Pepík byl malý brhlík, který se ocitl na pokraji zoufalství. Opuštěný, křehký a vyčerpaný přelétával z jednoho stromu na druhý, hledajíc něco, co by utišilo jeho velký hlad.
Zima však byla neúprosná a dávala malým ptákům málo možností na přežití. V tu chvíli, kdy se zdálo, že už nemá sílu pokračovat, spatřil krmítko visící na stromě. Bylo plné chutných semínek a kousků ořechů a Pepík se do něj okamžitě vrhl. To, co mělo být jen jediným občerstvením, se stalo záchranou.
Měl tam také možnost potkat další ptáky, kteří přilétali ke krmítku, a s nimi si vytvořil nové přátelství. Brzy už nebyl osamělý a jeho život se změnil k lepšímu.
Jenže nejtěžší zkouška teprve přišla, když se jednoho dne objevili draví ptáci, kteří začali lovit okolo blízkého lesa, kam Pepík rád zalétal.
Při pohledu na tyto dravce, kteří kroužili nad stromy, Pepík cítil, že je v ohrožení. Dravci ho začali pronásledovat, jejich ostré drápy se blížily stále víc a víc. Pepík se rychle snažil najít úkryt, ale byl už vyčerpaný a jeho naděje na úspěšný útěk se zdály mizivé.
Zajistit ho mohl jen jediný věrný spojenec - krmítko. S neuvěřitelným úsilím se Pepík dolítl dovnitř krmítka, kam dravci nemohli. Krmítko bylo pro ně nepřístupné, a tak Pepík mohl v bezpečí pozorovat, jak se dravci marně snaží dostat ke své oběti, ale bez úspěchu.
Krmítko Pepíka tak zachránilo podruhé.
Od té chvíle se stal Pepík pravidelným návštěvníkem krmítka, kde se mohl pokaždé těšit ze spousty dobrot, které lidé pravidelně doplňovali.
Pokud chcete nejen brhlíkovi Pepíkovi pomoci, přineste něco dobrého do krmítka.
Nejraději má slunečnici, kterou jako pochoutku ocení i v létě.
Děkuji mamce kadetce za pomoc s výrobou a betatest.