Z historie domu bratří Čapků
Vila uprostřed klidné čtvrti na pražských Vinohradech je jedna z nejvzácnějších v celé metropoli i zemi. Bydlel v ní slavný spisovatel Karel Čapek s rodinou. Unikátní je především neporušený interiér a jeho vybavení.
Vila byla postavena mezi léty 1923 a 1924 architektem Ladislavem Machoněm. Josef Čapek se svou rodinou obýval levou část, Karel pak pravou stranu dvojdomku. Každý měl vlastní vchod, spojovací dveře v kuchyni ale bývaly otevřené, aby se mohli navštěvovat. Pravou stranu vily zakoupila městská část Praha 10, která zde roku 2015 otevře expozici bratří Čapků. Druhá část vily zůstává ve vlastnictví potomků Josefa Čapka. Zájemci si ale už teď mohou vilu prohlédnout alespoň virtuálně na stránkách MČ Praha 10.
Z místností, ve kterých se scházeli přední představitelé předválečného Československa, dosud nezmizel duch první Československé republiky. Místnosti v horním patře domu zůstaly zachovány tak, jak je Čapek naposledy použil, a další obyvatelé domu do nich chodili pouze uklízet. V jedné z místností je například křeslo, ve kterém sedával prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
V příborníku v místnosti, kde se scházeli proslulí Pátečníci, je umístěn dobový servis nebo sklenice s číslem, aby každý z hostů svou číši poznal. Na stole v pracovně jsou položeny noviny s nedoluštěnou křížovkou a v gramofonu je stále položena deska. Dochovala se také kuchařka s jídly, která byla Pátečníkům nabízena. Z dalšího inventáře se dochovaly umělecké předměty, knihovny, korespondence, fotografie apod.
Život bratří Čapků je na několika místech propojen s Vinohrady - v letech 1921 - 1923 byl Karel Čapek dramaturgem a kmenovým autorem Městského divadla na Královských Vinohradech. Ve vinohradském divadle se také seznámil se svou pozdější ženou, herečkou Olgou Scheinpflugovou, která mimochodem také bydlela na Vinohradech (ul. Budečská 42).
Ulice Bratří Čapku začíná nenápadně ve Šrobárově ulici na Vinohradech. Jmenuje se tak až od roku 1947, původně se jmenovala Úzká. Za vinohradským pivovarem se už rozkládalo pražské předměstí. Bratři Čapkové sem přišli v roce 1925. Nejdříve v Praze bydleli v Říční ulici čp. 532/11, společný dvojdům vznikl až po smrti jejich maminky. Vedou k němu krásně zaoblené kočičí hlavy, možná pamatují kroky T. G. M., Eduarda Basse, Karla Poláčka, Vladislava Vančury, Fráni Šrámka, Ferdinanda Peroutky, Františka Langra a dalších pátečníků přicházejících sem na pravidelné schůzky.
Na zahrádce bratři soupeřili, čí bude krásnější. Až do své smrti v roce 1985 o ni pečoval zahradník Václav Motl, kterého Čapek důvěrně oslovoval Motlíku. Karel s ovdovělým tatínkem obýval pravou část, Josef se ženou a dcerou Alenkou levou, ve štítě měl ateliér.
Josef Čapek (23. března 1887 - duben 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen) byl český malíř, spisovatel, fotograf, grafik a knižní ilustrátor. Byl spoluzakladatel Skupiny výtvarných umělců, poté člen Spolku výtvarných umělců Mánes, s kterou se rozešel aby pak působil ve skupině Tvrdošijných. Jako jevištní výtvarník spolupracoval s Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a s Městským divadlem na Vinohradech. Začínal jako redaktor Národních listu, později (1921-1939) byl redaktorem a výtvarným kritikem v Lidových novinách. Mimo to působil jako redaktor v několika časopisech zabývajících se výtvarným uměním - Umělecký měsíčník, Volné směry. Působil i jako karikaturista. Za protifašistickou činnost byl v září 1939 zatčen a do roku 1945 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Tam také zemřel.
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova jako mladší bratr malíře Josefa, spolu s ním také vytvořili některá díla. Mezi jeho díla patří knihy Továrna na absolutno, Krakatit, Povídky z jedné a druhé kapsy, Válka s mloky, byl autorem dramat Loupežník, R.U.R., Ze života hmyzu, Věc Makropulos a dalších. Známá je i jeho tvorba pro děti - knihy jako Měl jsem psa a kočku, Dášenka čili život štěněte nebo Jak se co dělá. Byl redaktorem Národních listu a poté Lidových novin. Zemřel 25. prosince 1938 na zánět plic.