Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Kavárna Edison a Löblův dům
KDY: ve čtvrtek 18.1.2024 v 17:30 (zdržíme se do 18:00)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou před budovou
Kamenný můstek, po kterém nese místo a ulice název, vedl přes příkop staroměstského opevnění už ve 13. století. Jeho existence byla uchovávána v názvu po celá staletí, archeology byl ale potvrzen teprve v 70. letech 20. století při hloubení metra. Původní gotický můstek je také součástí podchodu metra.
V počátcích Starého Města ulice spojovala tržiště (Staroměstské náměstí) s Havelskou bránou, která stála při můstku. Ten vedl od brány sv. Havla nebo také Nové brány přes hradební příkop, jenž od poloviny 14. století dělil Staré Město od Nového Města. Podobné můstky byly patrně u všech třinácti bran Starého Města, ale název Na můstku se udržoval už od počátku 15. století právě zde.
Až právě v průběhu 15. století byl zasypaný úsek příkopu mezi Můstkem a Havířskou ulicí zastavěn. Přední fasády domů lemovaly ulici Na Příkopě a zadní tvořily úzkou uličku, pojmenovanou podle zde provozovaného řemesla Provaznická. Krajní dům stojící u ústí Můstku a náležející už Koňskému trhu se nazýval Sklenářovský. V polovině 18. století byl jeho majitelem kupec a radní Jiří Karel Murarius z Naydorfu. Od roku 1794 pak patřil Petru Ceronimu.
Na konci 19. století přešel dům do vlastnictví šlechtičny Anny z Rusheimu. A byla to právě paní Anna, která učinila onen závažný krok a rozhodla se historický dům zbourat. Projekt na novostavbu zadala architektu a staviteli Františku Buldrovi v roce 1900. O dva roky později došlo k demolici a zahájení prací na novém objektu, který byl dokončen v průběhu jednoho roku.
V přízemí byl obchod s látkami, v prvním a druhém patře pak sídlila velkokavárna s nádherným výhledem na Václavské náměstí. Tu v pařížském stylu otevřel Jan Kolář a pojmenoval jí Café Kolář. Až v roce 1906 byla dalším majitelem K. Kleinem přejmenována podle Thomase Alvy Edisona na Café Edison. Ten si uvědomil, že se jeho podnik nachází přesně na pomezí českého a německého korza a nechce-li ztratit jednu či druhou klientelu, musí dát kavárně neutrální jméno. Druhé a třetí patro patřilo bytům. Sám Edison zavítal do kavárny v roce 1911. Jednalo se v té době o nejoblíbenější kavárnu v Praze. Kavárna, kam bylo možné vyjet výtahem, byla proslulá nádhernou vyhlídkou na Václavské náměstí. V zimě z oken, v létě z balkonu, jehož zábradlí porostlé popínavými rostlinami chránilo intimitu hostů před zvědavými pohledy zdola.
Po Anně z Rusheimu získal dům Felix Lenhart, jehož spolumajitelem se ve třicátých letech 20. století stal obchodník s hedvábím Efraim Löbl. Na sklonku roku 1926 předkládají oba společníci pražskému magistrátu návrh na adaptaci objektu a nástavbu čtvrtého patra, podkroví a terasy. Nakonec byly upraveny pouze portály v přízemí a v prvním patře a helmice střechy se dvěma podkrovími. Další fáze adaptace se ujal v roce 1934 architekt Ladislav Machoň a Zdeněk Pešánek. Volně navázali na kubistické pojetí, pokud šlo o tvar a velikosti oken, avšak od plastické výzdoby zcela ustoupili. Výsledkem bylo holé průčelí, které spolu se zábradlím a reklamami už odráží konstruktivistické období v dějinách moderní architektury.
Tento vzhled i využití si Löblův dům hedvábí podržel až do roku 1973, kdy došlo k jeho demolici z důvodu výstavby metra. Po skončení prací na stanici Můstek, byla v roce 1983 na jeho místě vybudována budova ČKD s výraznými prosklenými okny a hodinami v nejvyšším patře. Pojetí novostavby zpočátku vyvolávalo pochybnosti a diskuse o vhodnosti a oprávněnosti s ohledem na specifickou polohu a urbanistický kontext. Projektanti Alena a Jan Šrámkovi si však svůj koncepční přístup obhájili. Jejich dílo, držící krok se světovým trendem, se tak zařadilo na špici architektonické tvorby sedmdesátých let.
Tak zase někdy příště na viděnou.