Jednou z oblíbených tradic svatebního dne je házení svatební kytice. Odkud přišel tento zvyk? Z anglosaských zemí, kde se prosadil už před mnoha desítkami let. Konec konců u nás by to dříve ani nebylo možné, kytice byly jednak příliš velké a jednak si je nevěsty chtěly nechat buď jako památku na svatební den, případně je třeba dávaly na hrob svých již nežijících rodičů.
Jak tento zvyk probíhá? Velice jednoduše: nevěsta se postaví zády k neprovdaným dívkám a hodí kytici přes hlavu, případně přes levé rameno. Podle tradice se dívka, která kytici chytí, nejpozději do roka sama vdá! :)
Svatební kytice se hází samozřejmě až v okamžiku, kdy ji nevěsta nepotřebuje (pokud si ji nechce nechat, jako v našem případě, my jsme tudíž tento zvyk na naší svatbě neaplikovali…:)). Nesmí se tudíž třeba zapomenout na to, že nevěsta si kytici často bere na svatební focení, které mnohdy probíhá třeba až v podvečerních hodinách!
Pokud si chce nevěsta svou svatební kytici ponechat, je samozřejmě možné mít „náhradní“ kytici určenou právě na házení. A pokud chcete mít opravdu „originální“ házení kytice, zkuste zjistit, jestli třeba někdo z dotyčných pánů nechce svou milou požádat o ruku. Pakliže ano, může si v okamžik hodu pro kytici prostě přijít, převzít a zanést své milé s žádostí o ruku. Pak ještě musíte doufat, že řekne ano, protože pokud řekne ne, budete mít ze své svatby ne zrovna šťastný zážitek… Byť vtipný možná ano… :D