Advent (adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před 25. prosincem. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve byla doba adventní zároveň dobou postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování.

V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla intenzivní práce v době od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce, a odpočinek v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní, apod.

Podle historických záznamů se PRVNÍ VÁNOCE oslavovaly přibližně ve 4. století. Není to však ani zdaleka jediný svátek, který si v minulosti lidé v prosinci připomínali. Ještě před narozením Ježíše se lidé setkávali, aby oslavili zimní slunovrat. V Norsku oslavovali tzv. Yule, Němci v té době pěli slávu na boha Odina, Římané oslavovali Saturnálie, během kterých uctívali Saturna, boha zemědělství. Během 25. prosince se konaly i Juvenálie, oslavy na počest dětského boha známého pod jménem Mithra.

Pravdou je, že v dobách, kdy se rodilo křesťanství, se narození Ježíše Krista neslavilo – hlavním svátkem byly Velikonoce, tedy jeho zmrtvýchvstání. Po přečtení Bible dokonce zjistíte, že konkrétní datum narození Ježíška se neuvádí. Předpokládá se však, že by to mělo být 6. ledna, tedy v době, kdy Vánoce slaví pravoslavná církev. V tomto období 24., resp. 25. prosinec stále patřil Juvenáliím.

Změna přišla až s papežem Juliem I., který ve 4. století rozhodl, že Vánoce, tedy narození Ježíše Krista, budeme oslavovat 24. prosince. Dodnes není zcela jasné, proč se tak rozhodl, ale historici předpokládají jedno – papež chtěl, aby lidé před pohanskými tradicemi upřednostnili křesťanství a doufal, že posunutím data na čas pohanských oslav dají věřící přednost narození Spasitele.

 Přejeme krásné a klidné Vánoce