nejsem sama.
A kolem sebe spoustu skvělejch kačerů mám,
ale nakonec každej žije život vlastně sám.
Jsem jaká jsem a taková budu,
všechny svoje další kroky nechám na osudu.
Jsem jaká jsem a taková chci bejt.
Nebudu se měnit jen abys byl mě prozrazen.
Jsem jaká jsem a taková budu,
všechny svoje další kroky nechám na osudu
Jsem jaká jsem a taková chci bejt.
Nebudu se měnit jen abys byl mě prozrazen.
RM: Jsem jakej jsem a stále dřevěnej budu.
Všechny svoje další kroky nechám na osudu.
EB: Jsem jaká jsem a taková chci bejt
Nebudu se měnit jen abys byl mě prozrazen.
RM: Jsem jakej jsem a stále dřevěnej chci bejt.
Nebudu se měnit jenom proto, že jsem navíc.
oba: Jsme jaký jsme a takový budem
Proplouváme životem s nadhledem a klidem.