Borovicovité
Jsou nejpočetnější čeledí jehličnanů. Jedná se obvykle o stromy vysokého vzrůstu (douglaska tisolistá je druhým nejvyšším jehličnanem po sekvoji vždyzelené). Vznik čeledi se datuje do období spodní jury, tedy téměř 200 mil. let v minulosti. Od té doby se borovicovité rozšířily po téměř celé severní polokouli (od tropů po subpolární oblasti). Jediným zástupcem borovicovitých jižně od rovníku je Pinus merkusii, endemit rostoucí na Sumatře. Kromě borovic patří do této čeledi také smrky, jedle, modříny a cedry. A pak je tu samozřejmě nejvzácnější a kačersky nejvýznamější zástupce čeledi - borovicovník biltemový.
Borovicovník biltemový
Borovicovník biltemový (Pinea biltema) patří mezi nejvzácnější jehličnany. Na světě je známo pouze několik jedinců. Jeho nejbližší příbuznou je borovice lesní (Pinus sylvestris), od které je na první pohled těžko rozlišitelný. Stejně jako ona dorůstá několika desítek metrů, má mohutný kořenový systém a 4 - 8 cm dlouhé jehlice vyrůstající ve svazečcích po dvou. Zajímavostí tohoto druhu jsou ovšem tzv. kešule - nepravé plody vyrůsající ve výšce několika metrů. S pomocí speciálního česacího zařízení je lze snadno oddělit od větví, ze kterých rostou, a po otevření v nich najít papírovitou strukturu (logbook). V případě opatrného uzavření a vrácení na původní větev taková kešule pak prosperuje dál, což lze činit i opakovaně (nejsou výjimkou ani několik let staré stále živé kešule).
Něco málo o keši
Zvu vás a vaši biltemu na krátkou procházku lesem. Keš se nachází na stromě na okraji borovicového háje. Je cca v 8 metrech a maskovaná, proto vysoká obtížnost. Jakmile ji očima vyhledáte, samotný odlov by s vhodným nástrojem už neměl být problém.