33 Moravských legend - 13 : O koláři Birkovi
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O koláři Birkovi
Lednice leží na samém jihu Moravy, blízko rakouských hranic. Je proslavená nádherným zámkem a velkým přírodním parkem s rybníky a romantickými stavbami. Nynější velkolepou podobu vtiskli lednickému zámku šlechtici z rodu Lichtenštejnů v 18. století.
Ale ani městečko Lednice na tom se slávou není tak zle - o věhlas místních řemeslníků se postaral zdejší kolář Jiří Birk. Je tomu už bez mála čtyři sta let.
Jednou večer sedí Birk v hospodě se sousedy, a jak na Moravě bývá zvykem, u jednoho dobrého vědra vína probírají všechno možné. Moravské víno je ze všech nejlepší, musí se však pit pomalu a opatrně. Rozvazuje jazyky, vhání krev do hlavy a našeptává silácké řeči.
„Tak jsme dnes měli zabijačku, sousedé. Ráno jsem zapíchl pašíka, k obědu z něj byl guláš a tuhle jsem přinesl ochutnat jitrničky od večeře," halasí řezník a na stůl staví mísu jitrnic.
Hned si každý vzal, ochutnal a chválil řezníka: „Dobré jsou! A panečku, to musela být práce, celý den v jednom kole.“
„Copak z pašíka nadělat jitrničky, to se dá za den stihnout snadno," mávne kovář rukou jako lopata, „ale když máte výheň pěkně rozpálenou, to se teprve člověk musí ohánět! Železo nepočká. Hned žhavé teče jako med, hned zas chladne na kámen. Já musím kladivem bušit ráz na ráz, pěkně svižně, jinak by se kůň nových podkov nedočkal."
„Copak železo,“ šermuje rukama pekař. „Těsto snad počká? Jak vzejde kvásek, musí se zadělávat, bochníčky tvarovat a šup s nimi do pece. A to si musím pěkné přivstat, ještě za tmy Jinak by mne vale ženské hnaly, kdybych ráno neměl čerstvý chleba."
„Sousedé," povídá kolář Birk. „Jak vás tak poslouchám, myslíte si, že ze dřeva se dělá pěkně pomaloučku. Ale když se panstvu ráno poláme kolo ke kočáru, já musím do oběda udělat nové."
„Ale to nás vodíš za nos, koláří," bouchl řezník pěstí do stolu.
„Co? Že někoho vodím za nos? Tak abyste věděli, když ráno o šesté porazím strom, do poledne z něj bude nové kolo a ještě ho do večera stačím dokutálet na brněnský rynek."
„Víš, jak daleko je odsud do Brna?" vykulil oči pekař. „Radši už nic neříkej, koláři, mohl bys litovat..."
„Tak se pojďme vsadit. Zítra to provedu, jak jsem řekl!" zavolal Birk. „Sázím šesterku vína pro všechny. A když vyhraju, dá sud každý z vás."
Sousedé se rozesmáli, až jim z očí slzy tekly. Ale když Birk jinak nedal, na tu sázku si s ním plácli.
Druhý den ráno, sotva se rozbřesklo, spěchal Birk do lesa s pilou a sekerou. Řezník a pekař a kovář s ním, aby nešidil. Kolář si vybral pěkný dub, a když se slunce vyhouplo na oblohu, měl strom poražený a pořízem z něj loupal kúru. Pila, sekera a dláto mu v rukou jen lítaly. Brzy měl nadělanou hromádku loukoti, špici i hlavu, a kolo srazil dohromady.
„Vzít za dílo umíš, koláři," ošívali se sousedé. Ale pamatuj si, jestli má sázka platit, musíš přinést potvrzení od brněnského purkmistra, že jsi tam do setmění dorazil."
„Přinesu," slíbil Birk. A vy tři chystejte bečky...!"
Nadešla nejtěžší část jeho úkolu. Kolář běžel po prašné cestě, kolo hnal před sebou. Když cesta byla do kopce, musel vzít těžké kolo na záda. Potil se a supěl jako čert, však slunce už stálo vysoko a čertovsky pálilo. Ale kolář se ani na chviličku nezastavil a uháněl dál.
Dobíhal se svým kolem k Brnu, když slunce zrovna zapadalo. V městské bráně už chrastili těžkými řetězy, že budou zavírat, ale Birk bránou stačil proběhnout a hned na radnici. Vrazil do radní síně a purkmistra zastihl na odchodu.
Když mu pověděl, co a jak, purkmistr mu vystavil potvrzení. A tolik se divil kolářově zručnosti a výdrži, že svolal všechny radní, aby se přišli podívat. To kolo si pak brněnští od Birka vyprosili a na památku toho kousku ho zavěsili do průjezdu brněnské radnice. Visí tam dodnes a je na něm vytesáno i jméno kolářského mistra Jiřího Birka.
V Lednici potom sousedé koláře slavně přivítali a za vyhranou sázku mu předali sudy vína. A bylo ho tolik, že to víno pak v hospodě popíjeli celý rok. To se ví, zase jim stoupalo do hlav a zase vedli silácké řeči - ale s Birkem se už nikdo sázet nechtěl.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Jaký je (podle Moravských lidových názvů sudů) celkový počet litrů vína zmíněný
v legendě – ABCD,E =
2) Kolik litrů vína podle legendy mohl večer vypít Birk se sousedy – FG,H =
3) Kolik litrů vína Birk vsadil – IJK =
4) Kolik litrů vína Birk vyhrál – LMNO =
5) Jak je legenda asi stará – PQR =
Finální souřadnice: N50°05,( ABCD,E – FG,H - 4490 )
E014°38,( LMNO – IJK – PQR - 820 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro odlov:
Kolikrát se stane a někdy ani nevíš jak,
že stojíš na hraně a vítr fouká příliš.
A tak se řítíš dolů, leccos ti možná dojde.
Najednou se modlíš k Bohu a čekáš jestli ti to projde.
Jednou za čas se to stává.
Náhoda je blbec a smrt je kráva.
Víš lásko máme ještě chvíli,
než vyrazíme spolu k micro keši
nahoru a pak dolů.
Víš lásko máme ještě chvíli,
Než vyrazíme spolu po žebříku
směrem k cíli.
Kolikrát se stane a někdy ani nevíš jak,
že vlaješ vzduchem a vítr zrovna nefouká.
A tak se řítíš dolů, rychle jako nikdy.
Jak směšný se teďkom zdaj všechny starý křivdy.
Jednou za čas se to stává.
Náhoda je blbec a smrt je kráva.
Víš lásko máme ještě chvíli,
než vyrazíme spolu k micro keši
nahoru a pak dolů.
Víš lásko máme ještě chvíli,
než vyrazíme spolu po žebříku
směrem k cíli.
Víš lásko máme ještě chvíli,
než vyrazíme spolu k micro keši
nahoru a pak dolů.
Víš lásko máme ještě chvíli,
než vyrazíme spolu po žebříku
směrem k cíli.
Víš lásko máme ještě chvíli,
než vyrazíme spolu k micro keši
nahoru a pak dolů.
Víš lásko máme ještě chvíli,
než vyrazíme spolu po žebříku
směrem k cíli.