33 Moravských legend - 15 : O sirotkovi z Macochy
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O sirotkovi z Macochy
Propast Macocha je svou hloubkou 138 metrů nejhlubší propastí České republice i ve
střední Evropě. O tom, jak přišla ke svému jménu, vypráví pověst ze 17. století.
Ve vesnici jménem Vilémovice žil kdysi sedlák. Žena mu brzy zemřela a on zůstal sám s malým synkem. Staral se, jak mohl, brával chlapečka s sebou na pole, ale uvařit a dohlédnout na domácnost už bylo nad jeho síly. A tak se znovu oženil, aby měl chlapec novou mámu a statek zas hospodyni.
Nová žena byla čiperná, práce se nebála a malého Martina měla jako vlastního. Zakrátko zas na statku všechno jen kvetlo a sedlák se znovu usmíval. A jakou měl radost, když se mu do roka narodil další synáček!
Jenže nebývá všechno tak, jak se zdá na pohled. S příchodem bratříčka nastaly Martinovi zlé časy. Selka se v maličkém jen shlížela, ale pro nevlastního chlapce už neměla tolik dobrého jako dřív. Dávala mu těžkou práci - hned krávy pást, hned dříví štípat, ale jídla o to min. Přidala i zlé slovo a sem tam nějaký ten pohlavek. Vždyť Martin jako nejstarší dostane statek a její synek vyjde naprázdno, proč by mu měla život ulehčovat?
Martin se trápil, ale bál se postěžovat si otci: ten si hleděl práce a domů se unavený vracel až večer. A to si macecha dávala dobrý pozor, aby se k Martinovi pěkně chovala.
Zlo a závist jsou však špatní rádci, a ještě horší vládci.
Jednou sedlák povídá: „Ženo, zítra pojedu do města a nejmladšího vezmu s sebou. Nic se neboj, vrátíme se do večera. Ty tu s Martinem všechno snadno zastaneš."
Brzo ráno sedlák zapřáhl koně za vůz, malého posadil vedle sebe a vyjeli.
Sotva zmizeli za zátočinou, macecha se obrátila k Martinovi: „Víš co? Dnes je krásný den, půjdeme do lesa na jahody!"
Martin byl rád, že k němu macecha zase pěkně mluví. Tak si oba vzali hrnky a šli.
Chodili po lese, našli jahody i hřiby. Slunce svítilo a svět se smál. Zatoulali se daleko od vesnice, až do míst, kam se každý bál chodit černala se tu propast, hluboká, hlubokánská, a na jejím dně se zelenalo jezero. Vyprávělo se, že tu samo peklo otvírá svou tlamu a koho že propast uchvátí, toho nevrátí. A snad to byla i pravda. Vždyť les kolem byl zlověstně temný a tichý, ani ptáci tu nezpívali.
Martin se bál a dál už jít nechtěl. Ale macecha ukázala k okraji pro pasti, kde se červenaly veliké jahody:
„Podívej, takové krásné jahody! Běž je natrhat, přece je tu nenecháme!"
Chlapec poslechl. Sotva se však přiblížil k okraji propasti, macecha přiskočila a vší silou do něj vrazila. Martin se zapotácel, vykřikl - a byl pryč.
Macecha tu stála sama, bledá a strnulá, srdce jí v hrudi poskakovalo. Chtěla se vrátit zpátky do vesnice, počkat na manžela a bědovat, že Martina neuhlídala a sám do propasti spadl. Ale tíha zlého skutku na ni dopadla jako balvan.
Rozběhla se po lese a před očima měla Martinovu tvář, trny a větve jí drásaly šaty i tělo, nevěděla, kudy a kam běží, až ji cesta zavedla zase k propasti.
Teprve tady si uvědomila, co strašného provedla. Copak by jí někdo mohl odpustit? Copak by mohla odpustit sama sobě, že zabila nevinného sirotka...?
Zakryla si rukama oči, udělala krok do prázdna a padla do hlubiny.
S večerem se sedlák vrátil z města.
Vypřáhl koně, se synkem na ruce pospíchal do světnice - ale ve stavení nikdo, kamna studená, dobytek bučí hlady.
Když zvonili klekání, šel sedlák po vesnici a ptal se po ženě a synovi
„Odešli už zrána“, prý na jahody. „Nevrátili se?" divili se sousedé.
Sedlák vzal svítilnu a vydal se do lesa. Volal ženu i syna jménem, chodil křížem krážem, prodíral se houštinami, klopýtal přes pařezy. Spustila se divoká bouře, vítr hučel a ohýbal stromy, blesky rozsvěcovaly oblohu. Ve světle blesků sedlák viděl, že se dostal až k propasti. A najednou se mu zdálo, že v tom rachotu hromů a kvílení vichru zaslechl slabý pláč.
Lehl si na břicho na okraj strže, pohlédl dolů - a ve svahu hluboko pod sebou uviděl zmáčeného Martina, jak se z posledních sil drží větví pokroucené borovice.
Vydrž synku! Drž se pevně, nepouštěj se! Přivedu pomoc!"
Otec běžel bez dechu, zburcoval vesnici. Pár sedláků se svítilnami a pevnými lany spěchalo s ním. Martina vytáhli v poslední chvíli. Prokřehlého, ani nemohl mluvit, jak mu zuby drkotaly.
Až doma otci vypověděl, jak to všechno bylo. Druhý den po maceše našli jen červený šátek, který se zachytil na keři rostoucím na samém okraji hlubiny.
Od těch dob nese propast jméno po nešťastné maceše, která neměla dost lásky pro sirotka. A za větrných a deštivých nocí, kdy kraj bičují blesky a rachotí dunění hromu, prý je slyšet z hlubin zoufalý ženský pláč.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Jakou hloubku má Macocha – ABC =
2) Jakou dobu padala macecha – D =
( Zaokrouhli na celé číslo )
3) Jakou přibližnou rychlostí ( nepočítej odpor vzduchu ) v KM/H dopadla macecha
na dno Macochy – EFG =
( Zaokrouhli na celé číslo )
Finální souřadnice: N50°05,( ABC + EFG – D + 519 )
E014°38,( ABC – EFG +D + 251 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro luštění:
Hodnoty se kterými počítáš zaokrouhli na jedno desetinné číslo.
Hint pro odlov:
Vem si teď můj logbook
Ať víš s kým máš tu čest, byla jsem frajerka
Měla jsem svůj dub, skrýší víc.
Chtěla jsem spoustu návštěvníků
Teď jsem zůstala sama
Vem si ten můj bílej cár
Je poslední co mám
Můžeš vidět krásnej dub
Můžeš sto sedáků mít
Můžeš mít milion karabin
Bez smycí nejde lízt.
Můžeš jít s kým jen chceš
Stejně Ti říkaj jseš flink
Můžeš mít milion karabin
Bez smycí nejde lízt.
Já vždycky začal žít až u stromu
Jak kýčovitej hit, představ si to
Když mi u stromu žebřík stál
Už neuměl jsem lízt.
Můžeš vidět krásnej dub
Můžeš sto sedáků mít
Můžeš mít milion karabin
Bez smycí nejde lízt.
Sám se sedákem jsi sám
Sám se sedákem jsi sám
Je to zlý když v hlavě Tvý
Se smuteční neon rozsvítí
Jsi se sedákem jsi sám.