První působiště zlínské ZOO se nacházelo v městských sadech ve Zlíně. Nyní již skoro neznámá zoologická zahrada, která byla zřízena z iniciativy firmy Baťa, vznikla na počátku 30. let 20. století. a existovala zde pár let. Přestože byla otevřena pouze krátkou dobu, patila mezi nejstarší veřejné zoologické zahrady v republice.
Ale o ní řeč nebude, aspoň ne teď.
Zmíněná zoo byla přesunuta na kopec Tlustá hora nad město.
Takže ano, i tady byla ZOO.
Původně měla na vrcholu stát klasická vyhlídková věž. 1. května 1927 uspořádal zlínský Klub československých turistů slavnostní položení základního kamene rozhledny. Jenomže nebylo těch peněz, a proto se tímto kamenem vše na chvíli zastavilo. Po šesti letech (1933) svitla místním nová naděje – bylo rozhodnuto na Tlusté hoře postavit letecký maják. 42 metrů vysokou ocelovou konstrukci navrhl ing. Vtelenský. Svařena byla díky pracovitosti techniků z Baťových závodů za necelých 20 dnů. Horní plošina byla vyhrazena pro svůj účel – mohutný reflektor majáku, který byl prý vidět až 150 km daleko. Kousek pod ní, ve výšce 36 metrů byl ochoz sloužící od 1. května 1933 návštěvníkům jako rozhledna. Za rok se stala Tlustá hora tak oblíbeným cílem, že bylo okolí upraveno v lesopark s občerstvením, lavičkami a i malou zoologickou zahradou.
S postupným stěhováním zvířat z městského parku do lesa na vrcholu Tlusté hory začali pracovníci ZOO koncem jara 1934 a v první polovině července byla celá zahrada přestěhována. Zvířata byla umístěna v ohradách a prostorných klecích postavených na prostranství před rozhlednou.
Na jaře 1935 se ve společné velké ohradě na Tlusté hoře procházeli daňci, velbloudice a pávi, vedle byly dvě klece s opicemi. V dalších klecích se nacházeli dva mývalové, jezevec, čtyři lišky se třemi mláďaty a dva lvi (Cézar a Betty). Dále byli v zoologické zahradě papoušci, andulky, snovači, hrdličky, zlatí, diamantoví a královští bažanti a ochočený srnec.
Situování zlínské zoologické zahrady na vrcholu hory mělo jednu nevýhodu – nedostatek vody. Studna u Majáku se neosvědčila a voda se musela třikrát týdně dovážet ze sousední vesnice. Tím se vydržování zvířat prodražovalo, ale samotným zvířatům pobyt uprostřed vzrostlých stromů vyhovoval.
Berberský lev Cézar vyrostl do krásy a čekala ho velká kariéra. Pěkně urostlý lev s mohutnou hřívou neušel pozornosti sochaře Bohumila Kafky při jeho návštěvě Zlína v září 1935. Sochař a profesor Akademie výtvarných umění v Praze Bohumil Kafka se totiž připravoval ke zhotovení pomníku slovenského astronoma, generála a politika Milana Rastislava Štefánika v Bratislavě, jehož součástí byla také 3,5 metru vysoká a 6 metrů dlouhá bronzová socha lva bránícího státní znak (tato socha je nyní umístěna na vnitřním nádvoří Strahovského kláštera). Proto byl zlínský lev zapůjčen na půl roku k modelování do Prahy.
V květnu 1931 byl na zahradě vily Tomáše Bati natáčen slavný Baťův projev „Nebojme se budoucnosti“ firmou Fox Movieton News (jediný zachovaný zvukový snímek Baťova hlasu). V té době stála Césarova klec na zahradě Baťovy vily, a když se do projevu pozorně zaposloucháte, uslyšíte na závěr řvoucího lvíčka Césara. Na dvou místech se zde ozývá jeho temné mručení, sice jako vzdálené zvukové pozadí, ale přece jen dobře slyšitelné.
Na jaře 1939 už byla naše země okupována hitlerovským Německem a hospodářské a politické poměry se rapidně zhoršily. Blížil se začátek druhé světové války a spolu s ním i konec zlínské zoologické zahrady na Tlusté hoře. Zatímco k její návštěvě zvaly místní noviny zlínské občany ještě začátkem května 1939, v tipech na pěší výlety ze Zlína publikovaných v časopise Zlín v červnu téhož roku zmínka o Tlusté hoře, Majáku či zoologické zahradě schází. Naposled se ještě setkáváme s propagací zoo v brožuře místopisného sborníku Zlín vydaného v dubnu 1940, kde se píše, že „v létě je na Tlusté hoře umístěna zoologická zahrada“. O její existenci v tom roce svědčí i kritický článek v pátečním Zlíně z 28. 6. 1940, který popisuje příhodu spojenou s nerespektováním upozornění na zákaz krmení zvířat návštěvníky zoo.
V propagační publikaci vydané pro německé obyvatelstvo o rok později zaznamenáváme v kapitole o vycházkách ve Zlíně už jen upozornění na vyhlídkovou věž – zmínku o zoo bychom už hledali marně.
A tak víme jen z doslechu a od pamětníků, že pro nedostatek potravy bylo nutné ubohá zvířata prodat nebo utratit. V době omezení zásob bylo další udržování zahrady takřka nemožné. Tíživou situaci v zásobování obyvatel Zlína v té době dokládají měsíční hlášení zlínské četnické stanice. K citelnému nedostatku některých druhů potravin docházelo nejprve přechodně od jara 1940, ale od června téhož roku se zásobovací potíže stupňovaly. K nedostatku vepřového masa se postupně i během následujícího roku přidávaly další potraviny.
Na Tlusté hoře dnes toto výletní místo připomínají pozůstatky betonových základů pro klece zvířat.
