Při toulání za poklady nás napadlo realizovat otevřenou sérii, která by byla založena na našich osobních vzpomínkách. Jednotlivé příběhy začínají tam, kam sahá naše paměť a budou stručně popsány - bez ohledu na historickou, místopisnou, či jinou přesnost. Tam, kde jsme dnes, to zhruba víme. A kam se dostaneme za xxx let, to je důvod k zamyšlení a dobrovolná kvízová otázka do logu.
Série přináší trochu vzpomínek, nostalgie, připomenutí..... A také trochu uvědomění, že to, co bereme jako samozřejmost, ještě před nedávnem byla pouze přání. A také je tu možnost, že to, co bereme jako samozřejmost, může hodně rychle zmizet.....
Díl 003:
Jsme kousek od řeky Lužnice. V těchto místech se s ní pojí hodně vzpomínek. A s blížící se zimou je ale jedna aktuální. Tady a v tomto čase jsme u lávky celkem pravidelně bruslili. Směrem po proudu až nad jez bez problémů. Proti proudu to nebylo pravidelné, ale byly roky, kdy se dalo až k jezu Čejnov. Je pravda, že to byla doba, kdy se hokej hrál téměř výhradně na přírodním ledu. Teď to vypadá, že zabruslit si je možné v přírodě tak akorát na blízké inline dráze.
Poklad jsme umístili nedaleko, lovte opatrně. Je tu dost provoz.
A teď kvízová otázka: Zamrzne tu ještě někdy Lužnice tak, aby se dalo bruslit????