Připravujeme pro Vás sérii 13 keší, které se váží k Erbenově Kytici.
Jednotlivé keše budou vycházet nepravidelně, podle toho, jak je připravíme k publikaci.
Děkujeme reviewerovi Robinovi za pomoc a cenné rady při publikaci celé série.
angieborg & klickon
Nezapomeňte si z každé kešky opsat bonusové číslo, může se Vám na konci putování hodit.
N 49° 31.847' E 014° 40.507'
Karel Jaromír Erben: "Štědrý den"
Mladá žena těsně před adventem přede len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přijde, požádá dívku o ruku a ona si začne šít svatební košili. O Štědrém dnu se na venkově stále udržují staré vánoční zvyky, jako házení potravin domácím zvířatům nebo zbytků jídla ze štědrovečerního stolu ke stromům. Dvě mladé dívky, Hana a Marie věří také v to, že ten, kdo se podívá na Štědrý den o půlnoci do jezírka, u kterého rostou staré vrby, uvidí pod hladinou svoji budoucnost.
Obě dívky se podle tradice vydají o půlnoci k jezeru za vesnicí, aby se dozvěděly, co je čeká. Jedna spatří domek a svého milého Václava, druhá však vidí kostel a rakev s černým křížem. V dalším roce se vše vyplní podle věštby. Zatímco se Hana vdá za švarného jinocha, Marie podle věštby z jezera zemře. Po roce se opět před Štědrým dnem dívky scházejí u předení lnu a vzpomínají na Hanu a Marii a jejich rozdílné osudy. Je lepší znát dopředu svůj osud nebo raději žít v blažené nevědomosti?
Hoj, ty Štědrý večere
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku?
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.
Hoj, já mladá dívčina,
srdce nezadané:
mně na mysli jiného,
jiného cos tane.
Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stavě,
stojí vrby stařeny,
sníh na šedé hlavě.
Jedna vrba hrbatá
tajně dolů kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.
Čerpáno z webu: cist.cz, cs.wikipedia.org
