Jenda Hofman se narodil ve Veselici na Malém Nouzíně v domku č. 20, dne 28.prosince 1889. Do školy chodil od 6 let ve Velké Jesenici. Školu ukončil roku 1903. Po absolutoriu obecné školy se v Novém Městě nad Metují vyučil kožešnictví u Adolfa Žilíka. V patnácti letech se stává dorostencem Sokola. Po vyučení pracuje v Nymburce a posléze v Praze. Potom jde do Mnichova, odkud se vrací do vlasti na Sokolský slet v roce 1912. Vrací se nakrátko zpět do Mnichova a už míří do Paříže. Po vyhlášení 1.světové války se mezi prvními přihlásil jako dobrovolník do cizinecké legie a v setině „Nazdar“ na frontě bojuje proti Rakousko-Uhersku. Omlouval se za to v dopise svým rodičům, že možná i padne a tím jim způsobí bolest, ale že je ho tam třeba. „Je jedna pravda. Nesmí se vzdát národ, dokud není poslední zdravá paže, která udrží pušku, neschopná boje. Ale ani potom není boj prohrán. Srdce, to srdce člověka, jež tvoří část srdce národa, to srdce nesmí klesnouti, i kdyby vše kolem nás bylo beznadějné“.
Po zranění v květnu roku 1915 v bojích u Targette a Neuville Saint Waast, kdy již není schopen služby u pěchoty se hlásí do leteckého výcviku do české eskadrily, kterou připravuje generál Štefánik, k jejímuž uskutečnění ale nikdy nedošlo. Posléze po ukončení výcviku ve francouzských leteckých školách a převelení k francouzské armádě odjíždí v únoru 1917 opět na frontu. Byl přidělen k 80. eskadrile, která působila nedaleko Remeše. Zde při leteckém souboji dne 18.března 1917 v 9,45 hodin, pilot letadla francouzské armády Jenda Hofman při hlídkovém letu, viděl tři nepřátelská německá letadla. Rozhodl se s nimi bojovat. V boji jedno německé letadlo sestřelil, ale jeho stroj byl také poškozen, zřítil se a zemřel. Za svůj čin byl vyznamenán vojenským válečným křížem s palmou a vojenskou francouzskou medailí, jedním z nejvyšších vyznamenání. Pochován byl ve vesničce Roucy v okrese Aine na malém venkovském hřbitůvku. V roce 1928 byl exhumován, zpopelněn a jeho popel byl převezen do vlasti. Urna s jeho ostatky byla uložena v muzeu Památníku odboje v Praze Troji. Po zrušení tohoto muzea se urna ztratila a nikdo neví, kde se nachází.
Jenda Hofman nebyl jen voják. Při svém působením v armádě spolupracoval s generálem Milanem Rastislavem Štefánikem a Dr. Benešem, které informoval o náladě mezi českými vojáky. A zasloužil se tak o vznik Československé republiky. Jeho přítel z Francie, posléze zemský rada Jan Skalický, přesvědčil velko-jesenické Sokoly, aby postavili Janu Hofmanovi pomník. Sehnal na něj peněžní prostředky a jeho odhalení byli přítomni vysocí vládní a vojenští činitelé.
Francouzi si „svých“ hrdinů velmi váží. Proto sami uspořádali ke 100 letům od jeho smrti slavnost, na které Jendovi Hofmanovi odhalili pamětní desku a vzdali čest jeho činům. Na slavnost přišlo asi padesát lidí. Zástupci francouzské samosprávy jak z obce, tak nadřazených stupňů, současný pilot francouzského letectva, zástupci naší ambasády v Paříži, nejvyšší dva činitelé Sokola z Paříže a plno obyčejných lidí z vesnice. Všichni si pokládali za čest vzdát hold „jejich“ hrdinovi. V projevech znělo, že hrdina Jan Hofman bojoval za svobodu Francie i celé Evropy. Že se aktivně a všemožně snažil pomáhat dobré věci. Že jeho čin i po sto letech spojuje lidi i národy.
„Kéž už nikdy takové hrdiny nepotřebujeme. A kdyby přece, ať nějací jsou a ať si jich dokážeme vážit.“